Martin: " Wau, tak to jsem fakt nečekal. Potrestaná nebudeš, zvládla si to, ale mám pro tebe další úkol....

Probudila jsem se, byla jsem celá rozklepaná, zpocená a cítila jsem se jako kdybych byla bez duše. Martin seděl vedle mě a pozoroval mě.

Já: "Co se to děje? Kde to jsem? Jak jsi mi to mohl udělat? Co si myslíš, že si?" Začala jsem na Martina křičet.

Martin: " Děje se to, že si spala a asi se ti zdál sen. Zlý sen. Celá jsi se klepala a vykřikovala jsi něco ze spaní. Bál jsem se o tebe. Jsi u tebe v ložnici a myslím si, že jsem tvůj přítel." Řekl usměvavě.

Já: "Co? To byl sen? Vždyť to vypadalo jak realita. Já-já-já to nechápu." Nechápala jsem.

Martin: " Asi to byl dost živý sen. A co se ti vlastně zdálo?" Pousmál se.

Já: "Ty jsi dlouho nepřicházel a já na tebe čekala. Zapla jsem si Paranormal Activity a když jsem to dokoukala tak jsem ti volala a ty jsi to nezvedal. Po nějakej době si to zvedl a řekl si ať jdu na hřbitov. Po cestě za mnou šel nějakej divnej chlap a já se ho bála. Když jsem byla na hřbitově, tak jsem tě viděla jak stojíš u mého hrobu a bála jsem se tě. No a pak si mi vyhrožoval, že buďto budu poslouchat to co mi řekneš nebo, že mě zabiješ. Tak jsem tě poslouchala a dopadlo to tak, že jsem ti dělala štětku do jednoho videa, kde jsem si musela nadrženě sundat vršek mého oblečení. A když si mi dával další úkol, tak jsem se díkybohu probudila." Brečela jsem.

Martin: "Tak to jsem nečekal. Muselo to být vyčerpávající. A omlouvám se, že jsem nestihl přijít domu dřív, ale měl jsem hodně práce. Když jsem, ale přišel ležela si na gauči u televize. Přenesl jsem tě sem." Bylo vidět, že je mu líto, že nepřišel dřív.

Já: " Kde jsou děti?" Zajímala jsem se.

Martin: "Teď jsou dole a koukají na televizi. Báli se o tebe, když si vykřikovala, tak řikaly, že nechtějí aby se ti něco stalo. A říkali, že tak jako tebe ještě nikoho rádi neměli." Pousmál se jako vždy tím sexy pohledem.

Já: "Takže si je zabavil. Kolik je? To fakt říkali?"

Martin: " O zábavu mají postaráno. Devět a ano říkali to. Hele já jdu za nima, tak pak přijď." Usmál se a odešel.

Seděla jsem na posteli a přemýšlela. Bylo mi divný, že to bylo jako realita. Myslím si, že to byla realita. Ale to by se takhle Martin nechoval. Vůbec nevím co od toho mám čekat, ale snad to realita není, protože pokud jo, tak je docela krutá.

Když jsem se zvedla z postele šla jsem do koupelny kde jsem si opláchla obličej, vykoupala se, namalovala se a umyla jsem si vlasy. Potom jsem šla do pokoje kde jsem se oblíkla a šla do kuchyně. Udělala jsem si omeletu a šla do obývaku.

Nestačila jsem si ani sednout, protože po mě skákali. Byla jsem šťastná, že jsem pro ně ta, kterou mají rádi, ale stále jsem se bála mých vidin budoucnosti. Stále víc a víc jsem měla ten pocit, že se to stane...

Dojedla jsem, umyla nádobí a šla za Martinem. Políbila jsem ho a v obejmutí si k němu sedla. Koukali jsme s dětmi na Mickeyho klubík. Když skončil, tak jsem vzala děti a vyrazila s nimi na hřiště.

Na hřišti jsem jim koupila zmrzlinu a sobě samozřejmě taky. Sedla jsem si na lavičku a děti seděli semnou až do té doby dokud ji nedolízali. Potom si šli hrát a já seděla na lavičce, koukala se na ně a přemýšlela o svém životě.

Po asi dvou hodinách strávených na hřišti jsme šli domů. Já jsem uvařila rizoto a nandala jsem ho na talíře a zavolala Martina s dětmi.

Když přišli, tak se začalo jíst. Martin i já jsme jedli, ale já ještě do toho učila děti jak se drží příbor. Když jsem je to naučila a my jsme dojedli, tak jsem je uložila do postýlky a přečetla jim pohádku. Potom jsem umyla nádobí a věnovala se Martinovi.

S Martinem jsme si povídali, ale pak šel natáčet video do obýváku, tak jsem se rozhodla jít taky točit. Šla jsem do ložnice.

Když jsem video dotočila, tak jsem ho šla stříhat. Doufala jsem, že to stihnu zatímco děti spí. A povedlo se, stihla jsem ho stříhat a ještě jsem měla čas, tak jsem se učila. Baví mě to. Učení mě vždy odreaguje a pak myslím na něco jiného.

Když se děti vzbudili, tak jsem si vzala Petříka a Adélce s Kubíkem jsem zapla pohádku. S Petříkem jsme se učili uklidnit ruku, takže jsme trénovali čáry a psát různé klikiháky. Když jsem si vzala Adélku a klukům zapla Letadla, tak jsme si zkoušeli uklidnit ruku. Adélce to šlo skvěle, a tak jsem si vzala Kubíka. Adélce a Péťovi jsem zapla pohádku. Kubík mi dal zabrat, učila jsem ho to co jsem učila i Adélku s Petříkem. Nakonec mu to po dlouhé době začalo jít. Když jsem je to doučila, tak jsem je odměnila. Dala jsem jim lízátko a pochválila jsem je.

Také jsem šla za Martinem do pokoje. Když jsem tam vešla, tak měl na sobě sluchátka a seděl na židli zády ke mě. Řekla jsem si, že ho vystraším. Šla jsem pomalu a potichoučku k Martinovi a když jsem byla u něj řekla jsem...

Já: "Baf", on se lekl a spadnul ze židle, já jsem se začala smát

Martin: " Jsi normální? Víš jak jsem se tě lekl? Já si tě nedokážu představit na mém místě..." Umlčela jsem ho polibkem.

Já: "Lepší? " Zeptala jsem se.

Martin: " Ne, to si budeš muset odpískat." Usmál se a začal mě vášnivě líbat.

Já: "Tak to se mi líbí." Spolupracovala jsem.

Když mě Martin líbal, tak jsem mu nohy ovinula kolem pasu a objímala jsem ho kolem krku. Při tom jsme se stále líbali. Bylo to boží, líbali jsme se asi 5 minut a potom mě svalil na postel. Tam jsme se znovu líbali a potom jsme se začali pomalu svlékat. On mi sundal tričko a já jemu taky. Potom jsme se líbali a on mi přitom sundaval podprsenku. Chvilku jsme se líbali a potom si sundali i kalhoty. V tu chvíli mi bylo trapně když nám do pokoje vtrhli děti. A ptali se nás co to děláme.

My jim odpověděli ať se nestarají a oni se na nás stále divně koukali. Tak jsme se oblíkli a šli jsme s nimi k televizi. Koukali jsme se s nimi na pohádky. Moc mě to nebavilo a bylo vidět, že to nebaví ani Martina, ale co by jsme neudělali pro děti. Na Martinovi bylo vidět, že je rozvášněný, a že by rád pokračoval a já jsem chtěla taky, ale řekla jsem si, že kdyžtak až budou děti spát.

Sice to ode mě bylo asi hnusný, ale nechala jsem Martina se s nimi koukat na pohádky a šla jsem do kuchyně. Ohřála jsem rizoto a nandala jsem ho na talíře (jako vždy). Zavolala jsem děti i Martina a začala jsem jíst. Když jsem viděla jak moc jde dětem jíst příborem, tak jsem byla šťastná.

Kdyby jejich rodiče neodjeli, tak se vsadím, že neumějí jíst příborem, neumějí ani držet tužku a podle mě by ani pořádně nevěděli co je to zábava. Jsem ráda, že je mám, jsou jak moje děti, které nemám.

Děkuju, že jste si přečetli můj příběh.
Snad se líbil.

Omlouvám se za případné chyby a doufám, že je budete přehlížet.

Mám vás ráda a doufám, že se můj příběh líbí alespoň těm pár čtenářům co ho čtou.

Tahle kapitola vychází o den déle, takže se vám omlouvám, ale včera nebylo moc času. Doufám, že mě chápete...škola, úkoly😀

Ještě jednou děkuju za přečtení
S pozdravem Anet0123❤❤

1299 slov