Policista: "Děkuji vám. Pokud je to vše, tak půjdu, ale mám na vás ještě jednu prosbu."

Já: "Jakou?"

Policiata: "No..víte..já nevím jak vám to říct."

Já: "Nebojte se."

Policista: "Ehm..No..já bych tě chtěl to..ehm..pozvat na na večeři."

Já: "Hele, já mám přítele. Miluju ho a úplně nevím jestli bych šla."

Policista: "To je v pohodě. Já už půjdu." Byl skleslý a smutný. Odešel.

Byla jsem hodně překvapená, udivená a zaskočená zároveň. Nic takového jsem nečekala a vlastně bych to nikdy v životě nečekala. Taková holka jako já a pozval mě sexy chlap na rande. Ještě k tomu policista. No nemám slov.

Když teď tak zpětně přemýšlím, tak vůbec nevím proč jsem mu neřekla jeho příjmení. Řekla jsem mu vše. Neměla jsem zábrany a moc mi to nevadilo, ale u jeho příjmení jsem měla pocit, jako bych to nesměla říkat. Začalo mě zničeho nic tlačit v podbřišku a cítila jsem zvláštní rány. V pravidelných intervalech jsem cítila bolest. Nevěděla jsem co to způsobovalo, ale po nějaké době mi došlo, že říct jeho příjmení nebude to, co bych měla udělat. Neřekla jsem ho a když jsem odvedla téma jinam, bolest přestala. Nevím co to bylo, ale budu se snažit, abych to necítila znovu.

Usla jsem. Už jsem byla vyčerpaná ze vzpomínání na mamku a po tom rozhovoru jsem ještě víc.

Chvilku jsem spala, ale pak se mi začal zdát zvláštní sen. Byla jsem tam já, Martin, Ronaldo, ten policista a doktor. Byli to osoby, ke kterým jsem cítila zvláštní vztahy.

K Martinovi jsem cítila lásku, soucit, pochopení a přátelství. Když říkám lásku, tak myslím lásku. Sice si ho ještě moc nepamatuju, protože jsem na něj nevzpomínala a nevím nic z mé minulosti, ale zamilovala jsem se do něj znovu ten den co jsem se probudila. Soucit k němu cítím proto, že si dokážu představit jeho rozpoložení když mě viděl. Dokážu si představit jak to vysvětloval dětem a jak musel být zhroucen a já sama bych to zažít nechtěla. Byli by to pro mě strašně těžké, tak jako to muselo být těžké pro Martina. Pochopení, protože ho chápu. Chápu, že z toho byl věk na nervy. No a nakonec přátelství. I když si s ním zatím pamatuji jeden den a útržky ze vzpomínek o dětech, tak jsem si ten den užila a zjistila jsem, že je to prima člověk a vždy mě podrží a totéž budu dělat i já.

K Ronaldovi chovám zvláštní city, protože si na něj pamatuji a nejsou to krásné vzpomínky. Jsou to rozzlobení, nenávist, zlost a něco jako přátelství. Když začnu přátelstvím, tak vlastně ani já sama nevím proč právě to. Nedává mi to smysl, ale je to tak. Nějakým způsobem ho k němu cítím. To je asi taky jeden z důvodů proč jsem to neřekla tomu policistovi. Já bych mu to totiž řekla i přes tu bolest, ale tohle "přátelství" mi řeklo ať to neříkám. Je to divné. Potom k němu cítím rozzlobení, nenávist a zlost, jak už víte. Jé asi pochopitelné proč. Za jeho hnusné chování hold ponese následky formou mého hodně hodně hnusného chování.

K panu policistovi cítím také něco zvláštního. Je to něco jako pouto. To pouto není jako to co mám s Martinem, je jiné. Není to ani přátelství a ani láska, ale něco to je a mě znervózňuje, že nevím co to je.

No a k panu doktorovi nic moc necítím. Jen mě zaráží jeho tajemné chování. Vůbec nevím co to je. Mluví mile, ale tváří se a chová se divně. To mě na něm znepokojuje.

V tom snu jsem si toho hodně uvědomila a hodně jsem toho zjistila. Dělo se tam toho strašně málo, ale zároveň strašně moc.

Stáli jsme tam v kruhu. Jelikož z nás začali vzlétat takové divné velké svítící koule, všichni jsme se na ně ohlédli. Všechny koule zůstali levitovat ve vzduchu, jen ta moje začala létat.

Obletěla nás všechny kolem dokola a všichni jsme si lehli na zem. Ta koule vletěla do těla toho policisty a já z ničeho nic viděla jeho myšlenky a velkou část jeho života. Viděla jsem jeho hnuné, zlé a zákeřné plány. Bylo to hnusné, musím říct, že to nebylo nic moc hezkého. Je zvláštní, že mi přišel hodný, ale přitom není. Jeho plán je vyspat se semnou po té jeho slavné večeři. Takhle to on dělá se všemi dívkami, které dostane jako případ.

Když jsem viděla vše, koule z jeho těla vzlétla a vletěla do těla doktora. Měla jsem možnost prohlédnout si jeho dům a jeho postel, která nebyla postel. Spal v rakvi. Bylo to nechutné a popravdě už jsem ani nechtěla vidět jeho myšlenky a vzpomínky. Stejně jsme se přemístili na něj a jeho myšlenky. Viděla jsem jak měl těžké dětství, jak ho všechny děti odstrkovali, a jak se o něj rodiče nestarali. Nedivím se, že je tak temný. Pak jsem viděla, jak vysává člověka a došlo mi, že pak doktor není úplně člověk.

Koule se zvedla znovu a vletěla do Ronalda. Nechtěla jsem vidět nic z jeho života. Vůbec mě to nezajímalo, ale neměla jsem na vybranou. Vypadá to, že v minulosti jsem nebyla jediná, kterou používal takhle do videa a ani nejsem jediná kdo to s ním vzdal, ale jsem jediná komu dovolil přestat a řekl jí, že jí miluje. Je to divné, dost divné. Jeho myšlenky byli pozitivní. Chtěl mě sbalit a už měl připravené, že ten den co budu odcházet z nemocnice, tak na mě bude čekat s květinou. Omluví se mi a pozve mě ne večeři. Už nechtěl dělat to s těmi holkami.

Koule se zvedla znovu a já viděla život Martina. Byl hodně krutý. V pár chvílích přišel o celou rodinu a pak ještě o mě. Teď nestíhá a vychovává děti sám, moc to neovládá. Jeho současnou situaci jsem viděla úplně před očima. Dokázala jsem si představit jak se cítí. Cítila jsem se vůči němu špatně. Chtěla jsem mu strašně pomoct, ale nešlo to. Cítila jsem se bezmocná, když jsem ho tak viděla. Nedokážu mu pomoct. Miluju ho, ale nevím jak to udělat. Věřím mu. Věřím, že to zvládne.

Pak se zase koule zvedla a znovu se vrátila do mého těla. Ostatní čtyři koule se také vrátili zpět a mi všichni jsme si stoupli. Když jsme stáli, tak jsem se probudila.

Ahoj, doufám, že se vám tahle kapitola líbila. Trošku v ní snila, ale část pravdy tam je. Co si o ní myslíte? Jak myslíte, že to dopadne?

Strašně moc vám děkuju za vaše hlasy a komentáře. Moc mě to těší a strašně moc vám za ně děkuju.

Pokud se vám tahle kapitola líbila, tak budu ráda když mi tam napíšete další komentář, a nebo mi dáte hlas. Potěší mě to a dodá mi to sílu psát.

A poslední věc, kterou bych vám chtěla říct je to, že CathHlavsova píše strašně krásný příběh a byla bych strašně ráda, kdybyste si ho přečetli a nějakým způsobem jí ukázaly, že píše krásně.

Snad se vám má kapitola líbila,
vaše Anet123❤❤