Tak to je ta nejhorší věc v mým životě. Můj bejvalej se mnou chodí do školy a ještě to je můj soused. To nebude dobrý...

Je úterý a zase se dostáváme do stereotypu. Zazvoní mi budík, já vstanu a udělám si toasty, dojdu do koupelny, kde si udělám ranní hygienu, připravím si věci do školy a jsem na mobilu, protože mi zbylo ještě trochu času.

Když se obouvám někdo zaklepe na dveře. Já se doobuju a jdu ke dveřím. Na dveřích je lístek. Zřejmě od mamky, že se dnes vrátí později. Otevřu dveře a stojí tam... No kdo jiný než Martin.

Já: "Co tu děláš?" Udiveně se zeptám

Martin: "Čekám?" S odporem jsem se na něj podívala a už jsem chtěla zabouchnout, jenže on dal mezi dveře nohu. Tak ráda bych mu jí tam skřípla.

Já: "A na koho?" Zeptala jsem se. Muselo mu totiž být jasné, že mě to bude jedno.

Martin: "Na koho asi?" Zasmál se a já si stále držela vážnou tvář, i když to bylo vážně těžké.

Já: " Promiň, ale nevím a už musím do školy." Vyšla jsem ze dveří, zavřela je, zamkla je a prošla jsem kolem něj.

Martin: "Evičko. Počkej! Chtěl jsem jít s tebou." Volal. Já šla dál.

Já: " Ale já s tebou ne!" Řekla jsem potichu, ale důrazně a šla jsem do školy.

Ve škole
Já: "Ahoj." Řekla jsem s úsměvem na tváři.

Klára: "Ahoj." Přišla ke mě.

Klára: "Co se stalo? Ten falešný úsměv já poznám!" Řekla pořád s úsměvem na tváři.

Já: "Nic jen za mnou pořád leze bejvalej." Doufala jsem, že se nebude ptát dál, ale věděla jsem, že se stejně zeptá. Z toho už nebylo cesty zpět.

Klára: "A kdo je ten šťastlivec?" Zasmála se, ale mě do smíchu zrovna moc nebylo.

Já: "Neřeš!" Věděla jsem, že jí to budu muset říct, tak jako tak, ale získávala jsem si čas na rozmyšlenou.

Klára: "A to je?" Zeptala se.

Já:" Jeden kluk, s kterým jsem chodila 2 roky před tím, než jsem začala natáčet. Je to kluk, který si myslí, že u mě má šanci a tvrdí, že nic neudělal, i když toho udělal až moc a všechno to bylo špatně. Ty toho kluka znáš, ale ne moc dlouho a ani ne moc dobře, on se teď přestěhoval do bytu vedle nás a jsme sousedi. No a konečně to nejhorší je to, že chodí do naší školy, třídy a sedí se mnou v lavici. Je to Martin. Pořád se o něco snaží, ale u mě nemá šanci." Řekla jsem naštvaně.

Klára: "Aha tak to je mi líto." Věděla jsem, že to nenechá jen tak, ale dál už jsem to neřešila.

V první hodině jsme měli matiku, kde máme docela fajn učitele. Ale ta hodina až tak fajn nebyla. Učitel řekl, že ví, že půlce z naší třídy nejde matika, tak že se máme navzájem doučit. Když četl dvojice doufala jsem, že nedostanu Martina.

Učitel: "...další dvojice je Kučerová a Carev..." To nemyslí vážně! Já se tady modlím a stejně ho dostanu.

Takže matiku jsem měla zkaženou, tak mě zajímá jestli mi jde den zkazit ještě více, protože já si osobně myslím, že už fakt nejde.

Druhou hodinu o češtině jsme měli jednu učitelku s příjmením Tichá. Divné na ní je, že tichá není a to, to má ve jménu. Ta hodina byla v pohodě až na to, že si se mnou chtěl Martin pořád povídat a já neodpovídala, tak nás učitelka párkrát seřvala.

O hodině angliny máme docela sympatického učitele. Dostali jsme za úkol referáty na různá témata a já zase doufala, že ho nebudu mít s Martinem. Ty témata byli něco ve smyslu citů. Láska, štěstí, apod.

Když učitel četl a dlouho neříkal mé a ani Martina jméno, tak jsem z toho byla na prášky.

Učitel: "...Carev a Nimcová, Kučerová a Kříž." Oddychla jsem si. Učitel mi zachránil život. Tohle bylo o fous.

Aspoň něco se dneska povedlo. Mám radost a jde to na mě vidět. Už se těším až skončí anglina. Jo a jsem ráda, že mám jen referát na přátelství. Lituju však Kláry, že je s Martinem a mají jako téma lásku. Moc to teda Kláře nezávidím. Filip je v pohodě, takže se bude referát dělat jedna báseň.

Další hodiny už ubíhaly docela rychle a já byla šťastná, že za chvilku byl konec té poslední.

Jsem venku a čekám na Kláru před školou. Už jí vidím jak za mnou běží. Říkala něco o tom, že ještě musíme počkat a já jí nechápala. Pak si odchytla Martina a potom i Filipa. Přišlo mi to zvláštní, ale co se dá s takovým bláznem dělat no...

Klára: "Než budete něco říkat, tak mě nechte domluvit, jo?" Řekla výhružným tónem.

Já, Filip, Martin: " Jo" K odpovědi jsme i kývli hlavou na důkaz, že to myslíme vážně.

Klára: "Takže já jsem byla za učitelem na anglinu a zeptala jsem se ho jestli by mě nevyměnil s Filipem, že jsem chtěla být s Evou. No, ale on řekl, že ne, že musí být holka s klukem. Překvapilo mě to, ale neřešila jsem to." Hned jak to řekla mi to začalo docházet. Už se nám to s Klárou stalo hodněkrát. Ta jedna nedokončí myšlenku a ta druhá už ví o co jde.

Já: " Počkej nechceš mi říct..." Zvedla jsem obočí a tázavě se na ní podívala. Vypadá to, jako by sme si četly myšlenky.

Klára: "Jo chci." Řekla a kluci pořád nechápali. Vlastně se jim ani nedivím.

Já: " Vy to nechápete?" Zeptala jsem se.

Martin, Filip: "Ne."

Já:" Znamená to to, že já jsem ve dvojici s tebou." Ukázala jsem na Martina. "A Filip je s Klárou." Řekla jsem smutně. Byla jsem tak šťastná z Filipa a teď se stane tohle.

Filip: "Aha." Koukal nechápavě.

Filip: " A proč?" Zeptal se Filip. Já jsem věděla její důvod, ale zajímalo by mě co si vymyslí. Proto jsem pozvedla obočí a i koutky.

Klára: "To je jednoduchý. Je to proto, že Martin a Eva bydlí kousek od sebe a já s Filipem taky." V tom má pravdu, ale ono to má celkově hned několik důvodů.

Martin: " Tak to je super." Koukla jsem na něj a viděla jsem, že má radost. Jestli tak moc stojí o vztah se mnou, tak se mu ani nedivím. To já si jdu kopat hrob.

Já: "Kláry? Můžu si s tebou promluvit v soukromí?" Koukala jsem na ni psíma očima.

Klára: " Jo. Ehm... tak kluci půjdete?" Zeptala se na to, na co jsem se chtěla zeptat já.

Kluci už byli dostatečně daleko, tak jsem se jí mohla konečně zeptat.

Já: "Mám dost otázek. To je ti doufám jasný?" Řekla jsem jí.

Klára: " Čekala jsem to. Tak povídej." Usměvavě se na mě podívala a mrkla. Pobavilo mě to, nezbývalo mi nic jiného než se zasmát.

Já: "To si mě jako chtěla naštvat?"

Klára: "Ne nechtěla jsem tě naštvat, ale chci ti pomoct."

Já: "A jak mi chceš sakra pomáhat?" Odfrkla jsem si.

Klára: "Ve vztahu. Se podívej. On tě miluje. Ty jeho taky. Jen ty si to nedokážeš přiznat."

Já: "Na jaký téma s ním jsem?"

Klára: "Na lásku a než něco řekneš, tak proto, že ty už jsi s Martinem chodila a já s Filipem ne, tak se s ním chci seznámit, protože při přátelství to půjde. Nevím jak by to šlo zrovna při lásce."

Já: "Takže ty nás chceš dát dohromady? Dochází ti vůbec, že to taky vůbec nemusím chtít?"

Klára: "Tak trochu" Usmála se. "Ale má to víc účelů."

Já: "Jo. A jeden z nich je, že se ti líbí Filip, co?"

Klára: "Líbí a to je i jeden z důvodů proč jsou ty dvojice, tak jak jsou." Stydlivě se zatvářila.

Já: "Jak dlouho?"

Klára: "Filip se mi líbí už přes rok."

Já: "Proč jsi mi to neřekla? Jsme přece nejlepší kamarádky ne?"

Klára: "Neřekla jsem ti to, protože jsem se bála tvé reakce. Pochop, nechtěla jsem, abys mi to rozmlouvala a jo, jsme nejlepší kamarádky, ale chci taky trošku soukromí."

Já: "Takže já jen kvůli tvému lepšímu vztahu s Filipem budu tvrdnout s Martinem na totálně pošahaný téma."

Klára: "Promiň. Ale udělala jsem to i proto, že ty ho pořád miluješ. Jde to na tobě vidět a on tě taky miluje tak se toho chytni a pokračuj v tom co jsem začala." Koukala jsem na ní s otevřenou pusou.

Já: "To mi ještě scházelo, ale co bych pro tebe neudělala. Martinovi si to řekni sama a ať to nepobere nějak úchylně, je takovej. A jen tak mimochodem. To, že se ti líbí si mi chtěla říct kdy?" Řekla jsem lehce naštvaně.

Klára: " Děkuju ti. No tak to se mám na co těšit. A nechtěla jsem ti to říct nikdy." To mě udivilo.

Já: "Jo a nemiluju ho."

Klára: "Obě víme, že teď lžeš. Přiznej si to konečně." Říká pravdu a to mě štve.

Já: "Jdu domů. Ahoj." Řekla jsem už s úsměvem.

Klára: "Ahoj a pozdravuj Martina."

Už jsem jí neodpověděla. Jsem na ní naštvaná. Snad to nějak zvládnu, ale nevydržím s ním trávit tolik času. Jen v jednom má Klára pravdu, stále ho miluju.

Děkuju za přečtení a doufám, že se vám má druhá kapitola líbila.

Omlouvám se za chyby a překlepy.
Pokud budou nějaké otázky, ráda na ně odpovím.

Vím, že to dneska byli spíš rozhovory, ale snad vám to vadit nebude.

Budu ráda za každý hlas, komentář a i za
každého sledujícího.

Mám vás moc ráda
vaše Anet0123❤❤

1564 slov