Zezačátku tady mám jednu důležitou informaci a tou je to, že vám chci ukázat další blogerku, která ráda a hezky píše, její tvorba se mi líbí a zeptala se mě jestli bych vám jí neukázala, takže to pro mě nebyl žádný problém😁 Nikol_lady

Já:"No víte.....................on je zabil"

Děti:"Aha.",rozbrečeli se a já je uklidňuju

Já:" To bude dobrý, máte přece mě a Martina." Snažila jsem se je nějak uklidnit, ale asi jsem nevolila ta správná slova.

Děti:" My to víme." Brečí dál, ale uklidňují se.

Martin přichází a tváří se udiveně, protože děti brečí.

Martin:"Co se stalo?"

Já:" Řekla jsem jim to, dřív nebo později by se to stejně dozvěděli, lepší to neodkládat."

Martin:" Jo. To bude dobrý. Mám nápad. Co kdyby jsme si vzali zmrzku a koukali na pohádky?" Tváří se jako kdyby měl něco v plánu.

Já:" Skočím pro zmrzlinu, ty zapni pohádku!"

Beru zmrzlinu a už slyším hrát Boba a Bobka. Dojdu k nim a všichni se koukáme na televizi a jíme zmrzlinu. Zhruba v polovině pohádky už vidím jak spí. Vezmu Adélku a odnáším jí do pokoje, Martin jde za mnou s Kubou a Péťou. Uložíme je a chvilku jsme tam s nimi.

Já:"Zlato, já tu budu s nima. Měli těžký den, a kdyby se jim v noci něco zdálo nebo tak.....chci být s nimi. Vezmu si karimatku a budu tu, ju!?"

Martin:"Dobrý nápad, já tu budu s tebou.", Dá mi pusu na čelo.

Jdu pro karimatky a Martin jde pro deky a polštáře. Když přijdu do pokoje s karimatkami, tak už je tam i Martin. Připravíme nám to ke spaní a Martin si odskočí. Dlouho se navrací a tak ho jdu hledat. Najdu ho v ložnici s fotkou jeho rodičů jak jí oplakává. Je mi to strašně líto.

Já:"Zlato, to bude dobrý. Všechno zvládneme, jen musíme držet při sobě." Pousmála jsem se, ale bylo mi do breku.

Martin:"Já to vím, jen si na to musím zvyknout. Žít bez nich bude utrpení."

Já:" Já vím, není to jednoduchý a je mi strašlivě líto, že se to stalo zrovna tobě." Líbnu ho do vlasů. "Ale můžu ti slíbit, že hned jak na něco přijdou tak se to dozvíme. Mamka bude pracovat na tomhle případu." Usměju se, ale už se mi taky mlží oči.

Martin:"Děkuju, jsem strašně rád. A jsem rád i za to, že jsi semnou. Kdybys tu teď nebyla, tak jsem v prdeli. Tři děti na krku a bez rodičů, ještě ke všemu zlobiví děti. Výchovu si jim dala až ty, to ty jsi to sluníčko, který mě i děti drží od spadnutí hluboko do útrob smutku. To ty jsi mi ve všem oporou a snažíš se mi pomáhat. To tebe děti milují. Jsi jako jejich máma, jdeš jim příkladem a staráš se o ně, dáváš jim všechno co potřebují. Někdy si i říkám, že je dobře, že se o ně staráš ty. Mám je rád a bylo mi hodně líto když jsem viděl jejich životní úroveň, ale když jsem si pak vzpoměl na to co to muselo stát, aby ses o děti starala, tak jsem v šoku." Takhle zničeného jsem ho ještě neviděla " Každopádně nebrečím jen z toho důvodu, že se mi stýská, ale i proto, že já budu muset řešit soudy a všechno aby jsme je měli v péči, protože jen já jsem jediný jejich rodinný příslušník. Všechno se to na mě sype a nepřestává to a já si myslím, že se z toho zhroutím. Vždyť se podívej umřeli mi čtyři lidi v rodině, mám na krku děti, budu muset řešit soudy, škola kde mě peskujou, stěhování, youtube......je toho na mě moc." Objímám ho a tisknu ho k sobě, on mi brečí na rameno.

Já:" Chápu, že to nemáš jednoduchý, ale pokusíme se to vyřešit spolu. Od youtube si můžeš dát chvilku pauzu. Do školy chodit nemusíš a já nebudu chodit s tebou, oni to pochopí. Za tu dobu volna můžeme stěhovat a k soudům budu muset chodit stejně s tebou. Budou bydlet i semnou, i s tebou, takže nás u soudu musí vidět oba. Se smrtí se časem srovnáš a já tu budu celou dobu a tebou, no a o děti se nějak postaráme a dáme jim to, co budou potřebovat.

Martin:"Moc děkuju, nečekal jsem, že se ještě někdy dáme dohromady. Rozešli jsme se jen proto, že jsem byl debil, kdyby jsem se choval normálně, tak by mi nebylo smutno a neřešil bych další problémy. Kdyby si mi neřekla, že semnou budeš chodit, tak bych se zhroutil. A to nejen z toho odmítnutí, ale i z tohohle. Prostě ti za všechno moc, moc, moc, moc děkuju." Políbí mě

Asi jsem se ještě nezminila o stěhování. Já, Martin a děti se stěhujeme do rodinného domku. Martin nechce být v bytě kde byli jeho rodiče a u mé mamky by jsme se asi brzo zbláznili, takže si zařizujeme byt.

Martin si už, šel lehnout, ale já musím vyřešit s mamkou ten baráček.

Já:"Ahoj mami, tak jak jste na tom s případem?"

Mamka:"Ahoj, zatím nemáme žádné informace, ale jediný co ti můžu říct je potvrzení toho, že je ten žralok zabil. Našli jsme Martinova tátu pomocí chytrých voděodolných hodinek na dně oceánu. On a ti zbylí lidé postrádali nějaké končetiny, měli polámáno spoustu kostí a měli i pár kousanců."

Já:"Dobře, mami hele ještě potřebuju vědět jednu věc."

Mamka:" A tou je?"

Já: Víš jak si šetřís na horší chvíle a já si tak taky šetřím."

Mamka:" No, vím no. Co s těma penězma?"

Já:"Martin si taky šetří, ale já, Martin a děti se stěhujeme a nechceme si brát půjčku, tak mě napadlo, že by si mi půjčila a já bych ti to vrátila někdy v budoucnu."

Mamka:"Jo, bez problému. Do čeho se vlastně stěhujete?"

Já:"Stěhujeme se do rodinného domku. Jen pro zajímavost, já mám našetřeno 651tisíc korun a Martin 876tisíc korun. Až se s Martinem přestěhujeme, tak prodáme byt po jeho rodičích a nějak ti to splatíme"

Mamka:"Žasnu nad tím, jaká se z tebe stává rozumná žena. Číslo mého učtu znáš a heslo mám v ložnici v nočním stolku."

Já:"Moc dekuju a určitě se brzo ozvu, jo a pokud budeš mít informace tak zavolej."

Mamka:"Ahoj."

Já:"Ahoj a děkuju."

Po dlouhém telefonátu a mamkou jdu konečně spát.

Děkuju vám všem☺,
Strašně mi pomáháte v psaní už jen tím,
že mě povzbuzujete😍

Dlouho nevyšel žádný díl,
protože jsem měla spoustu věcí na práci,
ale už jsem zpět a můžu psát😀

Doufám, že na mě nejste nějak moc naštvaní a chtěla bych vás informovat o tom, že pokud píšete příběhy, fanfikce,....tak mi klidně napište a já vás a vaše příběhy sdílím❤

Mám z vás velkou radost a můžu vám říct, že s každým komentářem co mi přijde se rozzářím jak sluníčko 🌞🌞

Pokud máte nějaké otázky na mě nebo na cokoliv na co by jste se mě mohli zeptat, tak mi určitě můžete napsat do soukromých zpráv, určitě vám ráda odpovím😇

S láskou vaše
Anet0123❤❤

1176 slov