Když mi úplně došlo co se stalo a nebyla jsem z toho tak vykolejená, objala jsem nejbližšího člověka. Byla to Klára. Jsem ráda, že to pro mě udělali. Co vlastně měli v plánu původně?

Jak jsem se s Klárou objímala, což nebyla zrovna chvilka, tak jsem začala brečet. Tekly mi slzy, byly to slzy štěstí. Nebylo slyšet, že bych brečela, protože jsem nepofňukávala, ty slzy mi poze stékaly po tváři.

Když jsme se od sebe s Klárou odtáhli a ona mě viděla s mokrou tváří, objala mě znovu. Tohle však bylo rychlejší objetí.

Potom co se mě Klára pustila jsem se hluboce nadechla a snažila se říct nějaké dlouhé děkování, ale nešlo mi nic vymyslet.

Já: "Děkuju vám všem. Moc si toho vážím. Tohle jsem vůbec nečekala, vlastně jsem čekala jen obyčejný den ve škole a ono tohle. Vůbec nevím, co na to říct. Prostě jen to, že vám všem strašně moc děkuju." Viděla jsem jak všichni v tom velkém kruhu kývli hlavou.

Ještě chvilku jsem tam byla a objímala se i s ostatními lidmi a každému ještě jednou poděkovala.

Sice je pravdou, že jsme na té chodbě nestáli zrovna chvilku, ale učitelům to nevadilo. Vlastně s tím i počítali, když to podepisovali.

Celý zbytek hodiny jsem nepřemýšlela nad ničím jiným než nad tou 'předsedkyní školy'. Když jsem se nad tím trochu víc zamyslela, tak mi to vlastně nepřišlo zas tak vhodné, třeba pro mě. Měl by se stát předsedou, či předsedkyní někdo, kdo by jím chtěl opravdu být někdo, kdo se na to hodí. Takových lidí máme na škole hned několik. Nevím proč, ale něco mě napadlo. Sice to bude běh na dlouhou trať, ale bude to super.

Tohle byla celkem rušná přestávka a ty ostatní až takové nebyli, ale řešila jsem svůj plán. Šla jsem k řediteli, protože jsem chtěla vědět jestli je to co jsem vymyslela špatný nápad.

Já: "Dobrý den pane řediteli. Moc vám děkuji za to, co jste pro mě spolu s učiteli a žáky udělal. Moc si toho vážím."

Ředitel: "To nestojí za řeč. Myslím si, že se na to dokonale hodíte a budete mít vždy dobré postřehy."

Já: "Pokusím se o to." Usmála jsem se.

Ředitel: "No a teď, když už jsi jakoby součástí vedení školy, bych ti chtěl něco nabídnout."

Já: "Ano?"

Ředitel: "Co kdyby jsme si tykali. Respektive, aby tys tykala mě." Zaskočilo mě to. Tykat si s ředitelem? To jsem vážně nečekala.

Já: "No... nevím. Víte... to nebude vhodné. Já... jsem jenom studentka."

Ředitel: "Přijde mi to vhodné. Jestli budeš součástí vedení, což už vlastně jsi, tak je to super. Přece mi nebudeš vykat, ne?"

Já: "No, tak dobře."

Ředitel: " Tak, já jsem Marek Čermák. Říkej mi Marek." Usmál se a podal mi ruku.

Já: "Eva. Eva Kučerová." Přijala jsem jeho ruku a nejistě se zatvářila.

Chvilku jsme si povídali. O nás a našich zájmech, co děláme ve volném čase a podobně. Ze začátku jsem mluvila strašně potichu, protože jsem se styděla tykat řediteli. Ale pak jsem zjistila, že je náš říďa v pohodě chlap a dá se s ním dobře povídat. Rozkecali jsme se, no a vlastně jsme si nepovídali chvilku, nýbrž celou jednu vyučovací hodinu. Snad to nějak vysvětlím. Až když jsem odcházela mi došlo, proč jsem vlastně přišla.

Já: "Pane řediteli. Totiž Marku." Chvilku jsem mlčela. "Potrvá to, než si zvyknu na tohle oslovení." Usmála jsem se. "Důvod proč jsem vlastně vůbec přišla je ten, že... Vím, že jsem tou předsedkyní jen chvilku, ale něco mě napadlo. Bude to sice běh na dlouhou trať, ale potřebovala bych pomoc při zrealizování mého nápadu." Mlčela jsem a sledovala jakou bude mít reakci. Vlastně jsem čekala, že mě pošle, no pryč, ale on se překvapeně podíval a tázavě zvedl obočí. Nečekala jsem to.

Marek: "Mluv. Zní to zajímavě. Nečekal jsem, že budeš mít nápady hned první den."

Já: "No, on to bude fakt běh na dlouhou trať. Vy jste mě zvolili předsedkyní školy. Rozumím a snad i chápu vaše důvody, ale mě to přijde trochu moc na jednu studentku. Sice se zatím nic neděje, ale časem toho může být ohledně školy hodně a já bych to sama asi nezvládla. Napadlo mě tedy, že bych, samozřejmě jen za Vašeho souhlasu, vybrala z každé třídy jednoho žáka, nebo žákyni a ti by se stali předsedy, nebo předsedkyněmi třídy. Když by se něco řešilo, tak já bych měla z každé třídy někoho, s kým bych se poradila. Bylo by to víc hlav a víc názorů. Jak se říká, víc hlav, víc ví. No a po nějaké té konzultaci bych z toho udělala konečné hodnocení, které by se líbilo všem. To bych potom prezentovala Vám. Tedy tobě."

Marek: "To nezní špatně. Ale jak chceš docílit správného zvolení toho předsedy, či předsedkyně. Hlasování mi nezní jako dobrý nápad."

Já: "Právě proto bych potřebovala tvou pomoc. A taky právě proto to bude běh na dlouhou trať. Napadlo mě, že bych chodila do těch daných tříd na jejich hodiny a samozřejmě tam byla i o přestávkách, po dobu třeba jednoho týdne. S každým bych se postupně zbližovala a poznávala je. Tím bych doufám zvolila správného člověka. Přeci jenom, nevyberu člověka, který není schopný spolupráce."

Marek: "Hmm. To zní dobře. Co pro to budeš potřebovat?"

Já: "No... Nebylo by špatné, kdybych byla na nějaké poradě, nebo tak, kde budou všichni učitelé. Tam bych jim to vysvětlila, aby se potom nelekli, že budu na jejich hodině taky. Nevím však, jestli to nějaký z učitelů nevykecá. To by se mi nehodilo. Možná jim spíš řeknu, že bych se chtěla podívat jak učí jednotlivé třídy a na průběh hodin. Jako kdybych chtěla něco změnit, nebo tak. To bych vlastně mohla konec konců dělat taky."

Marek: "Dobře. Stejně bys na tu poradu šla. Tyhle porady, budou i pro tebe. Úplně všechny, a byl bych rád, kdybys na ně chodila. Dozvíš se tam spoustu, podle mě i potřebných věcí."

Já: "Děkuju moc. Tak začneme od příštího týdne. No a věci ohledně toho si už obstarám sama." Byla jsem na odchodu a on se otočil a pokračoval ve své práci.

Propásnout téměř dvě hodiny jen tím, že jsem kecala s ředitelem jsem vážně nečekala.

Vím, že jsem kapitolu teď pár dní nevydala, a vím, že není dobré se vymlouvat na prázdniny, ale na co pak jiného?

I přes to, že momentálně nikde nejsem, tak stále řeším různé věci ohledně prázdnin. Vlastně ani nevím jak pravidelně budu vydávat, protože mám prázdniny od příštího týdne dost nabyté.

Hlas i komentář potěší.

Vaše Anet0123❤❤

1079 slov