Už jsem jí neodpověděla. Jsem na ní naštvaná. Snad to nějak zvládnu, ale nevydržím s ním trávit tolik času. Jen v jednom má Klára pravdu, miluju ho.

Středa, čtvrtek i pátek probíhá celkem stejně. Zase ten stereotyp po ránu, potom mě vyzvedne Martin, s kterým tedy už jdu do školy, ale stejně po cestě neřeknu ani slovo.

Ve škole mě o hodinách stále Martin ruší a neustále jsem naštvaná na Kláru. Vím, že to nemyslela špatně a už na ní nejsem tolik naštvaná jako ten den, kdy jsem se to dozvěděla, ale stejně, měla mi to říct dřív, než to zrealizovala.

Po škole jdu domů, kde natáčím nová videa nebo projíždím sociální sítě. Potom koukám na filmy a jdu spát. Vím, že nic moc nedělám, ale je to tak. V pátek odpoledne jsem sice natočila video, ale potom jsem i napsala Martinovi. Ptáte se, proč mu píšeš když ho nesnášíš? Je to kvůli referátu na anglinu. Chci to mít co nejdřív z krku.

Já: "Ahoj Martine." Pozdravila jsem ho.

Martin: "Co se stalo, že jsi mi napsala?" Podivil se.

Já: " Ále nic, jen chci vyřešit ten referát." Napsala jsem a doufala, že napíše něco jako, že už chápe nebo tak něco.

Martin: "Aha. Chápu. Ehm... Kdy ho chceš udělat?" Zeptal se.

Já: " Mohli by jsme ho udělat dneska." Napadlo mě, protože stejně nemám co na práci.

Martin: "Tak jo, v šest jsem u tebe, ale budu mít překvapení, který se ti asi bude líbit." Souhlasil.

Já: " OK. Překvapení? Pokud se mi bude líbit,tak se těším." Napsala jsem a byla ráda, že se doma nebudu nudit i když mě znepokojovalo to překvapení.

Teď je půl pátý, mám ještě hodinu a půl čas. Rozhodla jsem se, že budu uklízet. Začala jsem uklízet kuchyň, kde byl nehorázný bordel. Všude špinavé nádobí. Prostě špína, špína a špína. Takhle já prostě uklízím. Udělám si snidani, oběd a večeři. Nádobí uklízím večer, jenže když čekám návštěvu, tak to uklidím dřív ať nevypadám jako prase. Měla bych to zlepšit.

Obývák byl celkem v pohodě, jenom jsem tam porovnala stůl a bylo uklizeno.

Můj pokoj, tak o tom radši nemluvím, protože jsem měla učení na stole, deku na zemi, oblečení všude jen mimo skříň a bylo tam docela vedro. Pokoj mi zabral asi nejdýl.

Pak když mi zbýval čas, tak jsem uklidila i ložnici, kde jsem srovnala deku a noční stolky. Koupelnu, kterou jsem celou umyla čistícími prostředky a záchod, který jsem samozřejmě umyla taky. Přinesla jsem toaleťák. Když bylo hotovo, tak jsem ještě srovnala komoru.

Po úklidu jsem měla ještě čas dvacet minut, tak jsem zavolala mamce, která byla pracovně na Hawaii. Achjo, někdy mamce závidím. Už toho procestovala tolik, ani nevadí, že jen pracovně.

Mamka: "To je dost, že voláš." Zasmála se.

Já: " Nemám moc času poslední dobou." Řekla jsem smutným tónem hlasu.

Mamka: "Doufám, že už jsme měli v bytě party." Řekne ironicky.

Já: " To se neboj, žádná tu nebyla. A kdy se vrátíš?" Zajímá mě, už se mi po ní stýská.

Mamka: " Prodloužilo se nám to tu a vrátím se asi za měsíc." Já jen smutně povzdychla.

Já: "Aha. Hele, já už musím jít, tak ahoj." Řekla jsem, protože jsem ještě nebyla namalovaná.

Mamka: " Tak pa, pa, pa." Vytípla jsem hovor.

Šla jsem do koupelny, namalovala se jednoduše, protože v jednoduchosti je síla. Když jsem vyšla z koupelny, tak zazvonil zvonek. Jak skvěle načasované.

Jdu otevřít dveře a v nich stojí Martin se třemi růžemi, velkým a roztomilým úsměvem a flaškou červeného vína. Byl krásný a já věděla, že má Klára pravdu. Věděla jsem, že je neodolatelný. A sice budu zlá když řeknu, že vím, že i on chce mě, a že mu to dám pěkně sežrat za to, co mi v minulosti udělal. Je pravdou, že budu trpět i já, ale za to mi to stojí.

Já: "Ahoj, mohla bych se tě zeptat, co to má znamenat?" Udiveně jsem se zeptala.

Martin: " Uděláme referát, a pak si uděláme pěkný večer." Vytáhl film z kapsy a ukázal na něj a na víno.

Já: "Aha, tak jdeme dělat ten referát?" Zeptala jsem se.

Martin: " Jo." Zakýval.

V tuhle chvíli mi došlo, že se mě bude snažit opít, svést nebo podobné věci, ale já se nedám. Musím něco vymyslet. Vzala jsem velké čtvrtky a s Martinem došla k počítači. Sedli jsme si a pracovali na projektu. Martin se fakt snažil ho mít obsáhlý, dlouhý, správný a snažil se ho dělat rychle a to mě překvapilo. Pak mi, ale došlo, že to je kvůli tomu jeho večeru. Tak mě napadlo se ho vyptávat na otázky.

Já: Víš, že si se změnil?" Zeptala jsem se s očekávanou odpovědí ne.

Martin: "Ne, ale zajímalo by mě jak? A změnil jsem se k lepšímu?" Zeptal se a kulišácky se usmál.

Já: "Změnil a dost, už nejsi ten arogantní debil, který si myslí, že mu všechno patří. Jsi přátelský, hodný, milý a to se mi líbí. Což znamená, že k lepšímu." Odvětila jsem a on se na mě udiveně podíval.

Martin: " Tak to jsem nečekal. Jsem rád, když jsi ráda, že jsem se změnil a doufám, že se ti mé nové já líbí." Pousmál se.

Já: "Ani nevíš jak moc." Řekla jsem a věděla, že ho chci, že chci jeho, jeho dokonalé tělo a všechno k němu. I když to třeba není pan dokonalý, přesto ho chci, ale přeci ho chci trochu potrápit.

Martin: " A ty zase nevíš jak moc se mi líbí tvé staré já. Ty jsi se nezměnila a jsem za to rád. Osobně, líbíš se mi tak." Pousmál se a já se začala červenat.

Já: "Ty se mi tak taky líbíš, ale je tu háček." Věděla jsem, že si myslel, že už mě má, ale já ho nenechám mě jentak získat.

Martin: "Ještě se mi líbí to jak se červenáš vždy když ti řeknu lichotku. A chtěl bych ti říct, že si přeju, abys mi dala druhou šanci. Víš... Já tě pořád miluju a ani nevíš jak moc. A když mě odmítáš mě to strašně ničí, a tak tě prosím, zkus to se mnou, změnil jsem se a háček snad není, tak velký na to aby nám překážel." Nejistě se podíval a já věděla, že se snaží a zajímalo mě jak se bude snažit dál, takže ho budu ještě nějaký čas trápit.

Já: " Já... Já.. Nevím co na to říct, ale ten háček nejde nepřehlédnout." Zasekla jsem se a vymýšlela můj háček.

Martin: "Tak já ti poradím, stačí mi odpověď ano nebo ne, nebudu se zlobit ani za jednu variantu, ale dáš mi prosím druhou šanci? Prosím." Zaskočilo mě to.

Já: " Ehm... Víš ono to není, tak jednoduchý, kdysi jsi mi zlomil srdce a nechci to prožít znovu. Mám tě ráda, ale ty vzpomínky... Vyvolává to ve mně pocit toho, že se to stane znovu, a že ti nemám věřit." Řekla jsem sklesle a čekala co řekne.

Martin: "Chápu tě, ale změnil jsem se, sama jsi to řekla a strašně se ti omlouvám za tamto, ale prosím zkus to se mnou." Už byl zoufalí.

Já: " No víš ten háček... Asi to nepůjde" Chtěla jsem, aby se zeptal jaký háček.

Martin: "Mě by zajímalo co je ten háček zač?" Tázavě se podíval.

Já: " První věc. Víno ti nepomůže, jestli si myslíš, že mě opije, tak jsi na omylu. Mám alergii na alkohol." Vymýšlela jsem si. "Na 50 odstínu šedi se ti fakt koukat nebudu, to promiň, ale takový filmy nesnáším." Miluju je, ale nesmí to vědět. "A růžema mě nedostaneš" Pousmála jsem se a mrkla na něj.

Martin: "Aha. Já jsem myslel... Promiň. Vím, že na to jdu rychle, ale já tě miluju a nedokážu bez tebe jíst, spát, učit se, protože na tebe myslím neustále. Nevím co mám dělat, abych si tě získal, ale ty jsi můj život, ty jsi moje droga, ty jsi moje všechno. Já bez tebe nedokážu žít a mrzí mě to. Mrzí mě to, že jsem to takhle pokazil."

Děkuju za přečtení,
Doufám, že se vám má třetí kapitola líbila.

Omlouvám se za chyby a překlepy,
Pokud budou nějaký otázky, ráda odpovím.

Budu ráda za každý hlas a i za
každý komentář.

Mějte se a užijte si víkend.

Mám vás moc ráda

vaše Anet0123❤❤

1363 slov