Já: "Kdysi se mi stala hnusná věc a na tu jsem si musela vzpomenout, a pak už to šlo jako po másle. Člověk se vždycky musí snažit přijít na vzpomínku, která mu na dlouho vydrží v hlavě. Takové nezapomenutelné vzpomínky. Musí se snažit vzpomenout si na ně, a pak to prostě jde."

Doktor: " Aha, děkujeme. Moc jste nám pomohla. A je moc dobré, že jste si vzpoměla, protože mám pro vás taky jednu novinku." Podíval se na mě pohledem 'doufám, že mě nezabiješ' a já se začala bát.

Já: "Snad" Pošeptala jsem si potichu a on mě naštěstí neslyšel. A Pokračoval dál.

Doktor: "Nevím jestli jste na to dostatečně připravená, ale no.." Přerušila jsem ho, protože z něj bych to tahala jako z chlupatý deky.

Já: "Pane doktore, já jsem připravená na všechno. Po tomhle už ano. Už nic mě myslím si nepřekvapí. A určitě ne hnusně, naopak si myslím, že mile, takže mi to můžete klidně říct. Já to zvládnu, tak jako tak by ste mi to musel říct, tak ať to máme za sebou. Povídejte!" Chvilku stál s otevřenou pusou, pak jí zavřel, ale mlčel a trvalo mu než promluvil. A já přitom tichu začala přemýšlet o tom jestli je tenhle doktor vůbec normální. Doktor by neměl být nervózní když mluví s pacientem, nebo alespoň si to myslím.

Doktor: "Žasnu! No nic. Nevím proč, ale vy ste žena, která mě vždycky překvapí. Myslím tím příjemně. Udivuje mě to. Ve vašem věku...To většinou ani nezvládnou starší ženy a vy? Jste vyspělá a moc šikovná a chytrá žena. No a to je taky ten důvod proč jsem přišel a zároveň to je odpověď na vaší otázku."

Já: "Mám typ na to co mi chcete říct, ale říkat ho nebudu. Řekněte mi to vy."

Doktor: "No..tou novinkou je právě vaše zranění a pád. Jak jste známá youtuberka, nebo jak se to vlastně jmenuje a máte přítele taky takového, tak se o to zajímají média. Zajímá to noviny, televizi a hlavně...policii." Slovo 'policie' řekl tišeji. Tak toho se bál. No mě to pomohlo, chtěla jsem, aby přišli.

Já: "A kdy přijdou?"

Doktor: "Policie už jen čeká na váš souhlas s tím, že můžou vejít." Chtěla jsem se začít smát, ale udržela jsem se. Až tak ohleduplní jsou?

Já: "To je v pořádku, ať vejdou."

Doktor se pousmál, rozloučil se semnou a odešel. Slyšela jsem ho za dveřmi se s někým bavit, takže jsem vydedukovala, že je to policie.

Chvilku jsem čekala a už jsem chtěla znovu usnout, když v tom se dveře otevřeli a i v nich viděla stát sexy policistu. Nemohla jsem z něj spustit oči a nešlo mi ani promluvit.

Policista: "Dobrý den, neruším vás?" Dost dlouhlo mi trvalo než jsem se vzpamatovala, a tak to vzal do jeho rukou. "Neruším vás? Pokud jo, tak odejdu." A to jsem zpozorněla a přiblble se usmála.

Já: "Ne nerušíte. Co potřebujete?" Jak jsem si tak všimla, tak nejsem jediná kdo nemůže spustit oči. Navzájem jsme se totiž pozorovali.

Policista: "No..já..to..ehm...to.." Pořád se zasekával a nevěděl co říct, tak jsem se mu snažila pomoct.

Já: "Vy jste přišel, protože mě musíte vyslechnout, že?"

Policista: "A-a-ano" Já už jsem celkem v klidu, ale on asi ne.

Já: "Tak začneme tedy?"

Policista: "Mohli by sme." Sice se zasekával, ale bylo to lepší.

Já: "Tak?"

Policista: "Tohle není otázka, ale řekněte mi vše co víte, že se stalo před pádem.

Já: "No, tak stalo se toho hodně. Nevím čím začít."

Policista: "Tak třeba od začátku."

Já: "Tak to jsem vážně nevěděla."

Policiata: "Jsem rád, že jsem mohl pomoct."

Já: "Ani ne. Takže, před asi měsícem jsem volala a psala Martinovi a on mi to nezvedal. Když mi řekl, abych přišla na hřbitov, začala jsem se bát. Tam mě donutil dělat ze sebe děvku, že jinak mě zabije..." Nenechal mě domluvit.

Policista: "Takže za to co se vám stalo je zodpovědný Martin?"

Já: "Ano, totiž ne. Je to složité. Poslouchejte mě."

Policista: "Poslouchám."

Já: "Říkal, že ublíží mě i mým blízkým když to neudělám, tak jsem to udělala."

Policista: "Promiňte, že vám znovu skáču do řeči, ale co jste udělala?"

Já: "No..chtěl, abych se pomalu svlékla a dělala ze sebe děvku. Když viděl, že jsem to udělala v celku dobře, tak jsem se vzbudila. Nevěděla jsem jestli je to pravda nebo lež. Měla jsem z toho divný pocit."

Policista: "A proč jste to dělala? Proč ste nezačínala policii?"

Já: "Bylo mi jedno jak dopadnu já. Bylo mi jedno kdyby mi něco udělal, ale kdyby udělal něco mým blízkým, tak bych to nepřežila. Policii jsem nezavolala, protože jsem se ho bála. Ale vy stejně ještě víte jen část pravdy."

Policista: "Tak mluvte dál. Zajímá mě všechno." Měla jsem problém mu to říkat. V životě jsem to nikomu neřekla a nyní to mám říct někomu koho neznám. Delší dobu jsem mlčela ,a pak jsem se snažila se mu to říct co nejvíc v klidu.

Já: "Martin ležel vedle mě a já se ho bála, ale to časem odeznělo. No a když jsem jednou s Martinem seděla na pohovce a přišla mi zpráva od toho čísla, Martina jsem se přestala bát úplně."

Policista: "Tak teď to vůbec nechápu."

Já: "Věděla jsem, že to nepochopíte. Kdybyste si to zažil chápal byste." Bylo ticho, a tak jsem se rozhodla pokračovat. "Napsal mi abych přišla k restauraci 'Modré z nebe' a vzala si oblečení co mi dal za dveře. Už jsem věděla, že toho o mě ví dost, a že nemá cenu se z toho snažit dostat, protože mi znovu vyhrožoval, že něco někomu jinak udělá. Omotal si mě kolem prstu."

Policista: "Jak moc zlé oblečení?"

Já: "Ani ne tak zlé, ale spíš kurevsky vyzívavé, ale radši zůstaneme jen u zlého."

Policista: "To máte pravdu."

Já: "Přišla jsem tam a on mě zavedl na louku, kde čekal nějaký chlap. Po cestě jsem zjistila jeho jméno..." Znovu mi skočil do řeči.

Policista: "Jentak vám ho řekl? A jak se tedy jmenuje?"

Já: "Přemlouvala jsem ho, ale nakonec mi ho řekl. Jmenuje se Ronaldo..omlouvám se, nemůžu vám to říct." Něco mi říkalo, abych mu to neříkala, a tak jsem to neřekla.

Policista: "Řekněte mi to, je to vážný důkaz."

Já: "Neřeknu, ale můžu pokračovat v tom co mi udělal."

Policista: "Jeho se bát nemusíte, už jste pod ochranou."

Já: "Já už se ho nebojím a pod ochranou být taky nemusím."

Policista: "Tak pokračujte." Povzdychl si.

Já: "Došli jsme k tomu chlápkovi a já jsem se znovu musela chovat, tak jako kdysi. Bylo to hnusné, ale stále jsem myslela na to, že to dělám pro rodinu a přátele. Dá se říct, že jsem se s tím chlápkem vypsala a dá se říct, že mě znásilnil, ale on za to nemohl. Mohl za to právě Ronaldo, protože on řekl, že někoho takového hledám. Oba incidenty natočil na video a nevím kam se ty videa dostali."

Policista: "To je nechutné." Jeho odpověď jsem neřešila, protože jsem to už chtěla mít za sebou.

Já: "Já měla 3 a on 5 orgasmů. Byla jsem totálně zničená, ale snažila jsem se, aby to tak nevypadalo. Když ten chlap odešel on mi řekl, že mě miluje a já jsem utekla domů. Doma jsem se svalila na postel a usla jsem. Nikoho jsem ani nepozdravila. Ráno se vzbudila a nechtěla jsem do školy, ale stejně jsem šla, akorát mi nedošlo, že máme 3 hodiny tělocviku. První dvě hodiny jsem dala, ale na tu třetí už jsem nemohla, jenže když jsem to řekla učitelce, tak mi dala poznámku, že si vymýšlím, že jí to nezajímá, a že budu predcvičovat a vést celou hodinu. Při rozcvičce se mi několikrát udělalo špatně, několikrát jsem viděla černo, ale vždy se to zlepšilo. Učitelka pak za mnou přišla s tím, že mě odhadla dobře a za několik chvil jsem omdlela. Všechno se to sehrálo strašně rychle. Měla jsem otřes mozku a výpadek paměti, ale dneska jsem si vzpoměla na většinu lidí a věcí. A proto vám teď u vypovídám."

Policista: "Děkuji vám. Pokud je to vše, tak půjdu, ale mám na vás ještě jednu prosbu."

Ahoj, máme tady další kapitolu.
Je to zajímavé, ale psala se úplně sama, šlo mi to rychle

Je trochu delší, ale to doufám nevadí. Strašně vám děkuju za vaše hlasy a komentáře a doufám, že v tom budete u nadále pokračovat.

Zatím se s vámi loučím a u další kapitoly, ahoj
Anet0123❤❤

1402 slov