Ještě než začnete číst, tak vám chci říct, že mě oslovila další autorka, která strašně krásně píše. Už začala a nebo i dokončila spoustu prácí. Píše strašně krasně (jak už jsem řekla) a byla bych ráda, kdybyste si nějaký ten její příběh přečetli. Já osobně jsem si přečetla všechny příběhy od ní a moc se mi její tvorba líbí. Jmenuje se dobrevtipyacitatysk. Píše třeba: Vendyn příběh (je to příběh o dívce Vendy, která poznala chlapce Daniela když šla do supermarketu. Je to kratší příběh a má dost zajímaví děj. Mě osobně ten příběh i pobavil, ale i zamyslel. Je krásný), deník malé Jessie (příběh o autorce, nebo spíše její deník), fakty Sk/Cz (píše tam různé fakty ze světa a je to dost zajímavé. Já osobně jsem se toho dost dozvěděla), hloupá láska (příběh o dívce, která milovala kluka kvůli, kterému se řezala. On jí překvapil pusou a začali spolu chodit. On jí odkopne kvůli jiné holce a ona na něj pak spřádá pomstu. Krásný příběh plný fantazie), potom píše SMS příběhy-horrorovky, jednodílovky (jsou to jednodílové horrové příběhy. To už jste asi pochopili z názvu. Je tam zatím jen jeden příběh, ale časem jich tam bude víc. Je to moc krásně propracované), no a pak její poslední příběh, který nedávno začala psát se jmenuje Jmenuju se Martin|Míša a Martin?!|fanfikce (ten příběh mě zatím moc baví a je docela dost zajímaví), určitě si teda přečtěte nějaký její příběh, no a já už bych se pomalu vrhla na příběh.

Já:"Žádný 'ale' buďto se ti líbí a nebo ne, je to jednoduchý."

Martin:"Líbí."

Já:"No tak vidíš, máme vyřešeno."

Martin:" Tak jo, ukecala jsi mě."

Chvilku jsme si ještě povídali a já si pak zašla na záchod. Když jsem vykonala svou potřebu a umyla si ruce, tak jsem se viděla v zrcadle. V obličeji jsem byla k nepoznání. Byla jsem spocená, namalovaná už jsem skoro nebyla, no prostě hrůza. Upravila jsem se a šla za Martinem. Sice už byl večer, ale upravit jsem se musela.

Martin koukal na fotbal. Vyhrávala Sparta. Tu Martin miluje, byl hodně rád, že vyhrává. Akorát to dával moc hlasitě najevo. Vzbudil tím děti. Musela jsem jim přečíst pohádku a oni po ní znovu usly. Sešla jsem dolů a zapípal mi telefon. Píše mi moje kamarádka Monika. Určitě po mě zase něco chce.

Monika: "Ahoj."

Já:"Ahoj."

Monika:"Potřebovala bych pomoct."

Já:"A jak? Ráda ti pomůžu."

Monika:"Můj kluk je strašnej debil. On a jeho kamarád se pohádali a vznikla z toho bitka."

Já:"A jak ti já mám pomoct?"

Monika:"Oni se spolu přestali bavit. Nechce se bavit ani semnou. Zkus s ním prosím promluvit."

Já:"No já nevím."

Monika:"Prosím, prosím, prosím,...,prosím!"

Já:"No tak dobře, ale nevím kdy. Poslední dobou nemám moc času."

Monika:"Děkuju, jsi nejlepší."

Já:"Já vím, to já vždycky."

Monika:"Už musím, tak zatím ahoj, a moc ti děkuju."

Já:"Ahoj."

Chvilku potom jsem se koukla na čas a vyděla jsem, že je 22:43. "Fakt super", povzdychla jsem si. Šla jsem za Martinem a i přes to, že jsem na něj mluvila mě nevnímal. Vzala jsem teda kabel a vypojila ho ze zásuvky. Otočil se na mě a vypadal dost naštvaně.

Martin:"Co to děláš?" Zakřičel.

Já:"Vypínám ti televizi, co jinýho."

Martin:"A to jako proč?"

Já:"Protože jdeme spát."

Martin:"Kolik je?"

Já:"Něco kolem jedenáctý, tak pojď."

Martin:"Hmmm."

Šli jsme do ložnice a oba jsme během pěti minut usnuli.

Je ráno, je pondělí no a co se nám stalo? Zaspali jsme. Nezvonil nám budík a nebo jsme ho vypnuli. Vzbudilo jsme se v 7:48. Rychle jsme s Martinem vyběhli z ložnice. Vzbudili jsme děti, udělali jim jídlo, všichni jsme se oblékli a už jsme pospíchali do školy a školky. Ráno byl zmatek. Není ani čemu se divit.

Do školy jsme přišli v polovině první hodiny. Učitelka nás chtěla zabít. Propalovala nás naštvaným pohledem.

Celý den uběhl pomalu. Byla jsem ráda když škola skončila. Zašli jsme s Martinem pro děti a přišli jsme domů.

Podívala jsem se do schránek a uviděla jsem tam nějakou obálku. Byla adresovaná Martinovi a i mě. Nevěděla jsem co to je, ale měla jsem tušení.

Došli jsme teda domů a s Martinem jsme otevřeli obálku. Bylo tam pozvání k soudu. Ve zkratce tam bylo napsáno, že se máme dostavit 12.10. na soud. Oba jsme z toho byli trochu rozrušení, ale brzo to přešlo. Chvilinku jsme si s Martinem ještě povídali a já si pak vzala mobil. Měla jsem na něm zprávu. Byla starší, přišla mi už když jsme byli ve škole.

Neznámý:"Ahoj kočičko." Já nevěděla kdo to je. Bylo mi to divné. 'Neznámý', přišlo mi to divné. Neodepsala jsem mu, ale on byl online. Jednoduše jsem mu hodila zobrazeno, ale on si nedal a napsal mi znovu.

Neznámý:"Tak jak sis to užila?" To mi přišlo divné, myslela jsem si, že si mě spletl a tak jsem mu znovu hodila zobrazeno.

Neznámý:"Neboj, nespletl jsem si tě. Chtěl jsem napsat právě tobě kočko, ale stále mě zajímá jak sis to užila." Nechápala jsem ho. Co jsem si jako měla užít, nedávalo mi to žádný smysl, ale odeslala jsem mu.

Já:"Coooo?????"

Neznámý:"No konečně ses mi uráčila napsat."

Já:"Klidně ti psát přestanu."

Neznámý:"První mi odpověď na mou otázku. Jak sis to užila?"

Já:"Co jsem si jako měla užít?"

Neznámý:"Co asi."

Já:"Nevím."

Neznámý:"Tak když nevíš, tak já ti osvětlím paměť, ano?"

Já:"Klidně, budu jen ráda."

Neznámý:"Vzpomínáš si na větu 'Teď tady velím já, budeš mě poslouchat nebo to budeš mít dost blbý a nedopadneš nejlíp', vzpomínáš si?"

Já:"Ne nevzpomínám" Nevěděla jsem o čem mluví.

Neznámý:"Tak se zamysli" Chvilku jsem přemýšlela a pak mi to došlo.

Já:"Už vím."

Neznámý:"Tak mi to řekni."

Já:"Co po mě vlastně chceš?"

Neznámý:"První mi to řekni."

Já:"To mi říkal Martin před jedním videem."

Neznámý:"Jakým videem?"

Já:"Lehce erotickým videem."

Neznámý:"A co se tam dělo?"

Já:"Musela jsem se chovat jako děvka, jinak by mi něco udělal."

Neznámý:"Co by ti udělal?"

Já:"Zabil mě."

Neznámý:"Přesně tak. Jsi chytré děvče. Jako děvka ses chovala na výbornou."

Já:"Co??" Otočila jsem se na Martina, ale ten mi napsal. Přišlo mi divné, že mi nepíše Martin.

Neznámý:"Ano, bylo to krásné."

Já:"Ptám se znovu a doufám, že i naposled. Co po mě chceš?"

Neznámý:"Dneska za dvě hodiny budeš u restaurace 'Modré z nebe', tam se setkáme."

Já:"A co když nepřijdu."

Neznámý:"Tak se něco stane."

Já:"A to bude co?"

Neznámý:"Něco se někomu stane."

Já:"A komu?"

Neznámý:"Někomu tobě hodně blízkému."

Já:"Fajn, budu tam."

Neznámý:"Na sobě nebudeš mít podprsenku, budeš mít tanga a budeš mít téměř průhlednou košilku. Musí ti být vidět prsa. Vezmeš si hodně hodně krátké kraťasy. Musí ti být vidět kus prdele. A radím ti, poslechni mě."

Já:"To oblečení nemám."

Neznámý:"Je za dveřmi. Pa kotě, těším se na tebe."

Ahoj, doufám, že se
vám kapitola líbila

Pak bych pro vás měla prosbu. Dneska je třetí adventní neděle a přesně za týden jsou Vánoce. Co byste odemě chtěli na Vánoce?

Napadlo mě třeba, že bych napsala dva-tři příběhy do obou fanfikcí co píšu. Taky mě napadlo, že bych mohla udělat něco speciálního a nevídaného do příběhu, ale zajímal by mě i váš názor.

Poprosila bych vás o názor na můj příběh a o něco co by jste chtěli na Vánoce.

Byla bych ráda za každé vote, protože většina lidí co čte mé příběhy mi ho ještě nedalo. Taky bych byla ráda za každý hlas, ale ani komentář neuškodí. A o ten komentář bych byla velice ráda vzhledem k prosbě nehoře⬆⬆.

Přeju vám teda krásný zbytek dnešního dne a mám vás moc ráda.

Loučím se s vámi
Vaše Anet0123❤❤

1306 slov