Crrrrrr
Zazvonil mi budík a já musela zase vstávat do školy... Fakt luxus. Vstala jsem z postele a běžela po schodech dolů si udělat snídani. Dala jsem si toasty, které jsem si dávala téměř vždycky. Pak jsem běžela se trochu zkulturnit do koupelny. Víte co vykoupat se, oblíknout se, vyčistit zuby a namalovat se. Oblékla jsem si modro-červenou kostkovanou košili a džíny. Potom jsem si připravila věci do školy a šla tam, kam se mi vůbec nechtělo. Do školy.

Hned jak jsem vešla do třídy mi kolem krku padla kamarádka Klára a já jí málem umačkala, zase jsme se celé prázdniny neviděli. Dala jsem si věci k lavici, kde budu sedět s Klárou a šla se přivítat s ostatními.

Crrrrrr
Zvoní na hodinu, přijde naše učitelka a hned ve dveřích řekne, že já a Klára spolu sedět prostě nebudeme. Klára si sedla k Filipovi a já jsem seděla sama. Jak jinak. Asi 5 minut po začátku hodiny k nám do třídy přišla ředitelka s tím, že vede nového žáka. Všichni jsme se vzorně postavili a koukali kdo to je. V tu chvíli jsem si sedla na zadek. Proč? Proč on? Proč mi to neřekl? Měla jsem spoustu otázek. Ve dveřích stál Martin. Zase jsem se postavila, nechtěla jsem vypadat neslušně.

Učitelka mu řekla, aby si sednul ke mě, že stejně s nikým nesedím, a že mi to vadit určitě nebude. Ale opak je pravdou, vadilo mi to a to hodně. I když po něm všichni koukali mě nezajímal, kdysi jsme se pohádali a od té doby ho nesnáším. Bylo to ještě před tím, než jsem vůbec začala natáčet videa.

Flash-Back
Můj nejoblíbenější youtuber je Martin a já jsem dneska šla do baru a potkám ho, to se jen tak někomu nestane. Když tam sedím u barové stoličky a přisedne si ke mě, tak zčervenám jak jahoda a nevím co říkat.

Naklonil se ke mě a začal mě líbat, já spolupracovala dokud mi nedošlo co dělám, odtrhla jsem se. Nevěděla jsem co říct, tak jsem radši mlčela a čekala co řekne, až jsem se dočkala. Řekl mi, že jsem hezká a jestli bych s ním další den nezašla na večeři, souhlasila jsem, ale ten večer se trochu zvrhnul, my jsme pili, pili a pili, až jsme spolu skončili v posteli. Jediné co si pamatuju je jen to jak ho do mě zasouval, byl to pocit, který nejde popsat slovy, prostě nepopsatelný.

Chodili jsme spolu na různé schůzky, rande, no a pak jsme spolu začali chodit. Byla to ta největší chyba mého života. Pokud se ptáte proč, je to jednoduché. Protože na mě od té chvíle neměl čas a když jsem ho pak načapala s nějakou holkou jak se objímají a líbají, byl to pocit, který nikomu nepřeju. Ještě k tomu jí držel za zadek, prostě hnus. Pak jsem se s ním rozešla a řekla bych, že to bylo zase naopak to nejlepší rozhodnutí mého života.
Konec flash-Backu

Už chápete? Od té doby jsem ho nechtěla ani vidět a taky, že se mi to dlouho dařilo než přišel do naší školy, ale zřejmě se mi mé přání nesplnilo. No nic. Zajímá mě co tu dělá, tak proč se ho nezeptat.

Já: "Proč si mi neřekl, že jdeš na MOU školu?" Zeptala jsem se a zdůraznila slovo MOU.

Martin: "A proč ty si se se mnou rozešla?" Řekl mi.

Já: "Já se ptala první!" Naštvala jsem se.

Martin: "A já druhej." Snažil se být vtipný, ale moc mu to tedy nešlo.

Já: "Až mi řekneš proč si mi to neřekl." Zvážněla jsem, vážně jsem to chtěla vědět, ale moc mi to neulehčoval.

Martin: "Protože jsem nevěděl, že sem chodíš na školu. Protože ses neptala. A protože bagr." Sice mi neodpověděl tak jak jsem chtěla, ale jako odpověd mi to v tuhle chvíli stačí. Taky když si vzpomenete, tak moc inteligentní zrovna není.

Já: "Ty jsi pořád stejnej debil jako kdysi." Zasmála jsem se a on se mnou.

Martin: "Děkuju, ale žádný lichotky. Teď mě zajímá, proč ses se mnou rozešla." Nevěděla jsem co mu na to říct, byl to zvláštní pocit.

Já: "To nebyla lichotka. A rozešla jsem se s tebou, protože..... " Vyrušila mě učitelka.

Učitelka: "Psst... Nebavte se tam, nebo vám dám hned první den poznámku." To je poprvé co jsem ráda, že mě učitelka přerušila. Snad se mě Martin nezeptá znovu.

Takhle postupně ubíhaly hodiny ve škole a s ním i čas, kdy už se budu znovu válet v mojí krásně příjemné posteli.

To co jsem nechtěla se, ale stalo. Martin za mnou po škole přiběhl a zeptal se mě znovu.

Martin: "Tak proč ses se mnou teda rozešla?" Ztuhla jsem a dlouho jsem nevěděla co říct.

Já: "To je na dlouhý vyprávění." Řekla jsem nakonec a dál to neřešila. Doufala jsem, že to i on přestane řešit.

Martin: "To nevadí, já mám času dost." Teď jsem vážně nevěděla co dělat. Tady pro mě nastává problém.

Já: "Ale já ne!" Snažila jsem se nebýt úplně milá, ale zároveň jsem se snažila se z toho dostat.

Martin: "Tak já tě doprovodím domů a ty mi to po cestě řekneš." To ne, tohle se nesmí stát. Ale jak? Jak se z toho dostanu?

Já: "Tak když na tom trváš." Rezignovala jsem. Neměla jsem na výběr.

Martin: "Trvám, tak dělej!" Rozkázal mi.

Já: "No jo furt. Ehm... Rozešla jsem se s tebou, protože si mě podváděl." Řekla jsem potichu a nejistě, ale on mě slyšel.

Martin: "Nepodváděl. Vždycky jsem měl jen tebe." Teď jsem se na něj hodně naštvala. Co se mi tu opovažuje lhát do očí?

Já: " To určitě! Hlavně, že jsem tě vyděla jak si obímal nějakou holku." Vykřikla jsem a asi až moc nahlas, protože se na nás lidi začali otáčet.

Martin: "Neřvi! A byla to fanynka, vždyť to znáš." Já to neznám, já se totiž s fanoušky nelíbám, to je ten problém. Nejsem jako on, co si o sobě myslí?

Já: "A to, že jste se líbali vysvětlíš jak?" Vážně jsem se podívala a čekala co z něho vypadne.

Martin: "To ona mě políbila." Tak tohle jsem čekala, všechno to svede na ní. Hlavně, že on je tady ten, co za nic nemůže.

Já: "Ty si nevypadal, že by ti to vadilo." Namítla jsem.

Martin: "To možná ne, ale vadilo mi to a hlavně toho lituju. Nezačneme zase od začátku?" Lituje toho? Jemu asi nedochází, že mi zlomil srdce.

Já: "Ne, nezačneme! A jak mi teda vysvětlíš to, že si jí držel za prdel?" Zase jsem ne něj vyjela, ale on si nic jinýho nezaslouží.

Martin: "Tak to nevím, ale pokud ano, tak se strašně omlouvám, nebylo to schválně." Jasně neví, já si to určitě vymyslela. Si ze mě snad dělá srandu.

Já: "Ještě řekni, že to bylo omylem?" Zašeptala jsem a začala zrychlovat.

Martin: "To taky ne... Prostě jsem se nechal unést. Promiň! Nezačneme teda od začátku?" Zvedla jsem udiveně obočí a zrychlila ještě víc, jenže on zrychlil také.

Já: "Ne a už mě nech být. Už jsme skoro u mě, tak jdi domů!" Řekla jsem už celkem normálně, i přes to rozkazovačně.

Martin: "Ale já jdu domů. Bydlím tady." Ukázal na stejný panelák jako bydlím já. Zděsila jsem se.

Já: "Ale já taky. Počkej, nechceš mi teď říct, že s tebou budu chodit jak do školy, tak i ze školy, budu s tebou ve škole a ještě ke všemu s tebou budu sousedka?" Vyjela jsem po něm. Tohle nezvládnu

Martin: "Jo." Řekl s úsměvem a já myslela, že ho zabiju. Byl tak klidný. Jak? Jak to dělá?

Tak to je ta nejhorší věc v mým životě. Můj bejvalej se mnou chodí do školy a ještě to je můj soused. To nebude dobrý...

Děkuju za přečtení,
Doufám, že se vám má první kapitola líbila.

Omlouvám se za chyby a překlepy,
Pokud budou nějaké otázky, ráda odpovím.

Doufám, že se vám tahle knížka líbí.

Budu ráda za každý hlas, komentář a i za
každého sledujícího.
Mám vás moc ráda

Vaše Anet0123❤❤

1326 slov