,,Tady bydlím?'' zeptala jsem se, když jsme dorazili na místo. Nic mi totiž nepřipadalo povědomé. Rozhlížela jsem se kolem sebe a opravdu se snažila si vzpomenout, ale nešlo to.

,,Ano,'' odpověděli muži v černém prostě a poté mi předali klíče od bytu a znovu nastoupili do auta. Nečekala jsem, že odjedou tak rychle a já se ocitnu sama uprostřed ničeho. Uprostřed cizích osobností a uprostřed samoty. Musela jsem se ale odhodlat a přežít. Najít si opět práci. Pracovala jsem přeci v Arkhamu. 

Vstoupila jsem do bytu. Opět žádný záblesk nějaké vzpomínky. Povzdechla jsem si a rozhodla se dát po dlouhé době horkou sprchu. 

Zavřela jsem oči a poddala se tomu blaženému pocitu. V tento moment se objevila první vzpomínka. Nezřetelný obličej nějakého muže, jež měl zelené vlasy. Netušila jsem, kdo to je, ale věděla jsem, že ho znám. Vyděsilo mě to...

***

- Joker -

Kráčel jsem po dlouhé chodbě, na jejímž konci už čekali moji kumpáni. ,, Propustili ji, pane,'' zvolal jeden a připojil se v chůzi ke mě. 

,,Kdy?''

,,Dnes dopoledne, aspoň to říkali zvědové, které jsme tam nasadili,'' odpověděl mi.

,,A kde teď je?''

,,To přesně bohužel nevíme, ale má být někde tady v Gothamu a ...'' zarazil se a hlasitě polkl, což mě přimělo zastavit.

,,A?'' 

,,Nevíme přesně, co s ní dělali, ale měl by jste si dávat pozor. Pokud se jí pokusíte najít, skočíte do pasti.''

,,Myslíš, že to nevím?'' zeptal jsem se ho s vážností v hlase. ,,Rád bych si pro ní zašel osobně, ale tentokrát tam nepůjdu já.''

,,Nepůjdete,'' opět hlasitě polkl. Probodl jsem ho pohledem. Věděl jsem, že mi něco tají. Poté mi to došlo. Jeho skleněné oči. Rukou jsem zajel do kapsy, kde se nacházel můj kapesní nůž. 

,, Víš, že zrádce trestám ze všech nejhůř?'' zasmál jsem se šíleně. Byl připravený na cokoliv. Viděl jsem to v jeho očích. Neměl jsem čas si s ním však pohrát, proto jsem jen vytasil svůj nůž a podřízl mu hrdlo. ,,Musíme odtud zmizet!'' zařval jsem na všechny. Nezbýval čas. Tušil jsem, že si jdou pro mě stejně jako šli pro Harley.

V ten moment jsem uslyšel výbuch. Exploze mě vymrštila do vzduchu a já dopadl tvrdě na zem. Musel jsem se vzpamatovat a utéci, jenže jako lusknutím prstu mě muži pevně svírali a vpichovali mi do těla nějakou látku...

Ach ten pocit, když máte nultou hodinu + první informatiku a píšete příběh pro své čtenáře, aby nebyli zklamaní :D