,,Harleen?'' zeptal se mě muž v bílém obleku. ,,Jak se cítíte?''

Mile jsem se usmála. ,, Skvěle, děkuji!'' Pravděpodobně jsem ho potěšila, protože mi oplatil úsměv. 

,,To je skvělé...mohu se váš ještě na něco zeptat? Pamatujete si, proč tu jste?'' Zapřemýšlela jsem se nad touto zapeklitou otázkou. Neztrácela jsem jenom ponětí o čase, ale i o tom, co tady vůbec dělám. Viděl, že váhám nad svými slovy. ,,Nepamatujete?''

,,Já...'' vyhrkla jsem a potom jsem si vybavila pár vzpomínek. ,,Někomu jsem ublížila, že? Což bylo špatné a tak jste si mě vzali do své péče. Stalo se to, když jsem léčila pacienta.'' Muž naproti mě se usmál.

,, Správně,'' Neměla jsem tehdy ponětí, že mi vnutili jinou falešnou ''realitu''. Změnili mě od základu. ,,Myslím, že už ji v pořádku. Domluvím propuštění ještě dnes.'' Tentokrát jsem byla štěstím bez sebe. ,, A odvoz samozřejmě. Zpátky do Gothamu, do tvého bytu.'' Vstal a odkráčel pryč. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem trčela v této léčebně, ale tahle představa mi nyní netrápila. Už pojedu domů...

Neměla jsem tady žádné věci. Měla jsem na sobě takové to vězeňské oblečení, které mi dali. Mohla jsem rovnou odejít, ale než jsem odešla, dostala jsem od nich velkorysý dar. Nové, čisté oblečení, které jsem si na sebe oblékla. Přesně mi sedělo. Poděkovala jsem všem, kteří se mnou měli trpělivost a potom jsem s ostrahou kráčela ven. Za sebou jsem ještě slyšela pár hlasů říkající: ,,Opravdu jste ji vyléčili?''

,,Ano,''

,,Jste si jistí?''

,,Naprosto!''

,,Výborně...Najděte mi Jokera...'' 

Zarazila jsem se a zapátrala v paměti. Joker? Proč mi to jméno někoho připomínalo?