,,Myslíte, že to vyjde?'' zeptala se dívka s blond vlasy sčesanými do galantního drdolu, brýlemi na očích a dlouhým býlím pláštěm. V rukou třímala tenký spis, jenž patřil Jokerovi sedící ve vedlejší místnosti upevněný v kazajce. 

Muž s havraními vlasy si dívku prohlédl od hlavy až k patě.,, Vím to. Možná se říká, že Jokera nikdo neoblafne, ale myslím si, že vy ano.'' Dívka se usmála. 

,,Nevěděla jsem, že dokážete být sentimentální Jervisi Tetchi,'' rázem se dívka otočila zády k muži a vstoupila do temné místnosti.

Světla se rozsvítila. Joker seděl schoulený v koutě místnosti a smál se. ,,Tik, ťak, běží čas a já má chuť se smát. Tik, ťak, jdu si hrát a jdu tě roztrhat!'' A v ten moment Joker vyskočil na nohy a s vyceněnými zuby se rozběhl na zděšenou dívku. Avšak se přímo před ní zastavil. ,,Harley?'' začal si jí prohlížet ze všech stran.

,,P-prosím? Jsem Harleen Quinzel...eh...doktorka Harleen Quinzel.'' Obešla ho a posadila se na připravenou židli ke stolu. Své dokumenty si rozprostřela po stole a potom se opět podívala na vyjeveného pacienta. Ten s podezřením usedl na židli naproti dívce. 

,,Co ti to udělali, drahoušku...'' zabědoval.

,,Vyléčili mě a neříkejte mi drahoušku! Já vás neznám. Jsem vaše doktorka, takže...'' odkašlala si a začala listovat papíry. ,,Jistě máte nějaké-''

,,Pšššt!'' Dívka na něj spočinula zrak. Joker měl zavřené oči.

,,Co děl-''

,,Vaše srdce...'' dívka se zděsila. Netušila, že to bude tak náročné. Joker najednou otevřel oči a podíval se na ní. ,, Povězte mi něco o sobě. Abychom se lépe poznali. Jste vyděšená!''

,,Nejsem tady od toho, abych se vám já vyzpovídávala. Od toho tady jste přece vy. Tak začneme s vámi.'' Dívka se snažila vést konverzaci jiným směrem. ,,Co vaše dětství? Povězte mi o něm. Jak se vlastně skutečně jmenujete?'' Bylo to moc uspěchané, sama to věděla, ale nemohla si osobně pomoci. Joker se rozchechtal přes celou místnost a pak zvážněl.

,,Na co si tady hrajete doktorko?'' zeptal se beze známky úsměvu a pobavení, což nebylo zvykem.

,,Snažím se vám pomoci, pane J!'' To oslovení mu jakýmsi způsobem provrtalo díru v jeho hrudníku. Něco na něm nesedělo. Stejně tak jako tato nesmyslná konverzace. 

,,Tak pojďte ke mě blíž, něco vám pošeptám.'' stejně jako tehdy, i tato dívka se k němu naklonila blíže a plně se mu poddala. Toužila po informacích a udělala by pro to všechno. ,,Slečno, vaše napodobení mé sladké Harley je sice obdivuhodné, ale radím vám, aby jste odsud okamžitě vypadla. Dívky si totiž dosti vychutnávám a upozorňuji, že to bude bolet...''

Dívka se odtáhla a svůj vystrašený obličej spočinula na Jokera. Ten se jen zlomyslně usmíval. ,, Raz, dva...'' odpočítával. Měl v plánu tolik krvelačných, drsných, ošklivých věcí, co by s touto falešnou courou udělal. Představoval si tolik věcí, co by udělal, jen kdyby nebyl omezen kazajkou. Dívka vyběhla z místnosti a beze slov se vypařila z tohoto prokletého místa pryč, aniž by něco řekla panu Tetchiovi.

J

ak já nemám ráda vstávání na nultou hodinu 😭 Dneska poněkud brzo, ale přeci jen. Snad se vám kapitolka líbila a přeji vám krásný den :)