Strážníci se odtáhli. I když jsem je k tomu musela přinutit. Jeden z nich stejně nakonec zůstal hlídat zevnitř, aby mě měl pod dozorem, kdyby se stalo něco obdobného. Joker si lehl na svoji postel a zadíval se do stropu. 

Posadila jsem se na židli a nadechla se. Tohle bude zajímavý začátek našeho dalšího sezení.

,, Jak jste se vyspal?'' zeptala jsem se. Nechtěla jsem se ho ptát na to, jak mohl jednoho ze strážníku dostat na kolena. Velmi mě to zajímalo, opravdu ano, ale v této chvíli to nebylo dobré rozebírat. Otevřela jsem si svůj bloček, kde jsem měla poznámky. Avšak ne jenom to. Ráda jsem si kreslila. Prostě jsem neodolala a načrtala jsem si ho do svého bločku a po večerech se někdy na něj jen tak koukala a přemýšlela. Bylo to divné? 

Jo, bylo, ale nikdo to nevěděl!

,, O...výborně,'' zvolal tiše s úsměvem. Už jsem měla na jazyku další otázku, když v tom načal. ,, Povězte mi...doktorko... nenudí vás tenhle normální život?'' otočil hlavu směrem ke mě.

Zapřemýšlela jsem se nad tím. Každý den dělám jen, že vstanu, jdu do práce, přijdu a jdu spát. Žádné dobrodružství ani nic akčního. Vždycky jsem toužila být nějakou hlavní hrdinkou ve filmu a dělat nemožné věci. Ale vždycky jsem si říkala, že tohle je život, který prožívají i druzí. Snažila jsem se s tím smířit.

,, Ne...'' zalhala jsem. On povytáhl obočí a jen prohloubil svůj dosavadní úsměv. Posadil se, dal hlavu na stranu a změřil si mě pohledem.

,, Neumíte lhát, doktorko...'' zašeptal.