Toto raději nebudu komentovat a přejdu raději k věci. Po několika ''zkoušek'', které mi můj medvídek dával, jsem došla konce. 

,, Otázka...'' zvolal a zadíval se na mě v jedné opuštěné továrně. ,, Zemřela by jsi pro mě?''

,, Ano!'' zvolala jsem bez váhání.

,, Moc snadné!'' zavrtěl hlavou. ,, Tak jinak... žila by jsi pro mě?'' Dělal si ze mě medvídek srandu, nebo to opravdu vypustil z pusy. Jistě, že ano!

,, Ano...'' Možná že jsem odpověděla špatně, možná ne. Ale abych mu ukázala, že o něj opravdu stojím, jsem skočila do neznáma. Pohltilo mě horko jakási tekutina. Myslela jsem, že mě tady nechá, ale zmýlila jsem se. On opravdu skočil za mnou, vylovil mě ze spáru temnoty a vrátil opět mezi živé svým ďábelským polibkem. 

V tento okamžik jsem byla ta Harley Quinn, kterou všichni znají. Mrcha, psychopatka, cvok... To ale že slyším hlasy, ještě neznamená, že jsem cvok, nebo jo?