Víte... být psychiatrička není fakt vůbec lehké. Opravdu ne.  Pravděpodobnost, že sami zešílíte nebo se zabijete či to všechno nakonec vzdáte, je dost velká! Vlastní zkušenost. Mé zkušenosti při této práci mě doháněly k depresím. 

Uslyšela jsem smích.

,, Copak to tady máme?'' Jeho hlas byl poněkud jiný. Ovšemže. Byl volný a mohl si dělat s kýmkoliv cokoliv. Byl šťastný...

 ,, Ty...mě chceš zabít?'' zeptala jsem se odhodlaně. Dívala jsem se mu do jeho jasně modrých očí, které šibalsky svítily.

,, Oh...já tě nechci zabít,'' zašeptal a přiblížil na mě světlo. ,, Jen ti chci ublížit! Hodně, hodně...moc!'' A náhle jsem dostala elektrický šok přímo do spánků. Tady zemřela Harleen Quinzel. Ta obyčejná, normální holka, kterou jsem já neměla ráda. Byla s ní nuda. 

Po tomto procesu ale Harley ještě nebyla stvořená! Pan J jí teprve tvořil...