,,Ne,'' odpověděl náhle po minutě ticha. Více k tomu neřekl. Vstal a odkráčel z místnosti pryč. Rozhodla jsem se na tohle všechno raději zapomenout. I když to jeho vážné ne se mi vštípilo do hlavy. 

Vyšla jsem ven na čerstvý vzduch. Před sebou jsem viděla auto svého koblížka. Milovala jsem to auto, tu jízdu. Zlomyslně a šíleně jsem se zasmála a nastoupila do auta. S trochou šikovnosti jsem ho nastartovala a rozjela se do ulic Gothamu.