-Joker-

Procházím se zahalený ulicí a mířím do centra dění. Na náměstí Gothamu se bude právě rozsvěcovat vánoční stromeček. Po mém boku kráčí Harley s lehkým úsměvem na tváři. I přesto, že se vrátila na moji stranu, mi stále něco říká, že v sobě něco skrývá a nechce mi to říct. Po dlouhé době jsem byl v obyčejném oděvu, které nosili všichni. I mé zelené vlasy už nebyly takové jako předtím. Míchala se do toho má pravá barva vlasů. Tmavě hnědá.

,,Puso?'' Harley mě chytla za ruku, což mě na chvilku znepokojilo. ,, Víš...když jsou ty Vánoce, musela jsem ti udělat menší překvapení...'' zazubila se zlomyslně.

,,Ou...opravdu?'' Přikývla.

,,Pozvala jsem na naši oslavu netopýrka!'' Koutky úst se mi zvedly do radostného úsměvu.

***

Rozhlédl jsem se po náměstí a vyhlížel svoji první oběť. Pak mi ale něco vnuklo nápad. ,,Harley?'' otočil jsem se na ni. ,, To bych nebyl gentleman,'' a gestem jsem jí naznačil, že dáma má přednost. Trochu se zarazila, což jsem čekal ale i přesto, že v sobě stále měla kousek staré doktorky Harleen Quinzel, se vzpamatovala, vytáhla zbraň a zastřelila starého muže, který stál naproti ní. Všichni rázem zmlkli a přesměrovali svůj ustrašený výraz na místo činu. Jen já se začal hlasitě smát.

,,Jestli se někdo pohne z místa, všichni zemřete. Po náměstí jsou umístěny takové menší...bomby, těch si ale teď nevšímejte. Půjdeme si totiž spolu zahrát menší hru.'' zvolal jsem.

,,Batsy, Batsy, Batsy,'' zakřičela Harley. ,,Kde se schováváš?''

,,Vy!'' ukázal jsem na mladou dívku okolo dvaceti let. Klepaly se jí nohy vystrašením, ale odvahu měla. Vystoupila z davu, ohlédla se za sebe a pomalu kráčela ke mě stejně tak jako já kráčel k ní. Když byla na dosah, pohladil jsem ji po tváři. ,,Krásná, krásná, moc krásná...'' zašeptal jsem jí do ucha. ,,Teď menší otázka, ano?'' pohlédl jsem jí hluboko do očí. ,,Víš, kdo jsem?''

Zavrtěla hlavou na souhlas. ,,Výborně,'' zvolal jsem. ,, Teď mi pověz... zemřela by jsi pro svoji rodinu nebo si raději zachráníš ten svůj přenádherný krček a je necháš bolestivě zemřít?'' slyšel jsem, jak hlasitě polkla. Trpělivě jsem čekal na její odpověď.

,,Zemřela bych pro rodinu,'' odpověděla slabě a já se na ní usmál.

,,Špatná odpověď,'' nůž, který jsem nenápadně vytáhl ze svého kabátu, jsem jí zabodl do břicha. Mírně jím otočil a přirazil ještě hlouběji. Dívka se mi zadívala do očí. Cítil jsem její bolest, avšak já se tomu jenom usmíval. Spadla na zem, kde se kolem ní začala dělat kaluž krve. ,,Kdo je další na řadě?'' zeptal jsem se hlasitě.

Po dlouhé době další díl. Snad se vám líbil <3 Bohužel fakt teď jaksi nestíhám, ale snad to nevadí. Hlavní je, že to vyšlo :D