Ztráta vědomí a následné uvědomění, že není něco v pořádku přivádí některé lidi do šoku. Začnou panikařit.Já na toto byla svým způsobem zvyklá. Už jsem tento proces jednou zažila. Otevřela jsem oči a cítila štiplavý chlad. ,, Kde to jsem?'' zašeptala jsem do hromového ticha a začala se kolem sebe rozhlížet. Byla jsem uvězněna v jakémsi přepravním autě, které bylo v pohybu. ,, Hej!'' zakřičela jsem a zabušila na tvrdý kov auta. ,, Pusťte mě, vy bídní červi!'' Avšak žádná zpětná vazba.

Nemohla jsem dělat nic do doby, kdy jsem ucítila, že jsme dorazili na místo. Přišla moje šance se odsud dostat. Až otevřou ty proklaté nedobytné dveře. V momentě kdy otevřeli dveře, jsem se agresivně začala prát o svůj život. Neměla jsem žádné nástroje, které by mi v útěku pomohli a proto jsem využívala všeho. Kousala jsem, škrábala jako divoká šelma. Mohlo mě napadnout, že budou připravení a i když jsem je možná svojí neobvyklou zuřivostí dosti překvapila, po chvilce se vzpamatovali a začali do mě šít elektrické šoky paralyzérem. Skácela jsem se k zemi. Slyšela jsem, ale tělo bylo ochromené. Nad mé tělo se sklonil muž a se pohrdajícím smíchem zašeptal: ,, Připravte ji. Bude s ní dost práce. Pokud přežije, vyhráli jsme a konečně můžeme porazit Jokera!