Párkrát se jsem usnula v jeho náručí a pokaždé, když se tak stalo, se mi zdál stejný sen. Někdy jsem si přála, aby to byla realita...

Držet v náruči nevinné sladké miminko, které bylo jen moje a mého cukrouška, bylo prostě rozkošné. Avšak vidět, jak do místnosti přichází pan J zcela v obyčejném saku, bez šrámů, bez jeho zvláštností, jednoduše normálního, bylo tak extravagantní. Přistoupil ke mě, políbil a pak kráčel dál k našemu dítěti. Usmíval se na mě tak rozkošným úsměvem, který jsem u něj nikdy neviděla. Tento sen se mi zdává i teď. 

Probudila jsem se uprostřed noci a posadila se. Pan J tady v místnosti se mnou už nebyl a tak jsem se vydala ho najít. Podivil se, když mě spatřil, že jsem vzhůru. ,, Stalo se něco, lásko?'' zeptal se chraplavě a tiše s šílenstvím v hlase.

,, Nic, puso!'' usmála jsem se. ,, Jen sen...''