Harley: B, Joker: B

-Joker-

Uplynulo několik terapií, kde mi zaváděli do žil jakousi tekutinu. Cítil jsem se po tom zmateně, ale účinek, který to mělo dělat, to pravděpodobně nedělalo: ,,Povězte mi, jak se jmenujete?'' zeptal se mě doktor na mém sezení. Sedíc naproti němu v kazajce bez žádného šíleného výrazu ho očividně uklidňovalo, proto se tvářil tak šťastně? Možná to bylo tím, že jsem se už dlouho nevyjadřoval z mé zlé, krvelačné a šílené stránky. 

Lehce jsem se usmál, ale neodpověděl. ,,Nevíte, jak se jmenujete?'' udivoval mě čím dál víc, jelikož se tvářil šťastněji. Žádná odpověď znamená dobře? ,,Zkuste zapátrat v paměti,'' požádal mě, ale já jen na něj tupě zíral. Pro sebe si začal brblat pár slov, když listoval papíry s mojí identitou. ,,Přeci to nemohlo zabrat tak rychle?'' Odtrhl oči od papírů a pak nasadil opět neutrální výraz. ,, Tak tedy... vzpomněl jste si?''

Lehce jsem se k němu naklonil a falešně se zapřemýšlel. ,,M-myslím, že se jmenuji Peter,'' 

Doktor s jiskrami v očích se ke mě také naklonil. ,, Opravdu? A nevzpomenete si na příjmení?'' Pohlédl jsem mu do očí a naklonil lehce hlavu na stranu. 

,,A-ano, myslím, myslím, myslím, že ...'' celou dobu jsem ho pozoroval. Bylo směšné, jak se klepal radostí z toho, že ze mě dostane informace, které o mě nikdo netuší. Bylo zábavné se dívat, jak si naivně myslí, že jsem zapomněl na svoji podstatu bytí. ,, myslím, že vám teče krev z nosu!'' A potom nastala silná rána, která byla, že jsem ho uhodil svoji hlavou do nosu. Byl v takové blízkosti, že si to ani neuvědomil. Rozchechtal jsem se přes celou místnost. Doktor začal naříkat. Do místnosti vtrhla ostraha a silou mě odtáhla od doktora pryč. Začal jsem křičet: ,, Mě nikdy nedostanete!'' smál jsem se.