Rána, prásk, bum...

Moje každodenní rutina. Něco vybouchne a nebo někdo zemře. On to miluje a já pak miluju ten jeho smích. Stejně jako tehdy, kdy se osvobodil z Arkhamu. Doteď nevím, jak to udělal. Možná měl v Arkhamu lidi. Už jsem zmínila, že je prostě geniální? 

Vyšla jsem ven z místnosti po našem sezení. Samozřejmě, že jsem mu nechtěla sehnat ten kulomet. I když se musím přiznat, že jsem nad tím přemýšlela. 

Vyšla jsem z místnosti ven. ,,Tak tedy na shledanou,'' zvolala jsem s úsměvem na strážníky a vydala se pryč, když v tom mě ale zarazili. 

,,Počkejte, slyšela jste to?'' Zaposlouchala jsem se do toho ticha a následně zavrtěla hlavou.

,,Ne, nic neslyším.''

,, No právě...'' Ze začátku jsem nechápala, až potom jsem si to uvědomila. 

,, Bum, bum, bum...'' ozvalo se z místnosti pana J. V tento moment v chodbě, ve které jsem stála, něco vybuchlo a dovnitř začaly vbíhat osoby zahalené v maskách. Moji dva strážníci dělali, co mohli, ale bylo jich hodně a tak podlehli. Mě sebrali a svázali! Chtěla jsem křičet, ale poté mi to přišlo zbytečné. Nikdo tu už není...