"Moje hlava. Kdo ze mě vymítal ďábla!?" Musím říct, že moje první slova. Co pro probuzení můžu říct, když jsem skoro chcípla. Jsou úžasná.

"Ježiši! My měli takovej strach." Ozval se hlas u mě.

Cukla jsem sebou, až mě píchlo na boku.

"Kurv- kurňa!" Rychle jsem se opravila. A snažila se otevřít oči.

"Jsi v pořádku?" Ptala se další osoba u mě. Nemohla jsem poznat kdo to je, jelikož mi tak třeštila hlava.

Oči začali zaostřovat postavy. Byli asi čtyři.

"Umřela jsem nebo žiju?" Vůbec jsem nevěděla, jestli žiju a nebo ne.

"Neboj.... Žiješ." Odpověděla Nat.

Stál tam Steve,Nat, nějaký chlap a Tony.

"Jinak... Já jsem Clint Barton. Stačí ale Clint." Představil se ten chlap.

"Já Nicol. Těší mě." Podala jsem si s ním ruku.

"Tak mi vás tady necháme." Přidal se do konverzace Steve. Doufám, že nemyslí to co já.

"To není nutné!" Vyhrkla jsem rychle ze sebe.

"Ale je...." Odpověděl Clint.

"Já tě znám asi patnáct sekund. A už mě začínáš štvát!" Koukla jsem se na Clinta. A zasmála se. On semnou.

Všichni postupně odešli z místnosti. A samozřejmě, jak jsem čekala. Zůstal tady Tony.

"Chtěl bych se ti omluvit." Začal mluvit.

"Na to si měl myslet dřív."

"Prosím.... Nepřerušuj mě." Řekl docela smutně Tony. Takového jsem ho ještě neviděla.
"Hrozně mě mrzí co jsem ti provedl. Celý život jsem si myslel, že nemám dceru. A když mi zavolali, myslel jsem si, že si dělají srandu. Poté když jsem tě viděl, zpanikařil jsem. A řekl věci, které mě hrozně mrzí.
Nikdy jsmetě, ale nemohli najít. Proto jsem to vzdal.
Teď když jsem tě viděl měl jsem smíšené pocity. Radost, smutek, vztek.... Když tě, ale málem zabil. Myslel jsem, že to nepřežiju. Prosím... Zkus mi odpustit, nebo mi dát, alespoň šanci. Vím....-" Nenechala jsem ho ani domluvit. A vrhla jsem se mu kolem krku. Bolest, která proběhla mým tělem, po takto prudkém zvednutí, jsem nevnímala.

"Mrzí mě to...." Pošeptala jsem.

Chvilku se nehýbal. Pak mi ale ruce obtočil kolem pasu a políbil mě do vlasů.

"Mám tě rád." Tohle mi nahnalo slzy do očí a já ho ještě pevněji obejmula.

....

Ještě jsem pak usla, když jsem se vzbudila nikdo tady nebyl.
Stále jsem ležela v tom lítajícím letounu. Nebo co to je.

"Jarve?"

"Ano slečno?"

"Kde jsou Avengers?"

"Na Stark Toweru."

"Co tam dělají? A kdy odletěli?"

"Je tam Loki. A odletěli před pěti minutami."

"Děkuji Jarve."

"Není zač slečno."

Sakra! Musím jít pomoct.

Bok jsem se snažila trošku vyléčit, ale ne moc. Jinak bych ztratila všechnu energii.
Nechala jsem si dát svůj oblek. A aktivovala jsem kluzák.

"Tak jo.... Ještě to nemám moc otestované, tak snad nespadnu." Uklidňovala jsem se.

Na kluzák jsem vylezla v pořádku. Hned se mi kolem bot omotal kov, který mě 'chránil' předtím abych nespadla.

Letěla jsem co nejrychleji to šlo, ale byla jsem v šoku. Když z nějaké díry na obloze vylétali obludy.

"Tak ať je alespoň trošku sranda...." Řekla jsem si pro sebe. A zapla úžasnou písničku. No, komu by se nelíbila, že?

Všichni Avengers, kteří byli dole se podívali směrem ke mně.

Musela jsem se usmát.

Seskočila jsem k ním.

"Bartone, jdi na tu střechu. Půjdeš hlídat a hlásit jejich pohyb."
"Starku, ty zničíš vše. Co se od nás dostane dál než tři ulice, nebo to pošleš zpět...."

"Svezež mě?" Zeptal se Clint Starka.

"Jo, mile rád Legolasi.... Nicol... Dávej na sebe pozor."

"Jistě, ty taky." Usmála jsem se.

"Thore, zkus zablokovat tu bránu.... Zpomal ji. Máš blesk tak je zpraž."

"My dva zůstaneme dole.... Hulku."

Na to mu jen zabručel jak medvěd.

"Ty nič!" Po těchto slovech Hulk začal ničit.

.....

S Nat a Stevem jsme pomáhali lidem dole.

Musela jsem se pak oddělit, jelikož několik lidi se nemohlo dostat pryč z baráku.

Pomocí vzduchu jsem přenesla prázdný autobus k oknu, kde stálo několik lidi. A svezli se po něm dolů.

Těch bestií tady bylo hrozně moc. Ruce jsem překřížila. A rychlím pohybem je dala zase od sebe. Několik těch příšer, asi až deset metrů ode mě umřeli.

Vzala jsem svůj kluzák a hledala Lokiho.

Letěl na nějaké té příšeře. Ihned jsem letěla za ním.

"Hej Muflone, chyběla jsem ti?" Zařvala jsem několik metrů od něj.

Jen se usmál. A vystřelil po mně.

Vyhla jsem se. A všimla si, že začal střílet po Nat.

Ta zdrejmě mluvila do sluchátka, jelikož jsem si všimla Clinta. Jak míří na něj lukem.

Než Clint stihl vystřelit, sejmula jsem Lokiho ohnivou koulí.
Udělalo mi to radost.

Dopadl na Stark Tower. A já hned k němu, protože jedna jeho příšera mě sejmula.

"Ty hloupá..-" nestihl nic říct a už ho sejmul Hulk. Musela jsem se spokojeně usmát.

Když jsem tam došla, slyšela jsem Hulka jak říká Lokimu "Slabí bůh."
A Loki ležel v podlaze.

Hulk odešel a já dostala záchvat smíchu. Ok, lepší situaci jsem si vybrat nemohla.

"Hraješ s-si na krtk-a?" Řekla jsem mezi smíchem.
Loki byl v podlaze.

"Bohužel nemám čas, takže se zatím měj." Odpověděla jsem. A vyskočila z okna, kde jsem nasedla na kluzák.

Přiletěla jsem ke Stevovi a Thórovi.

Zrovna Steva někdo trefil do břicha.

"Ukaž." Ukázala jsem na jeho břicha a přistoupila k němu.

"To není nutný." Vymlouval se.

Natáhla jsem ruce k jeho břichu a vyléčila ho.

"Děkuji." Usmál se na mě. Jen jsem přikývla a zabíjela další příšery.
Bylo jich moc.

....

Za chvilku jsem viděla Tonyho. Ale musela jsem se štípnout. Držel nějakou atomovku a letěl s ní do té díry. Vidím dobře?

"Co to dělá?!" Zařvala jsem na Steva, který byl vedle mě. Neodpovídal, jen sklopil oči dolů.

"Ne! NENENE!" Došlo mi to, on chce vletět dovnitř i stou atomovkou.

Stoupla jsem si na kluzák, ale to mě chytil Steve. Věděl, že bych letěla za ním.

"Pusť mě!!!" Hystericky jsem řvala.

"Dělej!! Hned!!!..... Prosím...." Bylo toho na mě moc. Jediná rodina, kterou mám. On jediný tu zbyl. A teď mě tu chce nechat samotnou.

Dopadla jsem kolenama na zem a zabila všechny, kteří byli sto metrů ode mě. Samozřejmě jen ty bestie!

"Zavři to." Slyšela jsem Steva, který mluvil do sluchátka.

"Né!" Zařvala jsem na Steva.

"Když to nezavřem všechno to tady vybuchne."  Odpověděl Steve.

Brána se začínala zabírat a všechny ty bestie umřeli. Spadli.

Čekala jsem, jestli se Tony neobjeví.
Ztrácela jsem všechnu naději, ale najednou jsem viděla Tonyho. Oči mi zajiskřili radostí. Né na dlouho.

"Vůbec nezpomaluje!" Oznámil Thor.

Sebrala jsem všechnu magii, kterou jsem měla. A použila vzduch. Tony začal brzdit, ale věděla jsem, že ho úplně nezastavím.
Naštěstí tam vyskočil Hulk a chytil ho.
Hrozně jsem si oddychla.

Všichni běželi za Tonym i já.

"Nedýchá...."

😄Tak.... Další díl, kdyby mě moje sestřička nežádala o další kapitolu. Žádnou bych nevydala 😂 Zapomínám, no 😂.