Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

75#

Držím Lokiho za ruku. A čekám, až Odin a Frigga začnou odříkávat nějaká slova.

Thor mi povzbudivě stiskne rameno, čímž mi přidá trošku odvahu, ale pořád se cítím, jak ratlík, kterého někdo odhodil.

Frigga na mě kývne.

Chytím i druhou ruku Lokiho, zavřu oči a začnu se soustředit.

Vůbec nerozumím, co říkají, jelikož jsou to pro mě cizí slova. Něco jako, kdyby na mě mluvil Číňan.
Jako některým Číňanům rozumím, ale to jsou tací, kteří vlastní malí krámek. Se všemi věcmi od oblečení až po elektroniku.

Před očima uvidím všechny vzpomínky, které se týkají jeho.

Vidím, jak se mě snažil uškrtit. Jeho chladné oči, které neznali socit. Náhle se vzpomínka rozmaže a já ho vidím, když mě urážel. Pohrdavé a vítězné úsměvy, které se na jeho tváři objevili vždy, když měl navrch.

Poté spatřím ty nejhorší okamžiky. A to, když mě znásilňoval.

Silně se kousnu do rtu, až ucítím krev, která mi ze rtu vytéká.

Mysli na hezkou vzpomínku! Okřikuji se v duchu.

Zamyslím se nad hezkými vzpomínkami, které se mi protlačí ven a nahradí tím ty špatné.

Uvidím první okamžik, kdy jsme se společně smáli, jeho smích, který byl pravý a úžasný, jeho nádherné oči, které vám vidí až do duši. Jeho krásné havraní vlasy, které má vždy elegantně sčesané dozadu, bez jediné chybičky. Jeho rysy, když spí a jsou uvolněné.

Ucítím silnou bolest, která mi proudí tělem. "Nicol, musíš počítat i s bolestmi, které dostihnou tvé tělo, když tvá magie bude opouštět tělo." Vzpomenu si na slova, která mi řekla Frigga. "Musíš stále myslet na vaše společné hezké chvilky." Vypluje napovrch další její rada.

Napřímím se. Snažím se nevydat žádný vzlyk, či začít křičet bolestí.
Moje tělo se cítí, jakoby bylo v plamenech.

Prosím... Konec! Prosím.... Cítím se, jak malé ufňukané děcko, aka Tony.

Z posledních sil se mi vybaví ta nejsilnější vzpomínka.
"Miluju tě." Jeho hlas slyším, jakoby v hlavě. I přes nesnesitelnou bolest, se usměju.

"Dokázala to." Slyším zdálky hlas. I když si jsem jistá, že stojí kousek ode mě.

Chci něco říct, ale před očima se mi zatmaví a já se nechám unášet tmou, která už je má nejlepší kamarádka. Čauky tmo!

Měla bych ji dát nějaký dárek, dlouho jsme se neviděli, že?

...

"Kocovina je svině." Vypluje z mých úst automaticky. "Co jsem sakra dělala?"

"Zachraňovala mi život." Promluví hlas vedle mě.

Moje vyšvihnutí do sedu, můžete přirovnat k tomu, když by vás někdo trefil paralyzérem a měl to na největším stupni.

Oči, které jsem měla rozespalé a slepené, jsou náhle úplně fit.

Dívá se na mě s úsměvem. A oči mu kulišácky září.

Vrhnu se mu kolem krku a slzám nechám volný průběh. "Jsi v pořádku." Ujišťuji se.

"Díky tobě." Vtiskne mi pusu do vlasů.

"A víš, že tvá... Tvá magie?" Ošiju se.

"Ano, vím." Povzdechne si a zadívá se stranou, čekám, že třeba odejde, aby si to urovnal, ale místo toho řekne:"Děkuji ti, princezno." Rukama chytne mou tvář, do jeho dlaní.

Přitisknu se na jeho rty, které tak miluju, stejně jako jeho. "Miluju tě." Řeknu mu, když se odtáhnu.

Nadzvedne obočí. "Opravdu?" Šibalsky se usměje.

"Opravdu kazíš, takovou chvilku?" Uraženě mlasknu.

Tentokrát se přitiskne on na mé rty. "Lepší?"

"Lepší... Když máš hlad, nejsi to ty, dej si Snickers!" Zasměju se. (Neumím ji přesně, tak mě nevykastrujte 😂.)

Tohle byla vždycky naše reklama, nechápu proč, ale opakovali jsme slova.

Loki se taktéž zasměje, čímž mě dostane do tranzu. Opakovaně.

Ten jeho smích?! Awww...

"Utři si slinu." Začne mě popichovat Loki.

"Pšššt, slintám, neruš!" Zasměju se.

"Tak ty se budeš smát, jo?" Kousne se do rtu.

Nechápavě nadzvednu obočí, ale jakmile se ocitnu pod ním. Uvědomím si co chce dělat. "Ne! Ne, ne, ne!" Kroutím hlavou, ze strany na stranu.

Nad slovem 'Ne', nevezme žádný ohled. A proto následuje smích, který se nekontrolovatelně válí z mých úst. "Pu-sť mě!" Snažím se řvát.

Po několika marných pokusech, jak ho dostat ze sebe to vzdám.

Vypadám, jak mrskajícín se lachtan na souši, který je zdrogovaný.

"Miluju tě, princezno." Ruce opře vedle mých ramenou.

😃Jak bych vám to řekla.... Eh... Následuje už jenom Epilog. 😅

V epilogu vám ještě pořádně poděkuji. 💞 Děkuji, děkuji a děkuji. 💕

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro