Probere mě rámus, který se odehrává někde na chodbě. Promnu si unavené oči a zamžourám po pokoji, jestli se mi to třeba nezdálo. Chvíli naslouchám a jakmile se k tomu přidají i hlasy.
Vylezu z postele a rychle se obleču, vlasy ztáhnu do rychlého culíku. A na sebe si vezmu věci, díky kterým se můžu volně hýbat. A popřípadě můžu bojovat.

Kráčím chodbou a všude se rozhlížím.

"Věznice!" Uslyším ze předu hlas  jednoho ze stráží. Naskočí mi husina a já se rozeběhnu kupředu.

Hlavně buď živej! Křičím v duchu.

Seběhnu schody, kde je plno vězňů, kteří bojují proti strážím, jelikož jich je hodně, stráže to nezvládají.
Vězni mají zbraně, takže to bylo plánováné.

V ruce nechám objevit plamen, který letí na několik vězňů. Vzduchem je odhodím od stráží, které za chvíli mohli být kaput.

Ti, kteří na mě útočí, zpacifikuji.

Před sebou uvidím postavu, v Asgardské zbroji, černo zelená tunika, která mu nádherně padne.
V ruce dýky, kterýma pacifikuje vězně. Oddychnu si, že nebojuje proti nim.

Loki se podívá mým směrem a já se usměju. V jeho očích se na vteřinu objeví strach, rozzuřenost a láska.

Všechno se odehraje hrozně rychle, Loki se objeví u mě. A odstrčí mě stranou, nechápu proč, ale jakmile se v jeho břiše objeví meč, který mu projde tělem. Pochopím.

"Loki!" Vězně zabiju jednou ranou, která byla dobře mířená na hlavu.

Dopadnu na kolena a zachytím Lokiho, který se řítí k zemi. Při dopadu se udělá vlna, která zabije všechny vězně."Loki, prosím, ne!" Hladím ho po vlasech a po tváři mi tečou slzy. "Pomocte!" Zrak stále upírám na prince, který má hlavu v mém klíně.

"Nicol.... Loki!" Přiběhne Thor. "Musíme ho odnést!" Vezme Lokiho a odnáší ho do Friggy komnaty. "Nechte zavolat královnu!" Zavolá na stráže, který jsou několik metrů před námi. Ti kývnou na souhlas a běží pryč.

Při chůzi položím ruku na Lokiho břicho. A zavřu oči, abych se mohla soustředit. Snažím se mu ránu trošku uzdravit. Z prstů mi vejde zelená magie, která začne dělat svou práci.

Když se cejtím, že víc bych nedala a záhy omdlela, přestanu a podívám se, jestli se to zlepšilo.
Přes tuniku nejde nic vidět.

"Matko!" Vejdem do její komnaty, kde už čeká Frigga a nějaké zdravotnice.
Podívá se na nás s uslzenýma očima a kývne na postel, kam ho Thor následně položí.

Zdravotnice k němu ihned přiskočí. A já dopadnu na křeslo, které je poblíž postele. Kvůli vyčerpání a zoufalství, které zaplavilo celé mé tělo a myšlenky. "Přežije?" Pohlédnu na královnu, která všechno sleduje.

"Doufejme, že ano." Hlavu si dám do dlaní.

Sedím tu několik hodin. A pozoruji jeho těžce oddychující tělo, které se pod každým nádechem lehce zachvěje.

Užírá mě vina. "Kdybych tady nebyla, nemusel bys teď být na pokraji smrti." Řeknu do ticha.

Zdravotnice i s Friggou už odešly, aby se snažili najít způsob, který mu zachrání život, neboť teď žije jenom zázrakem.

Říkají, že nemají moc času. A zdravotnice, které by si možná věděli rady, poblíž nejsou, a než by dorazili, už by tu nemusel být.
Jediná má záchrana, je tehdy Frigga. A nebo spíše jeho.

Držím ho za chladnou ruku, která je čím dál studenější.

Mám velké kruhy pod očima a nateklé oči, kvůli tomu, jak už po několikáté brečím. Vlasy, které si opakovaně prohrabávám, trčí do všech světových stran.

"Proč mi to děláš?... Mnohem radši, bych byla na tvém místě.... Co tu bez tebe budu dělat, pokud mě opustíš? ... Co tě to vůbec napadlo...." I když mě nemůže slyšet, snažím se s ním komunikovat.

"Miluje tě." Odpoví Frigga, které jsem si vůbec nevšimla, zdrejmě kvůli myšlenkám.

Kývnu hlavou. "Našla jste něco?" Zeptám se s nadějí v hlase.

"Ano.... Je tu možnost, ale-"

Pokračování příště 😂

Grr... Jsem hrozná, no. :(( 💞