!! Zjistila jsem, že někomu neukazuje oznámení, prostě to nějak blbne. Takže pokud jste neviděli kapitolu předtím, tak se vraťte. 😄💕!!

Celý zbytek dne jsem si prohlížela okolí. A dokonce zašla do města, kde bylo plno příjemných lidí, kteří se mezi sebou přátelsky bavili. A vypadali všichni spokojení, nikdo nevypadal, že by trpěl třeba hladem.

Na tváři mi pohrával úsměv, protože kolem mě běhali malý děti, které hrály podobné hry, jaké hrajeme my na Zemi.

Venku bylo nádherně, takže mi postačilo krátké tričko a kraťasy, ačkoliv někteří na mě koukali s nechutí, tak někteří mi chválili mé oblečení, byl to pro všechny nezvyk.

"Vy jste princezna?" Přiběhla ke mně malá holčička, s vlásky na všechny strany. Úsměv měla od ucha k uchu a v očích ji hrály malé jiskřičky. "Viděla jsem vás dříve s princem."

Zasmála jsem se. "Ne, nejsem... Jsem tu jenom na návštěvě." Vysvětlila jsem ji.

"A odkud si?" Vykulila její modrá očka nedočkavostí.

"Z Midgardu." Netušila jsem, jestli vůbec ví, co je to ten Midgard, ale Země by ji vůbec nic neřekla.

Svoji pusu otevřela do písmene O. "A jaké to tam je?! Vyprávěj!" Začala poskakovat a prosit mě.

S povzdechem jsem se usadila na zem, kde rostla krásně zelená tráva. "Na Midgardu je mnoho lidí.... Všichni jsou různí, černé pleti, hnědých vlasů, obarvených vlasů... Každý má i jiný vkus na oblečení.... Mám tam dokonce rodinu..." Koukla jsem se nezúčastněně před sebe.

"A pročpak si tady?" Přidržovala si jejíma malýma ručkama hlavičku. A se zájmem mě pozorovala.

"Protože jsem tady kvůli někomu, na kom mi záleží, víš?" Pohladila jsem ji po vláscích. "A copak ty, líbí se ti třeba nějaký kluk?" Šibalsky jsem se usmála.

Tváře ji zčervenali studem. Zadívala se směrem na hnědovlasáho kluka, který si hrál s ostatními, byl z nich asi nejhezčí. A já musela přiznat, že vkus má.

Náhle se otočil našim směrem a usmál se na ní. Rázem její pohled směřoval k zemi. "Běž za ním." Popohnala jsem ji.

"Ale.... Já... Co, když..." Její nervozitě jsem se zasmála, ale dala jí pár rad... Nechápu proč zrovna já, ale jakmile k němu přišla, věnoval ji plnou pozornost.

Nedozvěděla jsem se její jméno, ale přišla mi hrozně roztomilá, mít takovou dceru, tak ji umačkám. Kvůli tomu, jak moc byla ťuťu.

Procházela jsem se po chodbě a přemýšlela, jestli se nezastavit za Lokim. A dostat z něj, proč si to vymyslel. A jak jsem na to přišla?

I přesto, že je to Bůh lží.... Tak tahle lež mu moc nevyšla, zdrejmě mě chtěl kvůli něčemu chránit, ale to je jen moje tvrzení, kvůli kterému ho asi zabiju, protože se o sebe dokážu postarat sama.

Zase sejdu po schodech, které vedou do vězení, stráže mě bez potíží pustí, takže si tam elegantně nakráčím.

Opět se ocitnu před jeho vybavenou celou, v které sedí, jako vždy si čte, ale jakmile zpozoruje, že ho někdo sleduje. Otočí se a překvapeně zamrká. "Překvápko!" Zatřepu rukama.

Otočí hlavu zpátky ke knížce, jako bych tady vůbec nestála. Našpulím uraženě pusu, ale přesto si udělám pohodlí na zemi.

Z batohu vyndám papír a tužku. Podívám se na Lokiho, který si čte a ignoruje mě.

Začnu ho kreslit na papír, několikrát si všimnu, jak mě po očku sleduje. "Tichá domácnost?" Promluvím po chvíli ticha.

Nic na to neřekne. "Dobře, ale pokud si myslíš, že odejdu... Tak to máš smůlu, jelikož já tady budu." Nepodívám se na něj, dále civím do papíru.

"Si tvrdohlavá..." Konečně promluví a povzdechne si.

Uculím se nad jeho poznámkou. "A ty zase jednoduchý..." Uchechtnu se.

"Cos to řekla?" Zasměje se. Zvednu hlavu k němu.

"To co si slyšel." Podívám se zpátky do papíru. "A nehýbej se!" Okřiknu ho.

"Ty mi rozkazuješ, nebýt tady... Potrestal bych tě." Založí si ruce na hrudi. Jeho výraz je chvíli tvrdý, ale jeho oči ukazují více.

"Joo?" Opřu se rukama o kolena. "Tak až se odtamtud dostaneš." Větu nechám nedokončenou.

Celý den sedím u jeho cely a povídám si s ním. Nakreslila jsem pár obrázků, které jsem mu dala k cele.
Ptal se mě, proč jsem odešla od rodiny a na další věci. Na vše jsem se mu snažila odpovědět.

Samozřejmě jsem se zajímala i já, proč je zavřený a na jak dlouho, ale jediné co mi řekl, že to bylo kvůli útěku a hlavně chování vůči Odinovi.
Na jak dlouho.... To neví ani Odin.

"Už budu muset jít." Smutně se usměju. "Zítra se tu zase stavím."

"Dobrou noc, princezno." Při jeho oslovení se uculím. A ve tvářích se mi objeví červeň.

"Dobrou noc, princi." Oplatím mu to podobným oslovením.

Odejdu do pokoje, kde se umeji a zalehnu do postele.

💕 Panebože! Panebože! 10 000 👁️?! Sakra!

M.I.L.U.J.U
V.Á.S
💞