Vyletěl jsem do sedu, až sebou Nicol cukla, zdrejmě nečekala mou reakci.

Ruce jsem měl zapřené podél těla, tělo mírně nakloněné dopředu. A přemýšlel, jak mám reagovat, či něco říct.

Stála tam, nebo ne? Třeba zase sním, chtěl jsem, aby tady semnou byla, abych tu nebyl sám, dýchal její vůni, která mě vždycky tak krásně šimrala, dotýkat se jí a líbat její rty.

Pokud tohle měl být sen, tak byl opravdu dost reálný. A já si přál, aby neskončil. "Loki?" Vyrušil mě její hlas.

Podíval jsem se do jejich očí, jelikož můj pohled bloudil po jejím těle.

Neodpověděl jsem, měl jsem tolik pocitů, které explodovaly, jak ohňostroj. Chtěl jsem ji tady, ale i nechtěl.

Nenáviděl jsem nevědomost, kterou kvůli ní teď cítím.

A proč jsem ji tady nechtěl?

Nemohl jsem vědět, jestli ji nikdo neublíží, nemohl bych nic udělat, jelikož jsem tady. Zavřený v téhle špinavé cele.
Tam na Midgardu byla její rodina, která ji hlídala, aby ji nikdo už neublížil, ale tady? Tady nebyl nikdo, možná tak můj nevlastní bratr.... Ano, nazval jsem ho nevlastní. Pokrok.

Musel jsem udělat něco, co mi bude rvát srdce, ale věděl jsem, že bude v pořádku.

Bude mě nenávidět.

Nicol
Prohlížel si mě, ale byl ve svých myšlenkách, v kterých byl několik minut zabraný. V očích se mu lesklo několik pocitů, které mě až překvapily. Nechtěla jsem ho nijak rušit, ale dohánělo mě to až k šílenství, jak neustále civěl.

Nadechla jsem se, bych konečně něco řekla, ale jeho hlas mě přeběhl. "Co tady chceš?" Řekl bez špetky soucitu, byl krutý a jeho hlas nezněl vůbec příjemně.

"Přišla jsem za tebou." Nenechala jsem se odradit, ale jeho pohrdavé odfrkní mě zamrzelo. Protočila jsem nad tím pouze očima, jelikož jsem dost tvrdohlavá, ale rozhodně jsem nečekala, že udělá takovou reakci.

"Tak zase můžeš jít..." Pohodil rukama. Prohrábl si rukou vlasy, které nebyli upravené jako vždy.

"Co ti zas přelítlo přes nos?" Založila jsem si ruce na hrudi.

Pohoršeně se uchechtnul. "Opravdu sis myslela, že tě tu rád vidím." Odfrkl si.

Jeho slova mě opravdu ranila. V očích se mi zaleskly slzy, které jsem se snažila zadržet.
Čekala jsem, že se na mě usměje. A řekne, že to byl hloupí vtip, ale jeho pohrdavý ksicht značil něco jiného. "Takže... Takže si mi celou dobu lhal?" Zeptám se. Ruce mám vtisklé do pěsti.

Ironicky se zasměje. "Snad sis nemyslela..." Podíval se na mě. "Aha.... Myslela." Zasměje se.

Po tváři mi začnou téct slzy. Jeho namyšlený a pohrdavý pohled, kterým si mě měří. Mě ničí, proto se otočím a vydám se pryč. Pryč z tohodle místa.

Přes slzy, které mi překáží ve viditelnosti, procházím dlouhými chodbami, jakmile se po několika minutách dostanu na místo, které znám, zamířím do svého pokoje.

Vpluju do něj a spadnu na postel. Nechám slzy, aby volně máčeli povlečení. Trhavě dýchám a několikrát ze vzteku praštím do peřiny, která za to vše nemůže, ale na něčem jsem si zlost vylejt musela.

"Nicol... Ty si takové kráva!" Začnu na sebe řvát. "Jak si mohla být tak blbá?!" Začnu se tahat za vlasy.

Po uvědomění, že tímto nic nevyřeším. A maximálně se oškubu, jak kuře. Si utřu potůčky slz a začnu racionálně uvažovat.

"Ty tady kvůli němu jdeš, aby tě vyhodil?" Mluvím si pro sebe, ale momentálně mě to nějakým způsobem uklidňuje. "Opravdu tady chceš ještě zůstat?... Ale Thor tu nějakou dobu zůstane.... Co tu budu dělat? Opravdu si semnou jenom hrál?" Zamyslím se nad jeho chováním.

Jakmile mi něco dojde, na tváři se mi objeví úsměv. "Ach Loki.... Já jsem Nicol Stárková, tvrdohlavá, egoistická.... Mě se jen tak nezbavíš." Sednu si. "Hrát si semnou nebudeš." Kousnu se do rtu.

😄Co si myslíte, že Nicol udělá?

*Odejde zpátky na zem.
*Bude ignorovat Lokiho, ale stále bude bydlet na Asgardu.
*Půjde za Lokim.
*Bude flirtovat s ostatními.

Co myslíte? 😄💕