Ani nevíte, jak moc jsem ráda, že táta nepořádá párty, nebo alespoň teď nechlastá, protože se potřebuju dostat z baráku. A jeho párty by zahrnovala i dost lidí, kteří by na mě čučeli a já bych se nemohla vypařit.

S batohem na zádech postavám u dveří, i když nechápu proč, protože mám ještě patnáct minut, ale třeba se ty dveře pohnou, že?

Zachytím je při činu!... Hmm... Mohla bych pak natočit film, třeba...
Kriminálka Nicol, Kriminálka Las Nikol, Kriminálka New Nicol a nebo... VšechnoVyřešímVyMrdky.... Teda... Taky jste nic neslyšeli?

"Nicol?" Promluví táta za dveři.

V tu chvíli jsem byla pružinka, protože můj skok, by mi mohl závidět i nejlepší atlet, ve skoku do výšky.

Moje srdce začne rychle bít. Kam teď!? "Můžu?" Promluví znovu.

První co udělám, že skočím pod peřinu, batoh hodím pod postel. A Jarvisovi šeptem přikážu, aby zhasl. "No?" Pokusím se znít rozespale.... Teď se do té televize dostanu! Jsem skvělá herečka.

Táta pootevře dveře a hlavu strčí mezi ně, hrozně mě láká, mu tu hlavu přimáčknout... Hold nejsem vysněná dcera, no.

"Jen jsem ti přišel říct...." Překročí práh dveří. "Že Pietro mi posral celý záchod!" Zařve.

"Upsss..." Zachumlám hlavu pod peřinu, vyčuhuje mi nos a oči.

"Já ti dám takové upss.... Že se z toho-" Jako vždy mu skočím do řeči.

"Poseru?" Začnu se smát.

"Hlavně to ne!" Pomodlí se. "Tak zaprvé... Pietro nemá toaleťák. Za druhé... To si uklidíš!" Dá si ruce v bok.

"Ať si skočí pro toaleťák!" Tentokrát vyprsknu smíchy ještě víc. Dokonce tím dostanu i tátu, který svoji kamennou masku neudrží.

"Dobrou noc, mám tě rád." Světlo z chodby mu osvětluje obličej, takže vidím jeho úsměv.

Usměju se. "Taky tě mám ráda, tati." Pošlu mu vzdušnou pusu.

Táta za sebou potichu zavře dveře.

"Sakra..." Praštím rukama do peřiny, která mě hrozně zahřívá. A já se cítím, jak v sauně.

Až zjistí, že jeho povedená dceruška odešla na Asgard, za Bohem lží a iluzí, který se snažil zničit zemi, zabít spousty lidí a mě... A to nepočítám, že je mrazivý obr, tak to při nejlepším s ním nesekne a on se ožere... Pokud to bude horší možnost, tak to radši nechci vědět.

Hlavu nahnu na stranu, abych viděla kolik je. A můj nádherný výskok z postele, zakončím letem na zem, díky kterému málem přijdu o jazyk a zuby, když políbím podlahu.

"Zavolej mi." Šeptnu podlaze.... Poprosím telefonní číslo na psychiatra.

K batohu, který je pod postelí se doplazím, jak plazymrdka obecná.

Minuta.

Znáte Pepu námořníka? Ten jak žral špenát a pak byl silnej?... Tak já jsem teď rychlá!
Normálně bych to přiřadila k Pietrovi, ale ten byl možná tak rychle na záchodě.

Musím se ho pak zeptat, jestli je pohodlné spát na záchodě.

Představím si dobu, kdy jsem si jako malá hrávala na tajnou agentku. Schovávala si různé dobrůtky, které jsem dostávala za odměnu, když jsem se dostala z určitého místa, na druhé.

Výtahem vyjedu nahoru, kde má Thor 'přistávací plochu'. Jelikož Tony nadával na zničený trávník... Stejně se o něj nestará, tak co?

A taky jsem za nějaké mohla já, protože vidět tátu naštvaného je sranda, pokud to není na mě. A na zem čmárala stejné kresby, které se utvoří, po Thorově 'přistání.'

"Jsem zde!" Hlásím se do služby.

"Už jsem myslel, že nedorazíš." Poplácal mě po rameni, div mi ho nevyhodil.

"Promiň, ale zdržel mě Pietro, který tráví čas na záchodě." Zasmála jsem se.

"Tak to byl on.... Když jsem byl na záchodě, málem rozmlátil dveře, ale pak odběhl na jiný.... Doufám, že to stihl, protože jednou jsem-" ruku jsem mu dala před pusu.

"Dobrý... Podrobnosti nejsou potřeba." Ruku vrátím zpátky podél těla.

"Dobře, připravena?" Zeptá se mě.

"Jasně, vždycky!" Vycenim zuby.

"Tak se mě pořádně drž." Chytne mě kolem pasu. A já se omotám kolem jeho. "Heimdalle!" Mohutně zařval, hlavou zakloněnou nahoru k nebi.

😄 Lidičky, úplně jsem zapomněla vydat kapitolu! Nebojte, dneska vyjde ještě jedna. 💕

Děkuji za 9 000👁️. Miluju vás! ❤️

Vaše plazymrdka! 💞😄