Schody seběhnu po dvou. A vlezu do místnosti, kam se mi nechce.

Loki sedí na stejném gauči, jako naše 'kamarádka'. Divím se, že mu nesedí na klíně, protože k tomu nemá vůbec daleko.

Koukám, že se taky převlékla, ale mohla si vzít podprsenku, protože ji lezou kozy. Nad tím se zašklebím a sednu si na volný gauč.

"A jak dlouho se zdržíte?" Ona si ten ret ukousne. To není možné.

"Co nejdřív vypadnem." Zakloním hlavu a opřu se. Na tváři mi hraje uškleb.

Samantha.... Teda kravka se zamračí a otočí se zpátky na Lokiho. Na její tváři se objeví úsměv. "Nechceš se třeba podívat na nějaký film... Třeba... Padesát odstínů šedi?"

Nesnáším, když mě někdo ignoruje. "Nebo na nějaký horor.... Kde chcípne namyšlená, kozatá, přemalovaná holka." Mňamka... Proč mi jí to připomnělo?

"Mluvím s Tomíkem." Cukrovku! Mám cukrovku.

"S Tomíkem...." Vyprsknu smíchy.

Netuším, jestli mi to dělá naschvál, ale to jak se na ní usmívá mě štve.

Už je okolo desáté večer. A já stále sedím na gauči a snažím se přetrpět jejich chování.

Prsty začne přejíždět přes jeho hruď, což mě dostatečně naštve. Odpochoduji nahoru. "Kam jdeš Nicol?" Uslyším Lokiho hlas. To je poprvé, co na mě za nějakou dobu promluvil.

Jdu pryč.

Vezmu batoh, kde mám nějaké kousky oblečení. Chytnu kliku od dveří, sejdu po schodech a nepozorovaně projdu kolem. "Přišla mi nějaká divná." Ozve se její hlas z obýváku.

Vchodové dveře, které se snažím opatrně zavřít, tak s nimi třísknu.

Venku je chladno, tak si nasadím, alespoň kapuci. Kráčím po kraji silnice a přemýšlím.

"Blbec! Měla jsem se na něj vykašlat.... Jsem úplně blbá! Mohlo mi dojít, že jakmile uvidí nějakou ženskou, tak pro něj přestanu existovat.... Že já se vždycky musím zamilovat špatně... Miluju ho vlastně?.... Jo! Jo..." Mluvím si pro sebe. "Ať mu pomůže ta kráva! Chtěla bych ji vidět, jak utíká před S.H.I.L.D.em...."

Je to Bůh, opravdu sis myslela, že by tě třeba měl rád? Ozve se sračka, která je taky proti mně.

Ani si neuvědomím, že mi z očí tečou slzy. Rukou si je setřu.

Je chladno a k tomu není nic vidět. A k tomu se na tebe vykašlal bůh. Vážně.... Lépe si dopadnout nemohla.

Loki
Jakožto bůh, vyhledal jsem místo, kde by byla primitivní Midgarďanka. Na kterou by mohla Nicol žárlit.

Ačkoliv pro mě láska byla dětinská. A myslel jsem si, že ženy slouží pouze pro zábavu.
Tak jsem k ní něco začal cítit, k Midgarďance, která mě svojí drzostí uchvátila. Ostatní bych za tohle chování podřízl, při nejlepším.

Ale ji? Ona je jiná... Chápe mě a prožila si toho taky dost špatného.

Abych zjistil, jestli její city jsou ke mně opětované, musel jsem vymyslet plán.
Ta hloupá Midgarďanka se na mě stále lepila. A já bych ji nejraději za tohle chování zabil. Pomalu a bolestivě.

Můj plán chvíli vycházel, když se zdálo, že už ji to nezajímá. Samantha na mě začala sahat. Nicol se zvedla a odešla pryč.

Čekal jsem, že se zavře do pokoje, ale jakmile se ozvala rána, které způsobily vchodové dveře. Ona je schopná opravdu všeho. Prolétlo mi hlavou.

Tu Midgarďanku, která dá snad každému, tak ta pro mě neexistovala, vůbec jsem ji neposlouchal.

Ladně jsem se postavil na nohy. A vydal se pryč, v mém provizorním pokoji nic nebylo. "Kam jdeš Tomíku?" Ozvala se ta bestie za mnou.
"Snad né za tou hloupou-."

"Sklapni ty laciná děvko!" Zapíchl jsem do ní můj pohled. "Nejradši bych tě na místě zabil, ale nechci plýtvat svůj čas. Na někom jako si ty!" Nehybně seděla na gauči.

Vítězně se usměju a odejdu pryč. "Krysa!" Prsknu si pro sebe.

"Jdu si pro tebe princezno." Řeknu do větru.

😁 Další kapitola 😊❤️ 6 000 👁️?! Sakra! Děláte si ze mě srandu?!

Luv You, anakondy 😂❤️...