Ve tři by měli být na místě. A dělat svoji práci.
Momentálně je 2:58.

Mám na sobě černou koženou bundu, bílé tričko a přesto černou mikinu s kapucí, černé roztrhané rifle a černé značkové boty.
Nechci aby mě viděli.

Jdu dlouhou chodbou. Naštěstí jsem zatím nikoho nepotkala.

Zatočím do uličky, ale rychle se vrátím, jelikož prochází okolo nějaký agent.
Snažím se vůbec nedýchat.

Zastaví se.

Přimáčknu se ještě víc ke stěně. Agent jde mým směrem, ale rozmyslí si to. A odejde. Uff.

Pokračuji v cestě. Až dojdu ke dveřím, za kterýma je on.

Mám tam jít?
Ptám se sama sebe. Vždyť mu jde o život. A ty tady přemýšlíš?!

Vejdu do dveří a spatřím celu, ve které sedí Loki. Nevypadá, že by ho to nějak tížilo.

"Neměla by si v tuhle dobu spát?" Zvedne pohled od země.
Alespoň o mně ví.

"Spíše bych neměla dělat to, co teď hodlám udělat." Přistoupím blíže k cele.

"A tím je co?" Zvedne se a přistoupí blíže. Jediné co nás dělí je ta posraná cela.

Spiklenecky se usměju. A přistoupím k ovládání.
Chvíli do toho něco klikám, protože přesně heslo neznám. Mám na výběr mezi třemi hesly.

Poslední heslo je úspěšné. Yes!

"Jdeme na procházku!" Dveře se otevřou. Lokiho čapnu za ruku a táhnu ho za sebou.

"Proč to děláš?" Většinou by to byla pro mě povinnost, mu zachránit jeho ctěný zadek.

"Dlužím ti to." Následně se zastavíme, jelikož se ozve alarm. "Sakra! Rychle!" Rozeběhnu se směr garáže.
Loki běží vedle mě. Rychle hodím skluz, jelikož se ze zatáčky vynoří agent.

Doběhneme do garáží, kde vyberu první auto, které se odemkne.
Jo.... Čórla jsem u jednoho agenta klíče, musela jsem filtrovat. Fuj.

"Nasedej!" Příkažu Lokimu.

Normálně by mě poslal do prdele, ale teď mu nic jiného nezbývá.

Díky Clinte, že si mě učil řídit!

"Umíš řídit?" Že by se náš Bůh bál?

"Ne." Postrašíme ho trošku.

Loki vyděšeně vykulí oči, až se musím zasmát. "Copak, bojíš se?" Svíram v rukou volat.

"Ne." Odpoví. Stejně je poznat, že není ve své kůži.

Najednou uslyším střelbu, podívám se do zpětného zrcátka. A spatřím černé auto, které nás pronásleduje. "Drž se!" Ještě více zmáčknu volat mezi prsty, až mi klouby zbělají.
Auto hodím do smyku.

A rychle šlápnu na plyn. Loki ten se drží zuby nehty sedačky. Normálně bych se zasmála, ale tato situace to nedovoluje.

Auto za námi to nestihne a projede dál.

Vjedu na dálnici a jedu asi dvě stě padesát kilometrů za hodinu. Nesmí nás chytit.

Jakmile sjedem z dálnice, Loki si vedle mě oddechne. "Kam míříme?" Zeptá se už klidně.

"To kdybych věděla.... Počítala jsem s tím, že nás chytnou nebo s mým řízením zdechnem." Zasměju se. "Jelikož nemám žádný telefon. Tak vůbec ani nevím, kde jsme."

Jedeme už něco přes hodinu. A jediné co mě tady baví, je poslouchání písniček. Loki vůbec nemluví a jen kouká dopředu.

"Proč si mi pomohla?" Prolomí to nesnesitelné ticho Loki. Rychle po něm hodím pohled.

"Jak už jsem říkala, dlužila jsem ti to."

"Jen kvůli dluhu sis proti sobě poslala S.H.I.L.D a ty šašky?" Poslední slovo řekne s dávkou nechutí.

Hodím po něm vražedný pohled.
"Přesně tak."

Loki si odfrkne, ale už nic neříká. Furt dělá nějaké zvuky ťukáním na okno.
Nejradši bych ho přetáhla.

"Můžeš přestat?!" Vyjedu po něm.

"Ne."  Spokojeně se usměje. "Pokud mi řekneš pravdu, tak ano."

Já ho zabiju! To nestačí, že já mám guláš?

"Dneska už mám dost." Rychle vytáhnu klíčky a vystoupím. Jsme v nějaké vesničce, kde je pár baráčku. "Pokusím se někoho zeptat, jestli nemůžeme přespat." Rozejdu se k baráčku.

Zaťukám na dveře. A počkám, jestli někdo nevyleze.

Krakene vylez!

😃💞 Vypadá to, že budu pokračovat ve psaní, ale nebude to, vycházet tak pravidelně, protože následné blbosti opravím, až když mám napsaných dalších několik kapitol, takže možná bude chvilku oddych 😃💞.