Ozve se potlesk. "Jdu ho odtamtud dostat!" Otočím se na ostatní, kteří se pouze smějí.

Procházím mezi lidmi, kterých je tady požehnaně.

"Otče, k mikrofonu a k ničemu podobnému se už ani pro dnešek nepřiblížíš." Táhnu ho pryč, od té pekelné věci.

"Ale!! Vždyť si byla tak roztomilá!" Zmáčkne mi tvářičky.

"Až se dostaví kocovina, tak budeš taky roztomilý." Usměju se a pokračuji v cestě. "Vemte si ho někdo!" Zafňukám a posadím ho na gauč.

Ani nečekám co odpoví a mířím k baru.
"Něco mi dejte." Mávnu nad tím rukou. Barman přikývne a začne něco míchat.

"Co tady dělá tak hezká holčina sama?" Promluví někdo u mě.

Podívám se na onoho může, který nevypadá vůbec špatně. "Mimochodem... Jsem Cristian." Podá mi ruku. (*Viz. Cristian.)

"Nicol." Přijmu jeho ruku. "Přišla jsem si pro nějaký drink." Zrovna se přede mnou objeví drink.

Cristian mávne na barmana, který přikývne a něco chystá. Vždyť nic neřekl!

Chvilku takhle kecáme a já dokonce vypiju tekutinu, kterou nám objednal Asi vodka?

"Mohu prosit?" Nabídne mi ruku, kterou přijmu a nechám se zavést mezi lidi.

Tančí dobře. A takhle se nechávám unášet hudbou ještě několik minut. Možná i hodinu. "Děkuji za hezky strávený čas, ale už půjdu." Odtáhnu se od něj, protože mi přijde, že se mě dotýkal trošku více. A já nejsem na jednu noc.

On na předešlou větu vůbec nereaguje. A přitáhne si mě zpátky, tentokrát mě drží za zadek.
Ruce mu ztrhnu a rozejdu se pryč.
"Už půjdu spát." Usměju se na ostatní, kteří popíjí u stolu. A o něčem diskutují. "Dobrou noc." Usmějí se.

Moc lidí zde nezbylo, takže není takový hluk.
Kráčím k pokoji.

Někdo mě zatáhne za roh. "Cristiane?" Stihnu říct, než mi dá ruku před pusu.

"Snažil jsem se být milý Nicol.... Opravdu.... Ale i přesto si odešla." Kroutí nevěřícně hlavou.
V jedné ruce drží mé ruce a já se nemůžu hnout. Kolenem mi drží nohy, takže nemůžu nic jiného než jen pozorovat. Co hodlá udělat. "Mohlo to jít po dobrém, ale ty ne..." Ruku přesune na můj krk, který zmáčkne. A mě začne docházet kyslík.
Otevře dveře od mého pokoje, do kterého mě strčí.

"Pusť mě!" Snažím se dostat z jeho pevného sevření.

"Kočičko... Jen si pohrajem." Momentálně se moje srdce zastavilo.

"Vypadni!" Zařvu, bohužel mi dá facku.

"Ještě jednou zařveš. A já přísahám, že tě zabiju!" Přimáčkneme mě ke zdi. A přisaje se na moje rty. Snažím se uhýbat hlavou, ale moc to nejde.

Proto jakmile povolí sevření, dám mu facku. "Nesahej na mě!'
Nestihnu zareagovat a drží mě znovu pod krkem.

"Ty svině!" Zvedá mě nad zem. A já se nedotýkám už ani země.
Snažím se použít magii, která mi vůbec nejde. Jelikož se sotva držím na živu.

"Pus-ť.... M-ě.... Pros-ím." Dostávám sotva ze sebe.

Omlouvám se, že nevyšel díl, ale asi budu vydávat jen jeden. Moc to nestíhám, jelikož včera jsem byla na pouti.
A momentálně jedu autem na závody. 😄💕