V noci jsem měla stále sny o něm. Chvíli to byli noční můry a chvíli zase sen, z kterého jsem se nechtěla probudit.
Deptá mě to!

Co vlastně k němu cítím?.... Popravdě?.... Vůbec netuším. Nejradši bych ho přetáhla pánvičkou, ale pak bych se od něj už nikdy nechtěla oddělit.... Frustrující! Nemůže být všechno lehké?

Párty začíná od pěti, ale táta bude ožralej už od tří. Při nejlepším.

Vzala jsem si sluchátka, protože to musím dneska přetrpět.

"Zdravím." Vejdu do kuchyně.

"Co to má na hlavě?" Zeptá se Thor.

"Tomu se říkají sluchátka." Odpoví Pietro.

"A k čemu to je?" Prosím! Vysvětlete mu to někdo!

"Pouští si písničky neboli hudbu do uší." Je! Bruci, já si tě nikdy nevšimnu.

"Zkus." Sundám si sluchátka z uší a podám je Thorovi, který je pozoruje jak nějakou nebezpečnou zbraň.
Sluchátka mu dám na uši a pustím písničku With you(*viz.). Thor se po chvilce začne usmívat. "Takovou věc na Asgardu nemáme." Okomentuje.

"To by nám nedošlo." Protočí očima taťka.

Sluchátka si dám zpátky na uši. A sednu si k Petrovi.
Možná by si někdo myslel, že spolu něco máme, ale on si dělá srandu. A to já vím, ale štvát s ním tátu. Proč ne, že?

Lehnu si mu do klína. A on mi začne čechrat vlasy.
"Nesahej na ní!" A je to tu.

Hlavu otočím doprava, abych viděla na naštvaného otce. A pošlu mu pusinku.

"Kde je vůbec Pepper?" Až teď mi došlo, že jsem ji hoooodně dlouho neviděla. 

"Kdo mě postrádá?" Přijde k nám Pepper.

"Pepper!" Vyskočím na nohy a vběhnu ji do objetí.

"No ty si, ale vyrostla." Odtáhne se ode mě.

"Maximálně tak v pase." Obě se zasmějeme. A jdeme se posadit do křesla. Pepper si sedne na Tonyho.
A já si tentokrát dám nohy na Clinta. A hlavu zase Petrovi.

"Radši bych tady měl tvoji hlavu." Začne mě lochtat Clint na chodidlech.

"Víš jaká je pocta, mít na sobě moje nohy?!" Ukážu varovně ukazováčkem.

...

Už jsou čtyři a já až teď se připravuji. Nechci na sebe patlat moc make-upu, takže zase jako vždy. Jen trošku.
Beru si na sebe svoje šaty, boty, náramek a psaníčko do ruky.

Docela mi to zabralo dlouhou dobu, ale nechci tam ještě jít, proto si jen tak kreslím.
V celém baráku hraje hudba a mně se tam vůbec nechce. Asi kvůli tomu, že tam bude hrozně moc lidí. A táta bude ožralej.

"Nicol, jdeš?" Slyším za dveřmi něčí hlas.

"Jo, už jdu." Odpovím znuděně. A jdu pryč z pokoje. Před pokojem čeká Nataša a Wanda.

"Nebuď jak kyselý zelí. A pojď se bavit!" Chytnou mě holky za ruce a míří do středu toho šílenství.

Čím blíže jsme, tím hlasitější to je. Slyším hodně hlasů, kteří se dobře baví.
Ok.... Až teď vidím kolik nás tu je. Opravdu dost!

"Tony už má v sobě alkohol." Přijde k nám Steve. A ukáže směrem, kde se prochází Tony. A v ruce drží něco mě neznámého.

Přijde k nám zbytek Avengers, s kterýma si začneme povídat. Než nás vyruší táta u mikrofonu.

"Poprosil bych chvilku ticha ... Ehm... Co jsem chtěl říct?" Zamyslí se. "Jo!" To zas bude.... "Tato párty je věnována mé úžasné dceři, která je stejně dobrá jako já." Ukáže prstem na sebe.
"Stojí přímo tam." Ukáže na mě. Já mám vykulené oči. Než si uvědomím, že všichni se věnují teď mně. Nervózně se usměju.

Já ho odtamtud odtáhnu!

"Mám tady pár fotek, které by jsme si teď mohli promítnout, když byla malá." No to ani náhodou!

Jak je získal? Šel do mého baráku a ještě hacknul všechno, kde bych mohla mít fotky.

😁Spoiler vám tady psát nechci, ale jediné co udělám, že napíšu své pocity. 😂😃😊😍🙂🤔😐🤤😌😯😭😞😨😱😵😖😡😇😷.... Moje pocity jsou opravdu smíšené.