Narcise a Ali jsem dohodla, že nemusí zítra vařit, takže jsem vstala dřív, než oni. Venku bylo krásně.

Dneska jsem měla v plánu zajít mezi normální lidi.

Venku jsem si všimla stáji. Byli v nich koně. No co? Půjdu se podívat.
Kráčela jsem ke koním, bylo jich tu docela dost.
Jeden mě zaujal nejvíce, byl černý.

"Ahoj fešáku, koho pak seš?" Ruku mu přiložila na hlavu.

"Stejného fešáka." Odpověděl hlas za mnou.

"S tím fešákem bych si tolik nevěřila." Ušklíbla jsem se a otočila na Lokiho, který byl opřený.

"Chceš snad říct, že se ti nelíbím?" Chtěl si zvednout ego.

"Všechno není o vzhledu." Ruce jsem zkřížila na prsou.

"Nejvíc mě překvapuje to, že se nechal pohladit. Nikoho nenechá, až na mě." Vypadal zamyšleně.

"To víš.... Pozná dobrého člověka. A u tebe? Velká náhoda, stejně velká, jak to, že jsem poznala Avengers." Moje argumenty.... legendary.

"Když tvůj táta je jeden z těch šašků..." Ok... Musím říct, že měl dobrý argument. "Kam si vůbec šla, nepřipadalo mi, že by si měla namířeno zrovna sem?" On mě sleduje?!

"Sleduješ mě?" Povytáhla jsem obočí.

"Proč bych měl?" Neodpověděl!

"Na otázku se otázkou neodpovídá." Mrkla jsem na něj. "Jinak... Mířím mezi normální lidi." Zamávala jsem mu.

Cesta byla docela dlouho, než jsem za sebou uslyšela kopyta koně. "Nechceš vzít? Bude to rychlejší. " Klusal vedle mě.

"Ani ne..." Oči zkoumali krajinu, která byla opravdu úžasná.

"Ty se snad bojíš? Takového krásného zvířete?" Vysmál se mi. Tak to teda ne! Přijmula jsem Lokiho ruku, abych vůbec vylezla nahoru.

Víte co jsem si až teď uvědomila? Můžete hádat.

Že se ho dotýkám a on mě. Byla jsem totálně ztuhlá. Jeho dech jsem cítila na krku.
Zřejmě si toho všiml a poposedl si více dozadu.
"Pozměníme trošku cestu." V jeho hlase byla slyšet taková ta dětská radost.

"Co? Kam míříme?" Pořád tam byla nedůvěra a já nechtěla někam, když ani nevím kam.

"Neboj se." Uklidnil mě. Nebo spíše se o to snažil. "Chci ti ukázat jedno nádherné místo." Ok... Lepší.

Zastavil u stromu. Všude o kolo byli keře. To, že má být nádherné místo?

Seskočil z koně a podal mi ruku. Po chvíli přemýšlení, jsem jeho ruku přijmula.

Začal procházet keřem, byl naštěstí tak hodný, že mi ty větve držel. A já nedostala přes držku od větve. Přišli jsme k tomu stromu, kde byla lavička. Z lavičky vedl krásný výhled na vodu a oblohu. Musel na mě být srandovní pohled, když se začal smát. Já samozřejmě taky.

Sedli jsme si na lavičku. "Tak co říkáš?" Podíval se na mě s očekáváním v očích Loki.

"Je to tu nádherné." Vydechla jsem.

Seděli jsme tam několik hodin. Já vyčarovala jídlo. Loki se na nějaká jídlo koukal s opovržením, ale když ochutnal. Změnil názor.

"A tohle je co?" Ukázal na čokoládový donut.

"Jídlo." Zasmála jsem se, jelikož se tvářil jak kdyby koukal na přejetou myš. "Čokoládový donut. Je to sladké." Objasnila jsem mu. "A taky moc dobré." Tato informace byla potřebná říci. No co by beze mě dělal? Hmm?

...

Nevím kolik mohlo být, ale určitě o kolo desáté, když byla tma.

"Tak mezi lidi už asi nepůjdu." S úsměvem jsem se otočila na Lokiho, který 'řídíl' naše vozidlo. Mimochodem! Doporučuji, nepotřebuje to benzín ani naftu. Stačí mrkev a voda.

Dojeli jsme před stáje. A Loki mi samozřejmě znovu podal ruku.

Dovedl mě až k mému pokoji.
"Dobrou noc." Otevřela jsem dveře od pokoje.

Loki jediným krokem byl u mě. Jeho rty přisál na ty mé. Ruku položil na mojí tvář.
V břiše mi létalo milión motýlku.
Než jsem si konečně uvědomila co dělám. Odstrčila jsem ho. Zase.

"Loki... To nejde! Zítra se vracím na Midgard.
Ty máš svůj život a já svůj.
Ty si chtěl zničit naší planetu, já ji zachránit.
Ty nenávidíš Avengers s já mezi ně patřím. A jeden z nich je můj otec.
Ty si bůh a já normální člověk. Omlouvám se... Čeká tady na tebe spousty žen, které tvoji společnost jistě uvítají." V očích mě štípaly slzy. Loki koukal zmateně.
Dveře jsem za sebou zavřela. A svezla se znovu po nich. Tentokrát i s brekem.

Hlavou mi lítalo milion myšlenek. Došla jsem ke své posteli- jak zombík. A ulehla.

"Nemůžeme být spolu." Prostě to nejde.

...

Probuzení, sprcha, oblečení... Jako každý den.

"Nicol, vyrazíme už za hodinu, snad nevadí." Odchytil mě na chodbě Thor.

"Nevadí." Hodina odbila dost rychle.
Rozloučila jsem se. Dokonce i se Sif. Jenom Loki nikde nebyl.

Narcis a Ali jsem darovala nějaké svoje oblečení.

"Mějte se." Zamávala jsem jim. Poté už nás Heimdall přenesl.

....

😄 Jako vždy děkuji. Vím, že se opakuji, ale opravdu jste úžasní čtenáři! ❤️

Hlavně vám děkuji, že dokážete přežít mé gramatické chyby. 🙊