Musím říct, že vstát v 7 je docela dobré. Na mě.

Můj žaludek se ozval. A zněl jak umírající dikobraz. Nevím kde to beru. Jsem asi jedla vtipnou kaši. Bohužel ne. Mám hlad jak prasátko.

"Čus Jarve!" Upsss.... Už je to tu. Moje nálada je zpátky.

"Dobré ráno Nicol."

Kam první jdu. Je moje koupelna. Opláchnu se a umeju si vlasy. Když jsem hotová, nahodím lehký make-up. A jdu do šatníku..... Wow ... Kdo to vybíral?! Někdo kdo má vkus.

Vzala jsem si takové normální oblečení na doma. Černé tričko s nápisem Coca-Cola, černé brýle, úplé džíny, tenisky. Ano.... Mám ráda černou. Vlastně ji miluju.

Když moje úprava skončila, vyrazila jsem do kuchyně.

Kuchyň byla samozřejmě přepychová.
Z ledničky si vzala mléko. A na lince byli cereálie. S kousky čokolády. Mňamka.

Čapla lžičku a skočila na gauč. Jojo, málem to rozlila po celém gauči.

Zapla si televizi, která byla větší jak já. A koukala na nějaké blbosti.

Najednou jsem uslyšela výtah. A krásná to slova.

"Nechci ji tady!" Och, slavný Tony Stark.

Výtah se otevřel. A já hodila nohu přes sebe. Ležela jak lachtan na sedačce. A krásně zaklonila hlavu. Aby to mělo efekt drzosti.

"Taky vás zdravím." Neodpustila si.

Tony Stark na mě čuměl jak na Boží zjevení. Samozřejmě to taky jsem. Prostě jsem vtipná... Haha.

"Tony, nemá kam jít." Upsss, Pepper jsem si ani nevšimla.

Moje pusa neumí držet hubu. Tak se ozvu, když to jde.
"Mám, třeba ..... Ehm..... Doprdele."

"Tam by tě s tvým chováním nepustili." Ušklíbl se Tony.

Jenom jsem protočila oči. "Tak proto jste tady. Tam vás nepustili."

Jestli byla šance tady zůstat. Teď je ztracena, ale mně to nevadí. Nechci tady být. Moc přepychu.

Pepper se hádala s Tonym. A já už ani neposlouchala.

"Dobrý, dobrý.... Fotre odcházím." Za toho fotra moc vděčný nebyl. Asi by mě chtěl zabít. Smůla.

"No to snad nemyslíš vážně!" Slyšela jsem ještě za zády Pepper hlas, která řvala na Tonyho.

Vzala si svůj batoh. A naházela do něj plno oblečení. Tak nekoupili to jen tak, ne?

"Tak se měj Jarve."

"Nicol.... Pepper mi říká, že v pokoji na stole máte kartu. Kde jsou peníze."

"Okej, dík."

Vzala si kartu, kde bude asi hooooooodně peněz. A vyšla před pokoj.

Kde zrovna stál nějaký černoch s páskou přes oko.

"Piráte, tady jediný poklad jsem tak já." Musela jsem se zasmát na mým vtipem. Pirát, ale nadšený nebyl.

"A vy jste kdo?" Vcelku chladně se mě zeptal pirát.

"Já jsem zoubková víla." Musela jsem se zakřenit. Protože byl už dost nasranej.

Tony radši nic neříkal.

Chtěla jsem projít, ale chytil mě nějaký bambula.

"Pusť mě." Řekla jsem přes zuby.

"Nepustí vás, dokud neřekne kdo jste."
Pirát zase promluvil.

"Nevím, jestli je zrovna dneska maškarní. Ale já nejdu. Naschle!"

Vytrhla jsem se a kráčela k výtahu. On mě znovu chytil! No to si děláte srandu.

Moje ručičky začali trošku hřát. Vyslala jsem na ně vlnu, která je odhodila několik metrů do zadu.

A začala zdrhat, jelikož pirát řval. Ať mě okamžitě chytí.

Když u výtahu byli oni, jediná cesta byli schody. Utíkala jsem co to šlo. Pak mě, ale znovu zastavili. Byla jsem obklíčena ze všech stran.

"Pojď s námi doprovolně a nic se ti nestane."

"Heh, to zrovna ...."
Po těchto slovech jsem vyskočila z okna, které bylo vedle mě. Musím říct, že nevím proč jsem to udělala.

Ale naštěstí jsem se po chvilce zachytila. Takže začal můj parkur.

Jako malá jsem furt někde lezla. A bavilo mě skákat salta, přemety a tak.

Když jsem konečně byla dole, zdrhla jsem co nejdál to šlo. A naštěstí mě nenašli.

A to je mi dneska 17.

Snad líbila další kapitola, těším se. Až budu moc psát jakoby více v přítomnosti, protože teď to bylo tak, že vlastně vzpomínala- říkala. Co sedělo před 2 lety. 😊