Celou noc jsem moc nespala. Furt se mi hlavou honilo několik otázek. Kdy odejdou na Asgard? Hraje si semnou Loki? Cítím něco k němu?
Musím říct, že otázek bylo požehnaně, ale žádné odpovědi prozatím nebyli. A to mě vytáčelo.

"Sakra!" Až teď mi došlo, že Tobias a Kate vůbec neví, kde jsem byla.
Telefon, který ležel na stole jsem okamžitě vzala. A zapla ho. Bylo tam šest zmeškaných hovorů od Tobiase. A deset od Kate.
A asi dohromady třicet zpráv.

Kate: "Ahoj, mohli by jsme zase do kavárny."
"Haló?"
"Nicol, to není sranda."
"Jsi v pořádku?"
"Prosím odpověz."
"Pokud jsem ti něco udělala, tak se omlouvá, ale prosím odpověz."
"Sakra Nicol!"
"Ale vážně.... Mám o tebe strach!"

Dál jsem zprávy nečetla a rozhodla se jí napsat, že nastali komplikace, ale rozhodně jsem nechtěla aby mě viděla. To by zase bylo.... Občas se chovala jak moje máma.
Tobiasovi jsem také napsala, oboum stejnou zprávu.

"Hrozně moc se omlouvám, ale nebyl vůbec čas. Bylo to kvůli Avengers a tak. Všechno je, ale v pořádku. Hrozně moc se omlouvám, vím, že teď budeš naštvaná/ý, ale opravdu věř, že nebyl čas. Promiň a doufám, že v blízké době zase zajdeme na nákupy. Třeba.
Papa"

Neměla jsem v úmyslu jim napsat, že mě unesli, řezali mě a další věci. Co se za poslední dobu stali. Možná časem.

....
Už bylo šest hodin a mně nešlo usnout. Zalezla jsem do koupelny, kde jsem se upravila. A šla do svého šatníku.

Vytáhla jsem normální oblečení a oblékla se.
Rozhodla jsem se, že jsem si dlouho nezazpívala.

Když jsem dozpívala za mnou se ozval potlesk. Hrozně jsem se lekla a spadla ze židle.

"Omlouvám se, šel jsem se s vámi rozloučit. Vracíme se s Lokim zpátky na Asgard." Thor mi podal pomocnou ruku.

"Už? Půjdu s vámi ven." Thor jen přikývl a vyšli jsme z mého pokoje. Musím říct, že mi budou chybět.... I Loki.

Venku čekal Tony, Steve, Wanda. "Ahojky." Usmála jsem se z dálky.

"Co vám tak trvalo?" Ptal se Tony. Když přijde člověk o pár sekund později. Je hned všechno špatně, ale jakmile on nepřijde třeba hodinu. Tak je všechno v naprostém pořádku.

"Slečna Nicol zpívala a hrála na nějaký nástroj. Nechtěl jsem ji rušit." Bože! Thore! Musel si to říkat?

"Ty umíš zpívat?" Vysmál se mi Tony.

"Rozhodně nezpívám jak ty, to by jsme ohluchli." Ruku mu položila na rameno. On jen zavrčel, ale ruku mi z jeho ramena neschodil. Začali jsme se smát, až na Tonyho.

"Co se tady smějete?" Za zády kráčel Clint s Natašou a Loki, kterého drželi.

"Nic, nic.... Jen Tony si neumí přiznat to, že neumí zpívat." Odpověděla jsem Clintovi.

"Náhodou! Já zpívám nádherně!" Obhajoval se Tony.

"Samozřejmě." Ironicky jsem souhlasila.

"Nedělej si ze mě sran-" Ani to nedořekl a přerušila ho Nataša.

"Přišli jsme žvanit, nebo se rozloučit?" Přišlo mi, že to nebyla otázka, ale stejně jsme s Tonym nastejno odpověděli.

"Jsem pro žvanění." Otočili jsme se na sebe a sebevědomě se usmáli. Tady se pozná otec a dcera. Nebo debil a ještě větší debil, kdo je kdo si můžete vybrat.

"Stárková?" Ozval se mi z hodinek Fury.

"Ano Kapitáne?" Dobírala jsem si ho.

"Řeknete mi někdo.... Co tam sakra děláte?! Volal jsem Starka, Rogerse a nikdo se z nich neozval! A přestaňte si ze mě utahovat!" Fury byl dost vytočený.

"Jistě.... Momentálně máme loučení se svobodou." Nevím proč jsem zrovna tohle řekla.

"Tak to bude muset počkat.... Máte misi. A jak slyším, už jste v pořádku." Chvíli bylo ticho.
"Hydra ukradla nějaké naše dokumenty a zbraně. Potřebujeme je získat zpátky. Proto vyrazíte vy, Stark a Rogers. Nemáme přesné souřadnice, ale měli by jste to najít. Hodně štěstí."

"Fury! Na to zapomeňte, moje dcera nikam nejde!" Ještě zařval táta, chvíli jsem myslela, že Fury to už neslyšel.

"Starku,je silná." Snažil se ho přemluvit Fury a dokonce mílým hlasem! Chápete to?! Fury?!

"Budeme kecat? Nebo jdem?" Všichni čekali co se bude dít. Docela vtipná situace. Měli jsme se loučit s Thorem a Lokim, ale místo toho se tady hádáme. No... Prostě chápete. Loki všechno bez znaků emocí sledoval.

"Řekl jsem, že ne! Zůstáváš tady!" Tony už vážně řval.

Ouuu, ouuu, ouuu.... Vyhrocená situace 😂😯!