Když jsem otevřela oči. Musela jsem je hned zavřít. Moje oči málem umřely.

Kde to zase jsem?

Zachvilku se dveře otevřeli. A vešla nějaká doktorka.

"Dobrý den, jste v nemocnici. Nic vám není, jen jste omdlela.
Nevěděli jsme kdy se proberete. Proto jsme vám odebrali krev. A zavolali vaším rodičům. Zachvilku dorazí váš otec."

"Jo, jasný. Jste našli prvního chlapa, který by chtěl dceru co? Jelikož já otce nemám. Žiju s matkou.... Teda.... Žila s matkou."

"Slečno Grant. Váš otec už je na cestě. Teď si odpočiňte."

"Tak mu řekněte. Ať se vrátí, jelikož ho nechci vidět." Odfrkla jsem si. A koukala z okna.

*Po cca 15min*
Se otevřeli dveře a vešla nějaká žena. Měla blonďaté vlasy v culíku.

"Ahoj, já jsem Pepper. Přítelkyně tvého otce." Upřímně se usmála. Byla sympatická, ale odněkud jsem ji znala.

"Dobrý den, já jsme Nicol Grant."

"Budeme si tykat. Říkej mi Pepper."

Podali jsme si ruce. Možná si říkáte proč nejsem nepříjemná, ale momentálně jsem přemýšlela. Odkud ji znám? Kdo je můj otec? Kde je můj otec? Je hodný? Jak se bude tvářit až mě uvidí?

"Vím, že je to pro tebe teď těžké. Když ti umřela mamka...." Začala, ale já ji přerušila....
"Cože?! Jak umřela?! Vždyť včera mě vyhodila z baráku."
Řvala jsem přes celou nemocnici.

Pepper se tvářila dost zděšeně.

"Oni ti to neřekli, je mi to hrozně líto, ale včera jí našli na zemi. Otrava alkoholem..."

I když jsem ji neměla ráda, byla to ona, která mě vychovávala. Když tady můj fotr nebyl.....

Pepper mi položila ruku na rameno.
"Neboj, to bude dobrý. Pojď.... Vem si věci, jestli nějaké máš." Snažila se o úsměv, ale bylo vidět, že ji je to líto.

"Nikam nejdu .... Ani nevím kdo je můj otec."

"Nicol, tvůj táta je Tony. Tony Stark."

"Děláte si ze mě dobrý den?!" Dělá si ze mě prdel? Můj táta je Tony Stark?! Nejbohatší člověk na světě?

"Vím, že tomu asi nevěříš, ale tvůj táta je Tony Stark. Už pojď, pojedeme." Usmála se.

"Asi?! Ne! Nevěřím tomu. Nevím jestli jsem se uhodila, nebo jste si něco dala. Já nic neměla."

"Bude s tebou sranda. Už pojď."

Asi jsem něco měla, ale co.... Nemám kam jít. Kdyžtak mě někde zabije, ale s tím se dá žít. Heh..... Jak ironické.

Vzala jsem si tašku, bundu. A šla za Pepper. Před nemocnicí stálo krásné auto. Musím říct, že nešetří.

Ok.... Furt nemůžu uvěřit, že můj táta je on. Naše ega budou asi jediné v čem si budem podobní.

Cesta trvala pár hodin. Dozvěděla jsem se toho celkem dost. I to, že Stark miluje Nutellu. A kdo se jí dotkne, tak ho zabije. Hmmm..... To se dá využít.

"Ví o mně vůbec? Že si totiž přijela ty..."
Tato otázka mě tížila celou cestu.

"No.... Ví o tobě, ale furt nemůže uvěřit, že tam budeš bydlet. Dokonce jsme se pohádali. On snad vychladne. Občas je to s ním těžké....." Informovala mě Pepper.

Zanedlouho jsme stáli před velkým Stark Towrem. Byl opravdu obrovský.

Vešli jsme do výtahu, byla jsem už v pořádku. Takže, že bych byla vystresovaná. To vůbec..... I když bych asi měla no.

"Dobrý den slečno Pepper, Nicol."  Promluvil nějaký hlas. Nikdo tu nebyl.

"Neboj Nicol, to je Jarvis. Není to člověk." Informovala mě Pepper. Jelikož si všimla, že se furt rozhlížím.

Výtah se najednou zastavil a my vylezli.

"Jarvisi, ukaž Nicol, kde má pokoj."

"Jistě slečno."

Jarvis mě dovedl do mého pokoje. A mně asi spadla pusa. Ten pokoj byl úžasný.
Šla jsem do dveří, které vedli do mé vlastní koupelny. Chápete to?! Vlastní! A pak ještě jedny do šatny. Byla to obrovská šatna. Ihned jsem se převlékla.

"Jarvisi?"

"Ano slečno?"

"Říkej mi Nicol. Můžu ti říkat Jarve?'

"Samozřejmě Nicol."

"Jarve? Co mám podle tebe teď dělat?"

"Pepper říká, ať si zatím odpočinete."

Vzala jsem si telefon. A hned to vše psala Benovi a Lee, jelikož neví kde jsem.
Nevěřili mi, ale nakonec uvěřili, když jsem jim zavolala. A ukázal jim můj pokoj, šatnu, koupelnu.
Náš hovor trval asi 2 hodiny.

Pak jsme se rozloučili, protože jsem byla unavená.
Hlad jsem neměla, tak jsem šla spát.
Postel byla opravdu měkká. Za pár  minut jsem byla ve světě snů.

......

Další kapitola za námi. 😊Doufám, že vás to zatím baví.