"Nooo?" Řekli oba na stejno.

"Co vy na to, že by jsme šli nakupovat... Hmmm?"

"Jasně!" Kate vždycky se mnou nakupuje. A má hlavně podobný styl, takže poradí.

"Stejně nemám na výběr." Pokročil rameny Tobias.

"Přesně tak! Proto jdeme!" Ukázala jsem na výtah.

Ještě jsem Lokiho informovala, že jdu nakupovat. I když mě asi nevnímal.A vyrazili jsme.
V garáži jsem vzala úžasné, pohodlné, rychlé auto.

....

V tom obchodě bylo lidí jak nakakáno. A já měla chuť, některé zabít. Všichni do sebe vráželi, házeli na sebe nenávistivé pohledy, uráželi se. Naštěstí jsme se vždycky dostali tam, kam jsme chtěli, bez nějaké bitky.
Možná bych někoho ráda na místě zdevastovala.
Protože ta babka, která mě praštila holí, kvůli tomu, že jsem ji chtěla sebrat JEJÍ máslo. Tak to mě dostalo.
A to jsem pouze procházela.

Tobias měl pár triček, kalhot a spodní prádlo.
Kate si koupila bundu, trička, boty a nějaké šminky.
A já... Trička, džíny, košile, boty a další blbosti.
Rozhodla jsem se něco koupit i Lokimu.

Tolik oblečení jsem snad ještě nikdy nenakupovala. No.... Možná párkrát, ale pro chlapa ne.

Po asi další hodině nakupování, jsem se rozhodla, že se stavíme alespoň ve Starbucks.

....

Konečně jsme dojeli domů. A moje nohy asi úplně odumřely. Došourala jsem se k výtahu a počkala až vyjede na vyžadované patro.
Ani jsem se nekoukala, jestli tam je Loki. Prostě jsem sebou plácla na gauč.

Otočila jsem hlavu na stranu a podívala se Lokimu do tváře, který držel knížku a culil se. "Něco vtipného?"

"Ty." Jednoduše odpověděl.

"To jsem ráda, že jsem tak vtipná, že i boha rozesměji." Ironicky jsem se usmála.

"Ty si mě, ale nerozesmála. Jen se usmívám. " Očima opět zajel do knížky.

"A to jak jsem se za tebe schovávala? Jak si mě lechtal. Mám pokračovat?" Vítězně jsem se usmála. Přechytračila jsem boha lží! Ha! "Jo! A tady máš." Tašky jsem hodila před něj. "Ty tašky tě nekousnou." Dodala jsem a zasmála se.

Jen protočil očima a podíval se do tašek. "Nakoupila jsem ti nějaké normální oblečení. Aby si nebyl tak nápadný a každý druhý člověk tě nechtěl zabít..... To ale asi oblečení nezmění." Zamračil se a nahodil jeho-nic neříkající obličej.

"Děkuji." Řekl skoro neslyšně, ale já to přesto slyšela.

"Za to, že jsem tě naučila děkovat bych si zasloužila kebab." Nohu jsem si přehodila přes druhou.
Zazvonil mi telefon.

"Zde holka, která pořádá největší párty." Věděla jsem, že tohle tátu zneklidní. A taky, že jo.

"Cože?!" Vyjel.

"Ty taky skočíš na všechno. A jak se tam máte?"

"Volám já tobě, nebo ty mě? A nedělej si ze mě srandu. Víš jak jsem se lekl, že tam provádíš nějaké blbosti..... Jinak všichni jsme v pořádku, jen kostku ledu nám trošku škrábly." Usmála jsem se.
"Starku!" Slyším zdálky. Asi ho Steve slyšel.

"Jistě otče, tak to jsem ráda. A kdy se vrátíte? Už se hrozně těšíme." Při poslední větě jsem zamávala na Lokiho, který se zase tvářil jak papiňák.

"Zítra, už letíme, ale dorazíme tak v osm ráno. A jak to zvládáš s Muflonem?"

"Jo, dobrý.... Dokonce mi poděkoval. Neřeš!" Dodala jsem, když už mě chtěl přerušit. Určitě otázkou 'Za co poděkoval?'

"Dobře.... To musíme oslavit." Na chvilku se odmlčel, ale pak jsem slyšela. "Thore! Tvůj bratr se naučil děkovat!" Radoval se Tony.

"Tak jo tati, všechny pozdravuj. Papa."

Telefon jsem odložila a šla se vykoupat.
Když jsem si všimla, že je devět hodin. A venku je krásné počasí, rozhodla jsem se, že se obléknu a půjdu ven.

Venku foukal krásný vánek, byl klid. Skoro žádní lidé. Rozhodla jsem se, že půjdu do parku, ten je kousek odsud.

V parku je jezírko a lavička. Tam jsem mířila, než mě z chůze, vytrhl nějaký zvuk. Nejspíš kroky.

Byli kousek za mnou.

"Haló? Nechce se mi hrát na schovávanou." Znovu se ozvali kroky.

Trošku jsem měla strach, kdo by taky neměl, že jo?

Pak jsem spatřila osobu.

😄 Tušíte, kdo by to mohl být, nebo co? 😊💞
Samozřejmě vám všem zase děkuji za podporu. ❤️