PROLOGUE
IT IS TIME

NA POČÁTKU. . .

před zrozením šesti singularit a úsvitu samotného stvoření, přišli NEBĚŠŤANÉ. Arishem, Nejvyšší Nebešťan, vytvořil první slunce a přivedl do vesmíru poprvé světlo. Vše bylo v rovnováze.

Dokud se nepřirození predátoři z hlubin vesmíru nezačali živit inteligentním životem — byli pojmenováni DEVIANTY. Vesmír byl uvrhnut do chaosu.

Aby nastolil přirozený řád, Arishem vyslal ETERNALS — nesmrtelné hrdiny z planety Olympia — aby veškerou existenci Deviantů vyhubili.

Eternals měli v Arishema nezlomnou důvěru, dokud jedna mise, pod vedením hlavního Eternala Ajak, změnila vše. . .

5000 let př.n.l. , Mezopotámie

„JE ČAS."

Dívčiny oči se náhle otevřely. Z naprosté tmy, která ji před pár okamžiky obklopovala, si musela přivykat na světlo. Byla zmatená, její mysli chvíli trvalo, než si vzpomněla, kdo je a jaké je její poslání.

Podívala se na okolo a její zrak hned upoutala skupina lidí okolo ní, které viděla poprvé v životě. Přesto na nich bylo něco známého. Malá červenovlasá dívka s vysokou blondýnou stály po jejím boku, každá z jedné strany.

Celá jejich skupinka stála opřená o zeď, ze které se postupně začaly formulovat jejich obleky. Persephone cítila, jak se jí oblek line po těle, od pasu až k hrudníku a nakonec i nohám. Byl celý sladěný do černé barvy, s malým bílým půlměsícem, který zaujímal místo na jejím hrudníku. Podívala se okolo na ostatní, zbytek měl také své obleky.

Pozorně je všechny pozorovala a zkoumala jejich tváře. Byl tu tmavovlasý muž s černým oblekem, ale přesto byl světlejší než ten její. Opodál stál muž tmavé pleti s modrým oblekem, zrzavá dívka, která vypadala spíš jako dítě. Vedle ní se rozhlížela žena v zelené a se stejně zmateným výrazem v obličeji, jako měla Persefona. Jejich oči se na chvíli střetly.

Poblíž stála žena s dlouhými tmavými vlasy a helmou na obličeji, s modro-žlutou výzbrojí. Ajak, jejich vůdkyně.

Muž v modrém a krátkými vlasy, se seriózním výrazem v obličeji stál u okna a pozoroval svět pod nimi.

Blondýna v bílém obleku a čelenkou stejné barvy zatnula ruce v pěst a koukala na lidi okolo. Vedle byl muž s zlato-černým oblekem, žena v červeném, muž v modré a ona žena v zelené. A jako posledním členem jejich početné skupiny byla žena ve žlutém obleku, její vlasy byly zapleteny do malých copů. Bylo jich 12. Proč jsou tady a proč jich je tolik?

Persefona přistoupila k velkému oknu a jemně na něj položila ruku. Před ní byla majestátní zelenomodrá planeta. Země.

K tmavovlasé ženě přistoupila žena ve žlutém obleku. Perseofona si ji pořádně prohlédla. Byla krásná, o tom není pochyb. Tmavé, téměř černé oči ženy před ní si ji také prohlížely. Ani jedna se neznala, přesto na té druhé bylo něco povědomého. Ale tenhle pocit měla se všemi.

„Jsem Lilandra," představila se nakonec žena a trochu se usmála. Persefona přikývla a podívala se na planetu před nimi. Stále se přibližovali.

„Persefona," řekla nahlas své jméno. Bylo to jediné, co si pamatovala, kromě jejich poslání: chránit planetu a vyhubit Devianty. S Lilandrou stála čelem k planetě Zemi a dívala se na ni. Byla tak krásná. Byla opravdu krásná. Persefona se usmála a myslela si, že možná někdo žije, někdo jako oni a oni tam na ně čekají s otevřenou náručí. Třeba letí za svou ztracenou rodinou.

„Je to krásné, že?" ozval se hlas jiné ženy, obě dvě se k ní prudce otočily. Tentokrát to byla ta v zeleném obleku, Sersi. Lilandra mlčky přikývla a stejně jako obě ženy ji sledovala. Brzy se k nim přidala celá skupina. Ikaris, Thena, Druig, Makkari, Kingo, Giglamesh, Ajak, Sprite a Phastos. Tolik jmen, tolik osob a tolik barev. Místnost zářila barvou jejich obleků, každý měl trochu jinou barvu.

„Ikare," oslovila jej Ajak. Brunetka vedle Persefony se zvědavě otočila a pohlédla na muže jménem Ikaris. Byl to ten, který všechny celou dobu jen pozoroval vážným pohledem. Ani jednou se neusmál. „Jdi. Zachraň toho chlapce."

Muž jen přikývl a Persefona pak sledovala, jak vylétá z lodi a vystřeluje z očí laser. Z očí! Překvapeně vydechla.

Jejich vůdkyně se pak obrátila k ostatním: „Kingo, Makkari, Theno, Gilgameši, Lilandro, jděte. Chraňte ostatní." Makkari vyběhla ven a vzala s sebou pár Eternals. Běžela neuvěřitelnou rychlostí, zbytek, který čekal na jejich mateřské lodi, z ní viděl jen cestu, kterou běžela. Persefona stále stála u skla a pozorovala všechny tam dole.

Sledovala, jak Lilandra vytvořila meč z jasně žlutých pruhů magie a probodla trup jedné příšery. Její žlutý oblek potřísnila nechutná krev, ale jí to bylo jedno. Ohnala se mečem po stejném monstru a podřízla mu hrdlo, aby se už nemohlo po ní ohánět svými drápy.

Ty příšery, Devianti, byli naprosto odporní. Persefona chápala, proč bylo jejich účelem se jich jednou pro vždy zbavit.

Také si všimla, že většina schopností jejích společníků byla stejné barvy. Ze zvědavosti se pokusila využít svou sílu, mezi dvěma prsty se jí vytvořila malá koule stínu. Takže, ne všechny schopnosti mají stejnou barvu. Ohlédla se přes rameno na Ajak, která sledovala bojující Eternals. Rychle se ohlédla zpátky. Dom klesl k zemi, takže i zbývající ze skupinky mohli bojovat vedle válečníků bez takových bojových dovedností.

Ale Persefona si myslela, že její schopnosti byly dostatečně bojové. Ovládat stíny jen tak někdo neumí, proč je nemůže pouze oslepit?

Lilandra se setkala s Persefoniným pohledem, s malým úsměvem na tváři. Kolem válečníků, které právě zachránili, se shromáždil dav mezopotámských vesničanů. Ale stále se jich báli. Ovšem, to je lidská přirozenost: bát se něčeho, čemu nerozumí. A v tuto chvíli byli ve starověké Mezopotámii, civilizace nebyla natolik vyspělá, aby chápali, že přiletěli z vesmíru a chrání je.

Otcové a synové popadli oštěpy, nevěřícně se podívali na skupinu a zamířili na ně. Náhle jejich oči změnily svou barvu na zlatou. Persefona se zmateně rozhlédla po zbývajících Eternals. Její pohled se zastavil na muži v černo-červeném obleku, jehož oči zářily zlatě, stejné barvy jako vesničané. Druig. Tmavovlasá žena se na něj usmála a Druig jí úsměv mírně nepřítomně opětoval.

Ajak vyšla k Ikarisovi a jemně mu položila ruku na hruď, aby zahojila jeho rány. Poděkoval jí a pak přistoupila k Lilandře, jejíž paži zohavil malý škrábanec.

„Děkuji, Ajak," usmála se na ni a Ajak přikývla. Pak se obrátila k Sersi, která sebral ze země dýku patřící chlapci. Mezopotámský chlapec na ni zíral.

Persephone na sobě ucítila něčí pohled a zvědavě se otočila. Byl to Druig, který ji sledoval. S lehkým úsměvem se otočila zpět k Sersi a chlapci. Takhle začalo jejich společné dobrodružství — spojenectví mezi lidmi a Eternals.