CHAPTER XIV
ACROSS THE OCEANS OF TIME

2023, místo zrození

PLÁN ZNĚL JASNĚ:

Zastavit Ikarise a Sprite, uspat Nebešťana a domů. Znělo to moc jednoduše na to, aby to stihli včas. Čas je nemilosrdně tlačil. Na místě, kde se k bitvě schylovalo byla pláž nad kterou se tyčila mohutná sopka. Z jejího kráteru se linuly oblaka kouře a dolů stékala žhavá láva.

Persefona si uvědomovala, že Ikaris půjde kamkoli, jenom aby zastavil Druiga. A to ji děsilo. Co když ho nezvládne ochránit?

Makkari nesla jednoho po druhém blízko k sopce, která mohla každou vteřinu vybuchnout. Všichni byli převlečeni do svých zbrojí a na tvářích měli odhodlaný výraz. Bylo to teď nebo nikdy, osud lidstva a celé planety byl v jejich rukách.

„Je čas uspat boha," řekla Sersi, když se ze sopky znovu vynořila rozžhavená magma. Všichni zmáčkli náramky na jejich zápěstí, Persefona se ohlédla na Druiga, který nevypadal, že by si nebezpečí příliš uvědomoval.

Okolo Eternals nich se vytvořily tenké zlaté linie podobné válečnickému brnění. Druig roztáhl ruce a zavřel oči, cítil, jak do něj proniká energie ostatních. Všichni začali levitovat ve vzduchu. Po několika dalších vteřinách oči opět otevřel, nyní mu zářily zlatem. Prostorem se ozval výbuch, kolem nich se vytvořil velký štít podobný kouli. Vroucí láva ze sopky se pozastavila a její kráter pomalu ztrácel své světlo. Nebešťan usínal pod Druigovou kontrolou.

Persefona zalapala po dechu, když je náhle shodili na zem. Její oči se rozšířily, když Druig zasyčel bolestí, protože byl zasažen Ikarisinými paprsky přímo do zad. „Druigu!"

Ikaris přistál na zemi a šel k němu blíž. „Tohle jsem měl udělat už před pěti stoletími," řekl rozhněvaně a chytil Druiga pod krkem, než s ním odletěl vysoko do vzduchu.

„Ne, ne, ne," lapala po dechu Persefona a s naprostou hrůzou v očích scénu nad nimi pozorovala.

Ikaris shodil Druiga z obrovské výšky a přidal k bolestivému pádu přímý a oslepující paprsek energie zacílený přímo na padajícího Eternala, ​​který narazil do hor, přímo na ostré kameny.

Persefona měla pocit, jako kdyby jí Ikaris vyrval srdce z hrudi a propálil ho skrz na skrz laserem. Hlasitě vykřikla, kameny a vše v okolí sebou zatřáslo.

Ikaris vyletěl pod Domo, ve kterém se stále nacházel Phastos s Thenou a odpálil ho nejprve z boku, poté seshora a nakonec i zespoda. Úplně rozdělil loď, která se řítila dolů k zemi.

Makkari všechny Eternals na pláži svou rychlostí přesunula na stranu. Loď klouzala po písku a narazila na útes nedaleko. Z Doma vyběhla Thena a roztřesený Phastos byl hned za ní.

Ikaris přistál nedaleko nich a rozhlédl se po skupině. „Druig je pryč," oznámil, „je konec."

Ta slova jakoby zmáčkla neviditelné tlačítko uvnitř ní. Úplně v ní přepnulo, žal vystřídal vztek. Vzduch byl plný jejího hněvu. Vítr burácel tak divoce, že se několik kamenů z okrajů zřítilo dolů a vzduch naplnila chladná a zastrašující energie, vlny oceánů hučely.

„Ikarisi!" zařvala na něj. Poprvé za 7000 let se s ním rozhodla utkat v boji. Její šance oproti němu byly o dost menší, ale ona to naprosto ignorovala. Chtěla svou pomstu, chtěla vypustit ten hněv, který se v ní za 500 let nahromadil.

Proti Ikarisovi se řítilo tmavé tornádo, které ho do sebe vcuclo. Nebyl schopný vyletět kvůli jeho rychlosti. Navíc v jeho víru nemohl nic vidět, tornádo nebylo nic než stíny.

Ikaris narážel o několik velkých a tvrdých kamenů, Persefona ho následovala s dalšími údery. Vypadala hrozivě, Ikaris se snažil bojovat, ale byl oslepen. Černovlasá žena zatnula ruku v pěst a tornádo rozptýlila. Potom před sebe elegantně dala ruce a vyslala proti němu sérii rychlých řezů, které se zařezávaly jak do něj, tak i do kamenů za ním. Ty na něj padaly a způsobovaly mu ještě větší zranění, než ona samotná.

Popadla ho pod krkem. Ačkoliv byl mezi nimi výškový rozdíl, to jí nebránilo v naprosté kontrole nad ním. Než ji mohl Ikaris zasáhnout laserem, Persefona mávla rukou a jeho oči byly přikryty mlhou. Zabít ji nemělo být příliš těžké, a přesto s tím Ikaris měl potíže.

Ikaris neměl čas na protiútok, když ho zasáhl nejmocnější a největší řez, jaký kdy Persefona vytvořila. Krev z něj odkapávala a Ikaris sténal bolestí. Normálně by přestala, ale byla naprosto zaslepená hněvem.

Mezitím sopka znovu ožila. Celým územím se ozval výbuch, láva se rozlila, kouř stoupal vysoko spolu s kameny, které padaly na zem a dopadaly tak tvrdě, že by mohly kohokoli zabít během vteřiny. Lilandra s Thenou je ničily svými meči, Phastos vynálezi a Makkari jim unikala.

Ušklíbla se nad Ikarisiným výkřikem a pokračovala v řezech a různých jiných formách stínů, které na něj posílala. Slábl, Persefona ho ničila.

Ikaris vstal, aby se zachránil před padajícími kameny svými lasery, ale neměl čas uhnout, když ho Persefona poslala do dalšího víru svých schopností. Díky stínům, ze kterých byl vytvořen, nemohl vidět na druhou stranu a byl uvězněn v naprosté tmě.

„DOST!" křikl po ní. Jeho tělo bylo úplně vyčerpané a zraněné neustálými útoky a jeho ego bylo značně poškozena.

Využil její krátké pauzy, aby se na ni vrhl se. Chytil ji pod krkem a zvedl nad sebe. Persefona se snažila proti němu vyslat další vlnu svých stínů, ale Ikaris jí chytil druhou rukou za ruce, aby jí v tom zabránil.

„Máš na víc, než tohle, Percy," řekl jí zklamaně. Nakonec její hrdlo pustil a ona padala k zemi. Vytvořila kolem sebe malý štít, protože na ni začal mířit laserem. Na její záchranu přispěchal Phastos spolu s Lilandrou, Thenou a Makkari.

Lilandra pomohla Persefoně vstát. Ikaris se zrovna snesl nad ně, Phastos se jen sám pro sebe zamračil.

Vypálil na ně svou energii, vynálezce pokračoval ve střílení svými zařízeními, zatímco Thena používala svůj štít, aby se paprskům vyhnula.

Makkari na něj vrhala své vlastní rány, způsobené její rychlostí. Utíkala a přitom mu dávala rány pěstí. Díky tomu se zřítil přímo na kámen za ním. Thena skočila z velké vzdálenosti a sekla po něm mečem, čímž rozštípla skálu spíše než Eternala, ​​který se neohrabaně posunul stranou.

„Theno, přestaň!" nařídil jí, ale ona ho neposlouchala a dál se ho pokoušela bodnout svými ostrými zbraněmi.

Thena zavrčela, když ji odletěla zpátky, ale bezpečně ji zachytila Lilandra, která už běžela proti Ikarisovi. Mečem mu namířila na hruď a snažila se najít jakoukoliv záminku, aby se mohla dotknout jeho kůže a absorbovat část jeho schopností.

„Myslíš si, že máš proti mě šanci, Lilandro?" zeptal se arogantně, když ji chytil zezadu pod krkem a bránil jí v dalších útocích. Její meč odkopl několik metrů od nich. Lilandra mu oplatila úšklebek, než se jí v rukou zformovala sečná zbraň, podobná té, kterou má Thena.

„Očividně si nedáváš příliš pozor," odpověděla mu a bodla ho do předloktí. Ikaris zasyčel bolestí, čímž ji pustil. Lilandra do něj nemilosrdně řezala a sekala.

Ikaris se rychle vzpamatoval a vyletěl do vzduchu. Phastos kývl na Persefonu, která proti němu poslala další vír a zablokovala mu přístup k obloze. Strhla ho zpátky na zem. Vypadal jako ptáček, který se snaží uletět predátorům a Persefona se nemohla dočkat, až mu ty křidýlka přestřihnou.

Ikarise neidentifikovatelné stvoření srazilo pěstí znovu na zem. Skočil po něm obrovský Deviant, který svou mimikou a postavou vypadal skoro jako člověk. Deviant sprintoval směrem k Ikaris, jen aby ho zasáhla exploze z Phastosova stroje, který měl připevněný u předloktí.

„Proč mu pomáháš?" zeptala se Thena.

Phastos na ni pohlédl. „Nemůžeme ho nechat absorbovat naše schopnosti," řekl a znovu nabil.

Deviant zavrčel a okolo dlaně aktivoval zlatou rukavici, přesnou, jakou měl Gilgameš. Persefona cítila, jak v ní vře krev a další lavina hněvu. To byl on, vrah Gilgameše.

„Příliš pozdě," oznámil jim Deviant lidským hlasem a všechny obdaroval svým nechutným ale přesto zlověstným úšklebkem. Na tváři Theny se vystřídalo hned několik emocí, ale nakonec zase nasadila kamennou masku. Poddávala se svým touhám po pomstě. Stejně jako to udělala Persefona. Ale narozdíl od ní, Thena byla připravena Devianta připravit o život, co možná nejbrutálněji.

„Theno, snaží se tě rozčílit. Ne—" varoval ji Phastos, ale Thena ho poslouchala jenom jedním uchem, pohledem stále hypnotizovala Devianta před sebou.

Makkari běhala v kruzích okolo devianta, aby ho zablokovala létajícími částicemi písku a Persefona se přidala, udělala mu tam tmu, aby na ně nemohl vidět. Deviant se snažil nahmatat Makkari, aby se z víru vysvobodil, ale bylo to marné, nic neviděl.

Deviantovy nohy se rozzářily nashromážděnou energií, dupl na zem. Rána způsobila, že Makkari odletěla pryč. Persefonu k zemi položila nárazová vlna. Zasténala bolestí, narazila hlavou přímo do kamene. Deviant zavrčel a skočil k ní.

„Percy!" zavolal na ni hlasitě Phastos, zrovna ve chvíli, kdy cítila, jak ji na krku bodl ostrý hrot. Zalapala po dechu, cítila jak jí je vysávána její energie. Připravovala se pomalu na smrt, už se těšila znovu na Druiga, Ajak a Gilgameše.

Naštěstí u ní Deviant nebyl tak dlouho, aby jí mohl ukrást všechny síly, takže na něj Lilandra vyběhla a s pomocí schopností Makkari proti němu poslala vzduchovou vlnu, která ho odhodila před vchod do temné jeskyně. Po chvilce v ní zmizel.

Thena se k němu okamžitě vydala, okolo rukou se jí zformulovaly zbraně. Ikaris se na ni krátce ohlédl, než se vydal k Phastosovi.

„Kde je Sersi?"

„Vždycky jsi ji akorát podceňoval," procedila mezi zuby jedovatě Lilandra. Ikarisovi došlo, kde by mohla být a okamžitě vznesl do vzduchu.

„Ale ne," zasmál se Phastos, namířil na něj a vystřelil zlatým provázkem, který se mu omotal kolem kotníků. „Ne tak rychle." Několik podobných lan se napnulo a srazilo Ikarise zpátky dolů. „Šéfe."

Ikaris nyní klečel na kolenou, snažil se dostat pryč, ale při každém pohybu se objevila další lana a svázala ho ještě pevněji.

Phastos se při těch slovech hravě usmál a obrátil svou pozornost zpět k jejich vězni.

„Nevím, jak pro vás, ale tohle je pro mě celkem uspokojující," uchechtla se Lilandra pozorující jeho zoufalé pokusy o vysvobození.

„Nech mě jít, Phastosi! Nemůžu jí to dovolit!" vykřikl Ikaris naléhavě. Persefona se divila, kam se poděla jeho část, která se stále starala o Sersi, jenž mu kdysi ukradla srdce. Zamračila, nedávalo jí to smysl. Jak může mít žaludek na to, aby se ji pokusil zabít?

„To si nemyslím. Už dlouho ti chci přistřihnout křidýlka, Ikarisi!" usmál se zlomyslně Phastos, zmíněný Eternal zaúpěl a chtěl na ně z očí vystřelit paprsky laseru, jenom aby zjistil, že se zastavily a nechtěly dál. Ve tváři se mu vyryla nedůvěra a strach.

Země se pod nimi začala třást, přicházel další výbuch sopky. Pevnina pod oceánem zrudla roztavenou lávou. Uprostřed oceánu se ozval hlasitý výbuch a na povrch se vynořila obrovská část těla Neběšťana, celá oděná v třpytivě zlaté. Čas se jim už opravdu krátil.

Ikaris hlasitě vykřikl, když konečně přetrhl provazy, které ho věznily, a s dalším náporem velkého úsilí se mu podařilo vstát skrz větry, které ho tlačily dolů.
Napřáhl ruce a vystřelil z očí lasery. Jeho rána způsobila, že Eternals klopýtli o kus dozadu.

„Jsme v prdeli," šeptla Persefona. Vlny okolo nich byly silnější a silnější, vzduch byl plný černého dýmu ze sopky. Nebešťanovo tělo se pořád zvětšovalo a zvětšovalo. Ikaris odletěl s odhodlaným výrazem připraveným zabít Sersi a zabránit jí v jejich plánu. Nemohli ho zastavit, byli proti němu slabší a čas jim došel.

Je konec. Země, kterou znali, už nikdy nebude stejná, pravděpodobně zanikne.

Tok jejích pochmurných myšlenek přerušilo náhlé a nečekané nadnesení jejího těla. Překvapeně vydechla, otočila hlavou. Ostatní se vznášeli, stejně jako ona. Těla všech obklopovaly zlatá lana a paprsky. Na tváři se jí objevil úsměv úlevy. Zavřela oči a nechala svou energii, aby opustila její tělo a putovala k Sersi. Podařilo se jim to.

Mnoho tenkých zlatých provázků putovalo nad jejich hlavami před sopku, kde probíhalo zrození Nebešťana. Tam se nacházela Sersi, silnější a mocnější, než kdy předtím. Přijala každou část jejich energii, žilami jí projížděly vlny síly. Klesla k zpět k zemi a přitiskla dlaň na tu Nebešťanovu. Do nebes proniklo jasné zlatavé světlo. Za hlasitého burácení se celé tělo Nebešťana měnilo a mrzlo na led. Prsty se mu zkroutily a zbytek těla, který se nacházel ještě pod oceánem a nad mraky se zastavil a zmrzl. Po chvíli bylo celé jeho tělo promrzlé a zastavené.

Bylo po všem.

Vyhráli.

Persefona se s ostatními snesla k zemi.

„Už je konec?" zeptala se Lilandra. Phastos nadšeně přikývl a už jí svíral společně s Makkari v pevném objetí. Persefona byla ráda a cítila radost, že je po všem, ale zároveň v ní byla hromada slz a zármutku pro Druiga. Takový osud si nezasloužil.

Odvrátila od svých přátel zrak, protože ji zaujal Ikaris, který se vznesl do nebes. Navázali spolu asi vteřinový oční kontakt, než se rozletěl do vesmíru, přímo do žhavého Slunce.

Ikaris, chlapec, který letěl příliš blízko Slunci, až se mu to stalo osudným.

I přes jejich nesouhlas v této situaci, stále byl součástí její rodiny. A bolestivě ji bodlo při myšlence, že ho nikdy neuvidí. Ano, zabil Ajak, Druiga a způsobil smrt Gilgameše, ale dělal to, protože věřil, že Arishem je ta správná cesta. Mohl to být kdokoliv z nich.

Persefona ucítila na svém rameni ruku. Byla to Lilandra a přitáhla si ji pevně do objetí. Konejšivě ji pohladila po zádech a Persefona nechala ze svých rtů uniknout pár vzlyků.

„Ja-jak jsi to udělala?" zeptal se zvědavě Phastos Sersi, která k nim mezitím došla. Vypadala úplně v pořádku, trochu pohmožděná, ale vážná zranění neměla.

„Když jsem se dotkla Tiamutovy dlaně, cítila jsem, jak do mě proudí energie. Tiamat se připojil k naší UniMind," odpověděla mu Sersi trochu zmateně.

„Vždycky mě zajímalo, jak jsme přežili zánik jiných planet, na kterých jsme byli," přiznal jim Phastos a pokračoval ve své myšlence, „tím, že jsme byli vždycky spojeni s Nebešťanem, jako teď," prozradil jim a značkoval u toho i pro Makkari.

„Furt mluvíš moc složitě," zasmála se Lilandra. Místo podrážděného pohledu a kárání se jí dostalo jenom láskyplného poplácání po zádech.

Makkari se usmála, pohlédla na Thenu a pak zpátky na ostatní. „Stali jsme se jedním, dokonce i Ikaris a Sprite se s námi spojili kvůli Tiamutovi," říkala jim.

„Těch paprsků ale bylo devět," zamumlala Lilandra. Všichni se k ní zmateně otočili a ona si jen povzdechla. „Nás je tady osm. Ale když jsme se spojili. . .viděla jsem těch paprsků devět," dodala. Persefona pocítila záblesk naděje. A opravdu.

Měla pocit, že se snad rozbrečí ještě víc, nebo že se rozpadne samotnou radostí. Naproti jim kráčel Druig, naprosto živý a se svým typickým úšklebkem na tváři. Persefona nechala ze svých očí uniknout několik slz, než se k němu sprintem vydala.

Druig se lehce zasmál, když se mu okamžitě vrhla do náruče. Trochu se třásla a měla uplakané očí. Jemně se dotkl její tváře, aby jí mohl slzy setřít. „Snad sis nemyslela, že se mě tak snadno zbavíš?" usmál se, „slíbil jsem, že nikdy neodejdu."

Jemně se na sebe usmáli a přitiskli svá čela k sobě. Persefona ho stále pevně držela za paže, protože se bála, že se rozplyne jako pára nad hrncem. Zahodila všechen zlost, kterou k němu kdysi cítila a vzala jeho obličej do dlaní. Na rty mu vtiskla polibek, procítěný a plný vášně, protože na tuhle chvíli přes 500 let čekala.

Zachránili svět a ona měla zase svůj život pohromadě.