CHAPTER XIII
THE TRUTH

2023, Írák

ETERNALS BYLI PO PĚTI STOLETÍCH UŽ SKORO KOMPLETNÍ. Phastos se k nim po návštěvě Sersi a Ikarise přidal, ale taky nevypadal příliš nadšeně. Teď jim chyběl už jen jeden poslední člen, a tím byla Makkari. Ta poslední léta trávila stále v jejich mateřské lodi Domo, nikdo o ní neslyšel.

Když vystoupili z letadla, šli pěšky až nahoru, kde se nacházelo Domo. Bylo ukryté v zemi, aby k němu lidi nemohli, ale Phastos ho svými schopnostmi nechal se znovu objevit.

Druig a Persefona šli bok po boku, když vtom si všimla jeho kožené bundy. „Kde jsi sebral?" zeptala se ho a pokynula k jeho bundě.

„Nevím ani," zasmál se, „proč, nelíbí se ti?" zeptal se a podíval se dolů na svou bundu. Persefona se taky zasmála. „Celkem se k tobě hodí," řekla mu upřímně.

Konečně došli k Domu, všichni našlapovali pomalu a potichu.

„Vzduch naplňuje strašidelná atmosféra. Mrtvolné ticho nám dusí plíce," vyprávěl Kingo kameře, kterou Karun držel. Nechápala, jak Druig může v téhle situaci stále natáčet, nebo kde sakra bere další kamery.

„Co to děláš? Víš, že nás děsíš, že jo?" zeptal se ho Phastos, než zaslechl hlasité prásknutí, které ho vyděsilo. Jeho jediného. „Ach! Oh, Bože! Zůstaň v klidu, Theno, prosím!"

Thena okolo něj jen prošla a nohou odstrčila pytlík chipsů, na který předtím omylem šlápla. Phastos se rozpačitě zasmál a pytlíček zvedl.

„Chipsy. Jsou to jen chipsy." Nervózně se usmál.

Kingo se zase otočil ke kameře. „Jak vidíte, to, že jste Eternal, vám nebrání mít lidské emoce, jako je například zbabělost," vyprávěl , než se odmlčel, protože vešli do místnosti, která byla nacpaná knihami a všemožnými artefakty. To Persefonu přinutilo k úsměvu. Byla ráda, že si stále udržela svoji vášeň pro historické předměty.

„Co to provedla? To je. . .sarkofág v mé laboratoři?" křičel Phastos a pobíhal po místnosti. Na druhé straně na hromadě knih seděla na menší židli Makkari a jen ho s úsměvem pozorovala. Když si všimla Persefony, jenom jí zamávala.

„Tohle je Makkari. Nikdo z nás ji neviděl po staletí," představil ji kameře Kingo. Makkari vstala: „Letíme domů?" zeptala se znakovou řečí. Nikdo jí neodpověděl, jen na ni vrhli lítostné pohledy.

PERSEFONA I S OSTATNÍMI PROZKOUMÁVALA MÍSTNOST, ZATÍMCO SERSI VYSVĚTLOVALA MAKKARI, CO SE STALO.

Persefona stála vedle Ikarise a v ruce držela nějaký komiks. Prohlédla si ho a zamračila se. Tohle nebylo něco, co by si u Makkari zrovna představovala. Ikaris v ruce držel smaragdovou tabulku, kterou Makkari roky hledala a Persefona chvílemi i s ní. Podívala se na desku a zpátky na Ikarise. Ikaris se podíval na její komiks a zpátky na ni. Oba dva si předměty vyměnili.

Persefona se vítězně usmála a šla k Makkari. „Takže jsi nakonec tu desku našla?" zeptala se. Makkari si desku od ní vzala a přitiskla si ji k hrudi. Usmála se, začala jí ve stručnosti líčit, jak se jí to povedlo.

„Chyběla jsi mi," zakončila svou řeč se smutným úsměvem. Persefona se na ni taky usmála a přitáhla si ji do objetí. „Ty mně taky."

Druig je vyrušil: „Phastos. Nechci ti připomínat, ale potřebuju ovládat mysl Nebešťana," řekl mu, když se k Persefoně přikradl zezadu a objal ji kolem pasu.

„Dobře, připravte se na to," odpověděl Phastos a promítl před ně hologram sady náramků.

„Náramky?" zeptal se Kingo nevěřícně, když na ně zíral. „Udělal jsi nám náramky?" ujišťoval se.

„Takže, tady je malý Nebešťan 101. Nebešťané jsou nejmocnější generátory energie ve vesmíru. Když nás Arishem vytvořil, naplnil nás nekonečnou kosmickou energií, aby udržela naše těla v regeneraci. Náramky teoreticky vypnou ​​náš regenerační proces. A jakmile se to stane, naše těla akumulují extra kosmickou energii," vysvětloval jim. Persefona si připadala, jako by na ní mluvil nějakou cizí řečí. Nerozuměla mu ani jedno větu.

„Cože?" vyslovila její myšlenku Lilandra nahlas.

„No, když Devianti dokážou absorbovat naši energii, co když každý můžeme absorbovat energii toho druhého? Pokud najdu způsob, jak nás všechny propojit, jeden z nás by se mohl stát nesmírně silným, vytáhnout nahromaděnou energii ze zbytku a vytvořit. . .Uni-Mind," dokončil svou řeč. Všichni na něj jen mlčky zírali.

„Uni znamená "jeden", "mysl" znamená "mysl," dodal ještě Phastos.

„Ale ne, my jsme tě napoprvé slyšeli," ujistil ho Kingo sarkasticky.

„Hrozný jméno," přidala se Sprite.

„Budeme přemýšlet. . .Brainstorm! To je mnohem lepší název!" napadlo Kinga. Phastos ho hned utnul: „Ne, vymyslel jsem to já, tak tomu budeme říkat po mém." Makkari mávla rukou, aby upoutala jeho pozornost.

„Takže předpokládejme, že Druig může. . .uspat Tiamuta a co potom?" Makkari podepsala a Rea sama o tom přemýšlela.

„Najdeme lidem nový domov na jiné planetě," řekla jednoduše Sersi. Znělo to tak snadně ale zároveň jako naprostá pitomost. Persefoně se nechtělo věřit, že je Sersi tak naivní a myslí si, že to zvládnou s 8 miliardami lidí.

„Postavíme velkou archu? Vezmeme si kus od každého zvířete?" zeptala se Sprite sarkasticky.

„Víš, co nikdy nezachránilo planetu? Tvůj sarkasmus." odpověděl Phastos pobouřeně.

„Kolonizace vesmíru může trvat desetiletí," hádala se s ním Sprite dál.

„S naší pomocí se to může stát rychleji," řekla Sersi s nadějí.

„Co když náhodou zabijeme Tiamuta?" přidal se Kingo. „Můžeme být zodpovědní za to, že ve vesmíru nevznikly miliardy životů," otočil se na Ikarise, „Šéfe, že mám pravdu?" zeptal se ho.

„Řekni něco," pobídla ho Sprite, „nemyslíš si, že bychom to měli udělat."

„Ajak si vybrala Sersi, aby nás vedla. Sersi by se měla rozhodnout," řekl jim Ikaris a všechny pohledy se stočily zpět na Sersi.

„Zapomeň na to, koho si Ajak vybrala," štěkla Sprite rozhořčeně, „jsi nejsilnější z nás. Měl bys tohle rozhodnout," když nic neříkal, jen se sama pro sebe zasmála a vstala, „dobře. Jen si dál lž." A s tím odešla.

„Sprite!" zavolal Ikaris, než za ní odešel.

„Dobře, tohle ne..." začal Phastos.

„Ikarisi!" zakřičel Kingo, který se za ním taky vydal.

„Neutíkej za ním. Kingo, já. . .lidi no tak," snažil se je Phastos udržet na místě, ale všichni se rozutekly. Persefona šla do svého pokoje a tam se zamkla. Pomalu se svezla po dveřích až na zem. Ruce se jí zase začaly třást, pociťovala nevolnost, špatně se jí dýchalo.

Přitáhla si kolena k hrudi a snažila se popadnout dech. V hlavě jí přitom kolovaly nejhorší scénáře, že se Tiamut probudí dřív, než ho zastaví a oni budou zase na začátku: jen vraždící nástroje Arishema, nebudou si nic pamatovat a jen ho budou slepě následovat kamkoliv. Co když už se tohle stalo, ale Arishem je prostě vymazal?

Tep se jí zvyšoval, po rozích místnosti se plazily stíny a zanedlouho obklopily celý pokoj. Persefona nevěřila, že to zvládne. I kdyby jim Phastosův plán vyšel, pochybovala, že ona v tomhle stavu bude schopna jim jakkoliv pomoct. Připadala si na obtíž, tehdy to bylo kvůli jejím snům a teď kvůli jejím úzkostem. Co když je tohle jen náznak Mahd'Wyry a ona je tam všechny nakonec vyvraždí?

Její mozek jel naplno nutil ji přemýšlet nad nejhoršími možnými věcmi, ale uklidnit tělo a pořádně se nadechnout, to ne.

Snažila se popadnout dech, ale nešlo jí to. V krku měla obrovský knedlík a v hrudi ji bolelo. V tom jí někdo zaklepal na dveře. Persefona doufala, že dotyčný odejde, ale on znovu a znovu klepal.

„Percy, jsi tam?" zeptal se Druig tlumeně. Druig! Ne, ne, ne. Začala vyšilovat. Nechtěla, aby jí takhle viděl, nechtěla, aby jí takhle viděl kdokoliv a on obzvlášť!

„Prosím, jdi pryč," bylo jediné nač se zmohla. Hlas se jí lámal.

„Otevři, prosím," požádal ji jemně. Persefona si povzdechla, měla chuť začít křičet, ale věděla, že tím by si nepomohla a její tělo jí to nedovolilo. Odtáhla se od dveří a odemkla mu. Schoulila se v rohu, než k ní stihl přijít.

Druig ihned za sebou zavřel a sedl si vedle ní. Chytil ji za ruku. Persefona se od něj odtáhla. „Nechci, abys mě takhle viděl," zamumlala a dala hlavu mezi kolena, nevolnost neustupovala.

Nic jí na to neřekl, místo toho si ji přitáhl k sobě a konejšivě ji hladil po zádech. Persefona cítila, jak se její tep zpomaluje. Druig jí jemně přejížděl prsty na zádech a přitom na nich maloval malé obrázky.

„Bude to dobrý, jsem tu s tebou a už neodejdu," slíbil jí a vzal si ji do objetí. Do vlasů jí vtiskl malý polibek. „Nikdy neodejdu, přísahám."

Persefona se k němu přitiskla ještě víc. Všechny příznaky panické ataky už pomalu ustupovaly.

„Jak dlouho se ti tohle děje?" zeptal se opatrně. Persefona mu nechtěla odpovídat, bála se, že by si to akorát vyčítal. „Už asi 400 let," zamumlala.

„Nebesa," povzdechl si. „Víš ale, že na tohle existují—"

„Vím," skočila mu do řeči a vytáhla z kapsy malou lahvičku s prášky. Půlka byla pryč, to ji neměla ani týden. „Není to kvůli tobě," ujistila ho, ale sama nevěděla, jestli mu lže nebo ne, „myslím, že jsem k tomu měla sklony vždycky, jen se to později víc projevilo. Jsem v pohodě."

„Nejsi, víš moc dobře, že to poznám. Ostatním si klidně dál lži, ale mně ne," odsekl a podíval se jí pořádně do očí. „Tohle zvládneme spolu, jasný? Postarám se o to, abys byla v pořádku, slibuju."

Druig chtěl pokračovat, když se dovnitř přiřítila Sersi se slovy, že zrození začalo. Oba dva rychle vstali a dělali, že právě před chvílí neuklidňovali Persefonu při záchvatu.

„Ach ne. Můj Bože," mumlal Phastos, který celou událost pozoroval.

„A co Uni-Mind?" zeptala se Sersi.

„Nepřišel jsem na způsob, jak nás všechny spojit, ale jsem blízko. Jsem velmi, velmi blízko," ujistil ji Phastos. Persefona se podívala na hologram Země, na jednom místě červeně svítila malá tečka, která značila místo zrození. Zlověstně blikala a upozorňovala na sebe.

„Jak ještě dlouho?" zeptal se znovu Sersi, čas jim odcházel a všichni propadali panice.

„Nevím, já nevím, Sersi!" vykřikl Phastos a otočil se k Makkari. „Najdi to místo," požádal ji a už byla pryč.

Thena stála opodál a vše to jenom pozorovala. „Vždycky jsi věděla, že se blíží konec. Musí to být úleva," řekl jí Druig.

„Ten deviant nás stále sleduje," prozradila mu.

„Pomsta ti nepřinese mír, Theno," připomněla jí Persefona.

„Ale zabít ho, by mohla," odpověděla Thena se strašidelným úsměvem a odešla. Persefona ji doprovázela pohledem, přemýšlela, co se jí tak může honit hlavou.

Ikaris přišel do místnosti, ve svém modrém brnění.

„Jsem blízko tomu, abych na to přišel," říkal si Phastos nahlas, zrovna ve chvíli, kdy po náramcích Ikaris zamířil svým laserem. Phastos odletěl k zemi a náramky se rozpadly.

„Šéfe, co to děláš?" zeptal se Kingo, který vstal ze svého místa. Druig ochranitelsky odstrčil Persefonu za sebe.

„Nechal jsem to zajít moc dlouho," řekl Ikaris chladně. Do místnosti vběhla Sersi a šla hned ke Phastosovi. „Neubližuj mu!" křičela, „lhal nám. Už o tom zrození věděl."

Persefona se na něj podívala. Stejně tak všichni ostatní. „Ne, nevěděl," bránil ho Kingo.

„Ajak mi všechno řekla, když jsme odjížděli z Babylonu," odpověděl jí Ikaris.

„Nikdy jsi nám zastavení zrození nechtěl dovolit, že?" znělo to spíše jako oznámení než otázka.

„Ne. Chtěl jsem vás jen pchránit před Devianty," bránil se. Kecy.

„Jestliže Ajak chtěla, abys jí pomáhal, proč si vybrala mě?" zeptala se Sersi a on na ni jen zíral. „Co jsi udělal?"

„Zabil ji," řekl jim všem Druig. Persefona měla pocit, jako kdyby jí někdo bodal. Hrudník se jí zase sevřel. Necítila nic než zášť a zradu. Ikaris je celou dobu vodil za nos.

„Musel jsem," stál si za svým a podíval se černovlásce do očí. Ta vystoupila zpoza Druiga, teď mu stála čelem.

„Milovala tě."

„Opravdu?"

„Milovala tě," zopakovala. Stále jí to nedocházelo. Byl by schopný zabít i je, kdyby musel?

„Myslíš, že bylo snadné žít s pravdou?" vyštěkl. „Vědět, že tohle všechno jednou skončí? Pořád vám lhát? Pokud bychom dali lidstvu možnost volby, kolik z nich by bylo ochotno zemřít, aby se mohly narodit další miliardy?" zeptal se Ikaris pohrdavě.

„Nedáváme jim na výběr. Je to důvod, proč jsi ochoten zabíjet?" zeptal se Phastos a snažil se nebrečet. „Jsi tak ubohý!" zařval po něm.

„Jsem Eternal, Phastosi. Existuji pro Arishema. Stejně jako ty. Je to, kým jsi," odpověděl mu klidně.

„Nezměnil bych jedinou věc na tom, kdo jsem," zavrtěl hlavou, „narozen nebo stvořen. Ale neexistuji pro Arishema, existuji pro svou rodinu!"

„Pak děláš stejnou chybu jako Ajak."

Tehdy se Makkari vrátila. „Našla jsem Tiamuta," oznámila jim znakovou řečí a s úsměvem na tváři. Ikaris se na ni pokusila poslat laser, který Lilandra zablokovala svým vlastním tělem. Dostala ránu přímo do ramene. Makkari se k ní zmateně otočila.

„Vypadni odsud, Makkari!" křikla po ní. Makkari ji poslechla a už byla zase pryč. Persefona rychle přišla ke své kamarádce a v rukou formulovala kouli stínů, kterou byla připravena použít.

Kingo udělal energetickou kouli a namířil ji na Ikarise. „Neobrátíš se proti své rodině. Gilgameš zemřel kvůli tobě," obvinil ho.

Ikaris se pohrdavě zasmál. „Nemáte proti mně žádnou šanci. A pokud budu muset, zabiju každého z vás," řekl jim. Podíval se na Sersi, která jenom plakala. Ikaris se obracel k odchodu, když vtom na něj zavolala Sprite.

„Počkej! Jdu s tebou."

„Sprite. . .," zamumlala Sersi nevěřícně. Vtom vešla Thena. „Co se to tu děje?" zeptala se zmateně. Sprite ji a Ikarise nechala zmizet dřív, než se kdokoliv zmohl na odpověď.

A s tím byli pryč.

„PROČ ŠLA SPRITE S IKARISEM?" zeptala se Makkari. Byla z cele situace zmatená, nikdo jí zatím pořádně neřekl, co se stalo.

„Protože ho miluje," odpověděl jí Kingo. Když na něj ostatní hleděli zmateně, jen si povzdechl. „Ach, vy jste to nevěděli? Opravdu nás všechny oklamal, že? Pojď Karune, odcházíme." Znovu si povzdechl.

„Počkej, kam sakra jdeš?" zeptal se ho Phastos.

„Nemohu vám pomoct. Pořád si myslím, že Ikaris má pravdu," odpověděl mu zasmušile.

„Takže to je ono, co? Prostě ho budeš následovat jako vždycky?" opáčila pohrdavě Lilandra a založila si ruce na hrudi.

„Miluji lidi na této planetě. Ale když to zastavíte zrození, zabráníte vytvoření tolika dalších světů, jako je tento. Stále věřím v Arishem. Ale odmítám kohokoli z vás zranit kvůli svému přesvědčení," řekl jim Kingo upřímně. Začal odcházet, když ho Makkari zastavila.

„Potřebujeme tě," řekla mu a měla ruku položenou na jeho rameni.

„I s mojí pomocí se mu nevyrovnáme. Je to Ikaris," připomněl jí a šel ke dveřím. „Ale doufám, že vás uvidím na další planetě," dodal. Celý jejich plán se rozpadal a nikdo nevěděl, jak to napravit. Karun jim poděkoval a řekl jim, že je ctí je potkat, Persefona ho ani pomalu neposlouchala.

Nakonec jich zbylo míň. Seděli na zemi nebo stálo a horlivě přemýšleli nad novým plánem. Persefona byla jednou z těch, co seděla na zemi, Druig seděl na kamenném stole nad ní a pohrával si s jejími vlasy.

„Podívejte, jestli se mám nechat zabít, když jdeme proti Ikarisovi, musíme mít záložní plán," prohlásil Druig.

„Všechny naše síly, i když by byly zesílené, nejsou dost na zabití Nebešťana, takže. . .," Phastos se odmlčel.

„No, jestli to pomůže, tak Sersi proměnila Devianta ve strom," nadhodila Lilandra.

„Promiň, cože?" zazmatkoval, „a to jsi mi nechtěla říct?" zeptal se ohromeně.

„Nikdy předtím jsi to nedokázala," dodala Makkari.

„Nevím, jak se to stalo, jasný? A jsem si docela jistá, že by se mi to znovu nepovedlo," odpálkovala je oba Sersi. Persefonu zamrzela její přehnaná ne sebedůvěra.

„No, teď je čas to zkusit, nemyslíš?" opáčil Phastos.

„Phastosi, ten Deviant je mrtvý. Náš plán je uspat Tiamuta, ne ho zabít. Nemohu zabít Nebešťana," odpověděla.

„Sersi, Sersi," snažil se ji přesvědčit.

„Nemůžeme!" křičela. „Nemůžeme."

„To je v pořádku, Sersi. Chápeme to," přerušil ji Druig, což byla jeho snaha o uklidnění. Uklidňovat ostatní, kromě Persefony mu příliš nešlo. Vstala a posadila se vedle Druiga na kamenný stůl. Položila si hlavu na jeho rameno a sledovala, jak Sersi odchází.

„A tolik k záchraně světa," poznamenala Lilandra sarkasticky a zatahala se nervózně za jeden z copánků na hlavě.

„Nebuď tak pesimistická, Lils," zavolal na ni jízlivě Druig. Jmenovaná ho jenom probodla pohledem, který ho umlčel. Druig Lilandru nikdy příliš v oblibě neměl (což se o ní bohužel říct nedalo, a být to několik století zpátky, skákala by radostí, že ji oslovil přezdívkou) ale teď sám musel uznat, že vypadala děsivěji.

Phastos vyšel z místnosti a po chvíli se zase vrátil. Seděl na lavičce, zatímco se snažil vytvořit ony náramky. Naštěstí nečekali příliš dlouho.

„Je čas," oznámil jim. Podruhé odešel z místnosti, všichni ho následovali. Šli si pro své obleky, pro svá brnění. Persefona to svoje milovala, bylo tak pohodlné a těšila se na chvíli, kdy si jej zase bude moct obléci. Přiložila ruku na hruď, na stranu, kde má srdce, aby si aktivovala náramek.

Vystoupila ze svého místa a otočila se k Druigovi.

„Dlouho jsem tě neviděl ve zbroji," řekl jí. Usmál se a prohlédl si ji od hlavy až k patě. „Vypadáš nádherně, moje krásná, překrásná Persefono."

Usmála se, když si ji přitáhl do objetí.