CHAPTER X
HEY BUDDY

2023, Austrálie

SKUPINA SE ÚSPĚŠNĚ DOSTALA DO AUSTRÁLIE, KDE SE NACHÁZEL GILGAMEŠ S THENOU.

Upřímně, Persefona byla ze shledání s Thenou trochu nesvá. Co když jí zase přepne a zabije je všechny, než zastaví Devianty?

Persefona se taky v Kingově letadle konečně převlékla do něčeho pohodlnějšího. Špinavé džíny s tričkem vyměnila za nové a čisté. Vlasy si nechala stále rozpuštěné a teď jí poletovaly okolo obličeje a lechtaly ji po tvářích.

Skupina přistoupila k mrtvému ​​deviantovi, kterého Gilgameš a Thena museli stihnout zabít, ještě než přišli, protože vypadal, že tam už pár dní leží.

„To je ten Deviant, se kterým jsi bojoval v Londýně?" zeptal se Kingo Ikarise zvědavě. Ikaris zavrtěl hlavou.

„Tenhle je jiný," prohlédl si ho pořádně a párkrát ho obešel. „Musí jich tu být víc, než jsme si mysleli." Z toho Persefoně po zádech přeběhl mráz. Takže Devianti jsou zpátky? To nevěstilo nic dobrého. Už se jí na mysl začaly vyplavovat všechny možné a nemožné scénáře, toho co se stane. Hlavu jí zase zaplnily ty hrůzné sny, které mívala.

Během těch pěti století se to zhoršovalo. Měla je každou noc, a teď už všechny byly stejné — svět v plamenech a ona sleduje, jak všichni její milovaní zemřeli. Zhoršovaly se, protože u sebe neměla Druiga, který jí vždy byl nablízku a po nocích jí do hlavy dával jen krásné sny a vzpomínky. Ty všechny ale kvůli jeho odchodu zhořkly, že nemohla ani jeho jméno vyslovit nahlas.

Kingo si kameru zase vzal s sebou a už všechny opět otravoval. „Chystáte se setkat se dvěma z největších válečníků, jaké kdy svět poznal. Thena, legendární, smrtící. A její věrný přítel. . ."představil je a rukou gestikuloval Karunovi, kde má natáčet. ". . .mocná síla, hrůzostrašný Gilgameš!" Kingo zakřičel, ale jmenovaný muž ještě nevyšel: „Gilgameš!" musel zařvat ještě jednou. A tehdy z malých dveří vyšel Gilgameš v zástěře polib kuchaře a malým pekáčem v rukách.

Chvíli na seskupení před sebou koukal.

„Co ti trvalo tak dlouho?" zeptal se nakonec Ikarise. Ten mu neodpověděl, takže okolo něj Gilgameš jen prošel

"Vypadáš dnes mladší, Sprite." Když kolem ní procházel, vtipkoval. Karun podotkne, že má stejnou zástěru.

„A vy jste sakra kdo?" zeptal se Gilgameš, když šel k pekáč, aby ho zamíchal. Persefona se snažila nahlédnout, co tam má ale nic neviděla.

„Jsem Karun. Kingův komorník," odpověděl a kamerou pomalu následoval Gilgameše, který ho jen sjel pohledem.

Ten se jen zasmál. „ Ach, komorník. Jako Alfred v Batmanovi," řekl a dál pokračovat v míchání.

Ikaris se na něj vážně podíval. „Gilgameši, Devianti jsou zpět," řekl, jako kdyby cestou neminuli nehybné tělo jednoho z nich pár set metrů za nimi.

„No nekecej," zamumlala Persefona.

„Nějaká pomoc by se nám hodila," odpověděl Gilgameš ledabyle a lehce nepřítomně, zatímco pokračoval v míchání všeho, co je v malé formě.

„Také nás v Londýně napadl deviant," přidala se Sprite.

„Mě taky, ale v Queensu," dodala Persefona trochu tišeji. Ty bestie se rozlezly snad po celé Zemi!

„Dokonce ani Ikaris ho v Londýně nedokázal zabít," přiznala Sersi, když se podívala na Gilgameše. Otočil se k ní a vypadal zaraženě, stejně jako ostatní, kteří tam nebyli. Ikaris byl považován za jednoho z nejmocnějších, ne-li nejmocnějšího z Eternals.

„Nedokázal. . .," zamumlal překvapeně a otočil se na Persefonu, „Percy. . .a ty jsi ho zabila?" zeptal se při pohledu na malou černovlásku. Přikývla a usmála se, její fialové oči zářily. Nechtělo se jí věřit, že dokázala něco, co Ikaris ne. Měla z toho škodolibou radost.

„Byl jsem roztržitý," snažil se to Ikaris zamluvit, ale Lilandra se mu jen nahlas přede všema vysmála.

„Jasně, však Percy má minimálně o dvě hlavy míň a zvládla ho zabít!" skoro nemohla popadnout dech, jak humorné jí to přišlo. Persefona vedle ní se jen nervózně ošila. Nedělalo jí moc dobře, že je takhle středem pozornosti. Cítila, že se jí zase začaly klepat ruce. Rychle je strčila do kapes u kalhot, aby si toho ostatní nestihli všimnout.

Gilgameš se chvíli smál s Lilandrou, než vytáhl z pece svůj plech, kde se mu povedlo upéct koláč. „Hele, chcete někdo zkusit můj koláč?" zeptal se.

„Gilgameši," oslovil ho Ikaris opatrně, „Ajak je mrtvá." Podíval se dolů na své boty, nechtěl vidět jeho reakci.

„Je to pravda, kamaráde," přitakala Sprite, „ztratili jsme ji."

Gilgameš se okamžitě zamračil a spustil bezmocně paže, takže koláč vyklouzl z pekáče a při kontaktu se zemí se rozpadl. Posadil se a ze zármutku úplně ohnul pánev. Persefona se k němu trochu vyklepaně vydala a klekla si před něj. Ruce se jí stále neuvěřitelně klepaly.

„Ale máme šanci ji pomstít a navždycky se těch monster, co jí to udělaly zbavit," řekla mu konejšivě, „vím, že to bolí, ale zlepší se to. Teď ale musíme tobě a Theně něco říct. Můžeš nám ukázat, kde ji najdeme?" zeptala se, když vzhlédla ke Gilgamešovi. On jen přikývl a když vstal, chytil ji za ruku. Všiml si, jak se jí třese a chtěl ji uklidnit. Persefona se lehce, ale naprosto upřímně na něj usmála.

Vedl skupinu tam, kde Thena seděla pod stromem. Strom měl na větvi pověšený malou zvonkohru a kolem něj byly kameny s kostmi.

„Percy. Útok jí ty stavy zase spustil. Není legrace být teď poblíž ní," řekl jí Gilgameš a pak vykročil vpřed, uvolnil svou ruku z její. „Theno. Podívej, kdo je tady. Podej mi ruku."

Thena k nim seděla zády a měla zavřené oči. Její světlé vlasy vlály ve větru. Byla nádherná, stejně jako kdysi.

Najednou vstala a prudce se k nim otočila, v ruce se jí pyšnil její zlatý meč. Oči měla opět bílé, vypadala rozzuřeně a jakoby v transu. Než na ně mohla zaútočit, Gilgameš její útok zablokoval.

„Všichni v Centuri-6 zemřou," řekla chladně.

„Dej mi ruku," pobídl ji Gilgameš zcela klidně.

„Je příliš pozdě. Nemůžeme je zachránit," odpověděla Thena stále ve svém postoji připravená na ně zaútočit.

„Theno," oslovil ji tiše. Zrovna natahovala ruku nad sebe, připravující se k útoku, ale Sprite zrovna vytvořila iluzi. Všechny okolo nich pohltila temná plocha, která zcela zakryla oblohu. Tam, kde mělo být slunce teď tancovaly všemožné obrazy a siluety.

„Theno. Přišli jsme na Zemi společně na naší lodi. Jsi Eternal. Největší válečnice Olympie, legendární ochránce Athén. Bohyně války. Pamatuj, kdo jsi."

Spritin hlas se hlasitě ze ozýval ze všech stran. Thena v té chvíli složila zbraň a její oči měly zase normální barvu.

„Vzpomeň si," zamumlal Gilgameš a chytil ji za ruku. Thena se na něj trochu vystrašeně podívala, než se podívala se na skupinku před nimi. Persefona se na ni vřele usmála.

„Ahoj," pozdravila je a zírala na ně.

„Hej, kdo je tvůj zahradník?" zeptal se Kingo žertovně, ale nikdo jiný se nesmál. . .

NAKONEC JE GILGAMEŠ POZVAL DOVNITŘ JEJICH OBYDLÍ A NABÍDL JIM JÍDLO. Persefona se hned domů nahrnula, byla vyhládlá.

„Tohle je to, co každý den jíte?" zeptal se Kingo, když dával jídlo na svůj talíř a podával mísu dalším.

„Tvoje vaření mi chybělo, Gile!" vydechla Lilandra s plnou pusou. Ostatní se tomu jen zasmáli. Persefona měla na chvíli pocit, že jsou zase zpátky v čase a chovají se jako rodina. V srdci ji z té myšlenky nepříjemně bodlo.

„Ach, to ti děkuju," zasmál se Gilgameš od srdce: „Nabídněte si sami," ukázal na stůl, který se pod vším tím jídlem skoro propadal. Pak vytáhl odněkud lahve a položil je mezi Lilandru a Karuna.

„Tohle trio jsou vína, piva a medoviny. Vyrobeno pro všechny vojáky v bitvě o Tróju," řekl hrdě.

„To je tak promyšlené," zamumlal Karun, který nápoje před sebou hypnotizoval pohledem. Pak si všimla, že Thena na něj nepříjemně zírá a pomalu u toho jí jídlo. Přitom se napila z kelímku.

„Měla by pít?" zeptal se Kingo Gilgameše.

„Ne," zavrtěl hlavou a naklonil se k němu, aby ho slyšel jenom on, „její je nealkoholická. Pro děti." Pak se otočil ještě ke Sprite: „Dal jsem ti to samé, Sprite."

S Kingem se společně zasmáli. Sprite moc do smíchu nebylo, proto z jeho oblečení pomocí iluzí udělala overal s nápisem na hrudi Gilga—mess.

„Dělám si legraci, ty máš tajný nápoj, který mě naučil Odin jako poděkování poté, co jsme pomohli porazit Laufeyovu armádu v Tonsbergu," vysvětlil už trochu vážněji. Lilandra lehce při zmínce o Odinovi ztuhla, ale tomu nikdo nevěnoval moc pozornost. Pak si konečně všiml svého nového oblečení.

„Haha, jsem velké dítě. Velmi vyspělé. Můžeš přestat?" otočil se na Sprite, která se jen smála, ale udělala oč ji požádal.

„Když už mluvíme o Odinovi. Thor za mnou chodil, když byl malý kluk. Teď je z něj slavný Avenger a ani se neozve," řekl Kingo na oko dotčeně.

Lilandra vyprskla smíchy: „Za ty roky, co ho znám se o tobě ani jednou nezmínil." Zasmáli se i ostatní, Kingo jen na ni něco řekl, ale situaci už nezachránil.

„Takže teď, když jsou kapitán Rogers a Iron Man oba pryč, kdo myslíte, že teď povede Avengers?" zeptala se Sprite skupiny. Všichni dělali, že přemýšlí.

„Já bych je mohl vést. Myslím, že bych v tom byl dobrý," řekl sebevědomě Ikaris, když odložil pití, Kingo s ním ihned souhlasil. Jako pes, pomyslela si Persefona. Kingo k Ikarisovi vždycky vzhlížel a dělal z něj něco víc, než je.

„Ale ani Ajak si tě nevybrala, abys nás vedl," řekla mu a škodolibě se usmála. Ze všech stran se ozývalo 'au' a 'drsný'. Ikaris se jen zasmál.

„Nechám tam dát jednu tvojí fotku, protože já umím létat a ty ne," zažertoval. Persefona upila ze svého nápoje a protočila ze srandy očima.

„A co že umíš létat. Já alespoň vypadám líp a to každý ví," vrátila mu úder. Ikaris se chytl na straně, kde má srdce a předstíral, že ho její slova zabolela. Najednou Sersi vstala a začala odcházet.

„Kam jdeš?"

„Jen na čerstvý vzduch," odpověděla prostě. Persefona by za ní normálně šla, ale vycítila, že potřebovala být sama a to jí nechtěla odepřít.

„Mmm. To je opravdu dobré, Gile," změnil téma rychle Kingo a ukázal směrem na nápoj. „Víš, mohl bych to prodat. Přilož na to svůj obličej, a bude z tebe boháč!" rozzářil se.

Gilgameš se na něj vážně podíval: „Vyrobil jsem ho z kukuřice. Každé zrnko sám sežvýkám a fermentuji na rožni," vysvětlil mu a pozoroval Kinga, jak část, co měl v puse, vyplivnul. Persefona se upřímně zasmála a zbytek s ní. Opravdu si připadala jako by byla o pár století zpátky v minulosti. Takhle to mělo vypadat.

Ale pak se k nim vrátila Sersi. A nevypadala příliš nadšeně, právě naopak, vypadala docela šokovaně. Ihned skupině vysvětlila, co se stalo, co viděla. Řekla jim celou pravdu o vzniku Eternals a Deviantů. Veselá nálada je hned přešla.

„Takže chceš říct, že jsme v podstatě nóbl roboti? A naše minulé vzpomínky jsou uloženy někde ve vesmíru?" zopakoval Kingo to, co právě řekla Sersi, jako otázku. Nikdo tomu nechtěl věřit.

„A Arishem stvořil Devianty," dodala Sersi.

„Co to do prdele," zašeptala Persefona a složila hlavu do dlaní. Už zase cítila třes po celém těle, nevolnost se jí zmocňovala a nemohla se nadechnout. Celý jejich život, všechna ta staletí a tisíciletí byla jen jedna velká lež.

„Omlouvám se, Theno. Snažila ses nás varovat," řekl Gilgameš.

„Když Arishem naposledy resetoval naše vzpomínky, muselo se něco pokazit," poznamenala Sprite, když si dala dvě a dvě dohromady.

„Co tím myslíš?" zeptal se jí Kingo.

„Vždyť, to je to, co je Mahd Wy'ry, ne? Celou tu dobu si Thena vzpomínala na všechny ostatní planety, na kam jsme byli posláni, a na všechny, které zemřeli během stvoření," přidala se k její teorii i Lilandra. Všechno najednou dávalo smysl, zapadalo to do sebe, jako puzzle.

„Myslel jsem, že jsme hrdinové. Ukázalo se, že my jsme ti špatní," řekl Gilgameš se zamračeným výrazem.

„Nejsme ti špatní, dobře? Pomohli jsme Nebeským rozšířit život ve vesmíru. To nedělají špatní. To dělají dobří," bránil Arishema Ikaris. Persefona se k němu frustrovaně otočila.

„Copak nevidíš ten vzorec? Nebešťané ničí planetu, aby se zrodil další Nebešťan. Pak vytvoří nové galaxie, kde budou planety v nich zase zničeny kvůli zrození dalších nebešťanů," hlas se jí lámal, když jí docházelo, co se děje. „Je to nikdy končící cyklus a jsou ztraceny nevinné životy."

„Pokaždé, když byly obětovány nevinné životy pro větší dobro, ukázalo se to později jako chyba. Musíme zastavit ten vznik," dodala Sersi.

„Sersi, nemáme právo zastavit zrození Nebešťana," varoval ji Kingo.

„Musí existovat způsob, jak se Tiamat může zrodit bez zničení Země. Musíme to jen odložit, dokud nepřijdeme na to jak," stála si stále za svým. Znělo to jednoduše, jako skvělý plán.

Gilgameš dostal nápad. „Mohl by Druig ovládnout jeho mysl? Možná by ho uspal," navrhl a podíval se na Persefonu, na její reakci. Dlouho neslyšela někoho nahlas vyslovit jeho jméno. Bylo to tak divné.

„Uspat? To myslíš vážně?" zeptala se Sprite nevěřícně.

„Gilgameš jednou Druiga požádal, aby mě uspal," nadhodila Thena s malým úšklebkem. Gilgameš se zasmál: „Abych si mohl vzít dovolenou na Fidži!"

„Mluvíme ale o Nebešťanovi, jasný?" vykřikl Kingo.

„Musíme to zkusit. No tak, nenecháme každého na Zemi zemřít, že?" Sersi se otočila na Karuna, který je celou dobu jen odposlouchával: „Jsem člověk. Jsem trochu zaujatý," odpověděl s úsměvem.

„Svět končí. Musíš jít domů," řekl Kingo Karunovi v hindštině.

„A proč? Dívat se na televizi? Když bych mohl být s původními superhrdiny Země, když se snaží zachránit svět?" zeptal se Karun.

„Fajn. Jestli chceš, zůstaň," vzdal to Kingo, povzdechl si a napil se piva.

„Moc vám děkuji, pane," poděkoval mu jeho komorník. Kingo vyplivl své pivo, „Gilgameši, mohl by ses prosím zbavit toho piva ze slin?"

„A já myslel, že ti zachutná, člověče."

Ikaris se ujal slova: „Musíme jít. Teď. Najít ostatní. Až budeme všichni pohromadě, rozhodneme se, co s tím zrozením uděláme." Všichni souhlasili.

„Takže, kam jdem jako první?" zeptala se Lilandra zvědavě. Persefona zbystřila, odpovědi se obávala.

„Druig," řekl. Kurva. Všichni v místnosti se na ni otočili, na její reakci. Persefona si jen povzdechla.

„Jsem v pohodě, lidi," odsekla. Nechtěla, aby viděli, že se začala klepat ještě víc. Upřímně? Tomuhle setkání se chtěla vyhnout, co možná nejdéle. Ale některé věci jsou prostě nevyhnutelné...