CHAPTER VIII
AS IT WAS

2023, Nový Ásgard

PERSEFONU VZBUDIL AŽ IKARIS, KTERÝ SE SNAŽIL JI PROBUDIT, PROTOŽE UŽ BYLI NA MÍSTĚ. Párkrát musela zamrkat, aby si navykla na denní světlo a rozhlédla se okolo. Stále sedící v autě viděla městečko u moře, vypadalo to tu nádherně a mírumilovně. Pak se podívala na Sprite, která taky spala. Obě dvě měly stále sluchátka a do uší jim stále zpíval její playlist. Persefona se jen usmála a opatrně do zrzky šťouchla, aby se probrala.

Potom už konečně vylezla z auta a zabouchla za sebou dveře. Vzduch byl cítit rybinou a po soli z moře. Některé domky vypadaly staře, zato jiné byly úplně nové a zmodernizované. Hned by to vyměnila za svůj byt v Queensu, dokázala si představit, že by tu žila.

Vydali se do centra města. „Pro koho tu vlastně jsme?" zeptala se Persefona, protože jí došlo, že ani neví, kde momentálně jsou. Rozhlížela se okolo a snažila se si přiřadit někoho z Eternals, kdo by tu mohl žít. Skoro všechny značky, které míjeli, byly v norštině.

Ikaris se ani neotočil: „Pro Lilandru," odpověděl. Vyvolávačka stínů se skoro zasmála. Lilandra žila tady? Vůbec si ji tady nedokázala představit.

„Víme, kde ji hledat?" zeptala se Sersi. Stejně jako Persefona obdivovala město, moc se jí líbilo. Jen lidé na ně zvláštně koukali. Ikaris místo odpovědi pouze zavrtěl hlavou a šel dál, ani nevěděl kam. Vypadali jako ztracení turisté.

„Hledáte někoho?" ozvala se za nimi žena. Všichni se k ní hned otočili. Měla snědou pleť, tmavé oči a vlasy stejné barvy zapletené do copánků po celé hlavě. Měřila si je nedůvěřivým pohledem, u boku jí visela zbraň u které měla připravenou ruku.

„Hledáme Lilandru, měla by tady být, jestli ji znáte," řekla jí Sersi. Žena přimhouřila oči: „A kdo jste?"

„Přátelé ze střední," odpověděl jí tentokrát Ikaris. Žena se jen ušklíbla a vzala zbraň do ruky. Sersi se Sprite couvly a Ikaris si před ně ochranitelsky stoupnul. Persefona si jen připravila ruce, byla připravena se bránit.

Žena už vypadala, že na ně možná i zaútočí, když v tom se za ní z dálky ozval další ženský hlas.

„Brunhildo, nemůžeš hned zaútočit na všechny naše hosty!" zasmála se ona žena. Sersi s Persefonou se na sebe podívaly. Poznaly Lilandru a snad poprvé ji slyšely se upřímně smát.

„No tak to si počkej," odsekla jí Brunhilda a pohledem probodala celou jejich skupinku, „tohle tady tvrdí, že jsou tví kámoši ze střední."

Lilandra se znovu zasmála. Pak k nim, ale došla a smích ji hned přešel. Protočila očima s hlubokým povzdechem.

„To je dobrý, Brunhildo. Tohle nejsou nepřátelé," uklidnila ji Lilandra. Persefona si ji pořádně prohlédla. Vypadla lépe, než když ji viděla minule. Bylo vidět, že nabrala svaly, vlasy měla stejně zapletené jako její přítelkyně, uši měla propíchané jako jehelníček a okolo oči se pyšnilo bílé tetování. Ve vlasech měla malou bílou korunku. Vypadala mnohem šťastněji a spokojeněji, ačkoliv se na ně trochu mračila.

Brunhilda přikývla: „Stačí říct a vyšleme vojsko," mrkla na ni a Lilandra se jen vřele usmála. Hned ale jak se otočila na ně, úsměv ji opustil, zase se tvářila jako jejich stará Lilandra.

„Co tady chcete?" zeptala se s lehkým povzdechem.

„Musíme si promluvit," šeptla Sersi. Lilandra nadzvedla obočí. Nakonec jim pokynula, aby šli za ní. A oni šli, jako pejsci ji následovali městem, vedla je k moři. Persefona si všimla, jak na Lilandru lidé koukali: oddaně. Mírně se jí klaněli, když procházeli okolo, na což Ikaris pokaždé odpověděl tichým odfrknutím.

„Tak mluvte," vyzvala je, když došli na místo. Persefona se otočila k moři a pozorovala ho. Bylo naprosto nádherné. Trochu od nich odstoupila a opatrně z kapsy vyndala malou krabičku, kam si dávala léky. Vzala si jeden a spolkla ho na sucho. Zakřenila se nad jeho nechutnou příchutí a pak se vydala zpátky.

„Devianti se vrátili," začal Ikaris. Lilandra na sobě nedala znát jakoukoliv emoci.

„A co dál? Na to mě nepotřebujete, Ikare. Zvládneš je zabít sám. Jestli se vrátili a napadnou Ásgard, protože vás sem vystopovali, přísahám nebesům, že ti ten laser z očí vyškrábu," odvětila chladně. Ikaris se tomu jen zasmál.

„To bys neudělala," provokoval ji. Za těch několik set století spolu Ikaris a Lilandra nikdy žádný problém neměli, ale Ikaris si z ní nejednou dělal legraci, kvůli jejím schopnostem. Ona to ale vždycky přešla s úsměvem. Lilandra totiž neměla své vlastní, ale pouze si přivlastnila něčí, stačil jí pouhý dotek a na několik minut zcela ovládala jeho schopnosti.

Místo odpovědi jen Lilandra máchla do vzduchu rukou. Okolo ruky jí poletovaly zelené úponky a nakonec v dlani sevřela dýku.

„Dar od Lokiho," odpověděla jejich zmateným výrazům. Teď Ikaris vypadal šokovaně a jen zvedl ruce v obranném gestu. „Pokračuj, to určitě není všechno."

„Ajak je mrtvá," promluvila tentokrát Sersi. Lilandra naklonila hlavu na stranu. „To myslíš vážně?" ujišťovala se. Sersi přikývla, v očích se jí zaleskly slzy.

Persefona pozorovala Lilandry reakci. Čekala, že po nich ty dýky začne metat, jako šílená a nebo po nich začne řvát. Nic z toho neudělala. Jen tam stála a koukala do země, aby tu informaci zpracovala. Na všechny se podívala.

„Jak je to možný?" hlesla. V jejím hlase byla bolest. Persefona věděla, že ji neměla příliš v oblibě, protože ji Lilandra vždy podezírala, že jim něco tají, ale stále to byla Ajak. Jejich Ajak.

„Devianti, vrátili se a napadli nás," řekla Sprite.

„Vždyť jsme je zabili všechny," namítla. Ano, to jsme si všichni mysleli.

„Očividně ne," opáčila Persefona. Lilandra se na ni podívala a pozorně ji pozorovala. V jejích očích žádné slzy nebyly, pouze šok.

„Vypadáš příšerně, Persefono," řekla jí šeptem po chvíli, když se Ikaris se Sersi a Sprite vydal opět k autu. Souhlasila, že s nimi pojede najít zbytek týmu, pomstí Ajak a zcela vyhubí Devianty. Znovu.

„Díky," odpověděla jen. Ony dvě šly vzadu. Persefona by lhala, kdyby řekla, že jí to bylo příjemné. Nebylo, ony dvě mezi sebou měly po několik století nesvár, kvůli jednomu muži, který za to ani nestál.

„Jak se máš?" zeptala se Lilandra po chvíli.

Persefona se zamračila. „Přežívám," pokrčila rameny. Podívala se na Lilandru, na všechny ty změny a pak na Nový Ásgard. „Spíš, co ty a jak ses sem sakra dostala. Tohle místo mi k tobě absolutně nesedí."

Lilandra se zasmála. „Změnila jsem se Percy," odpověděla, „stala jsem se Valkýrou, zamilovala jsem se, pak ho ztratila, bojovala a vyhrávala po boku lidí bitvy, několikrát zachránila svět a stala se tady královnou," pochlubila se. Persefona se nestačila divit. Tolik toho stihla za 500 let? To bylo naprosto fascinující. „Ty ses taky ale změnila."

„Jo asi jo," sklopila pohled. „Asi jedno století jsem cestovala na oblíbená místa a pak zbytek zůstala zavřená ve svých bytech," shrnula svůj dosavadní život stručně Persefona.

„No jo, rozchod s člověkem udělá divy," poznamenala Lilandra. „Když jsem nad tím s postupem času přemýšlela, tak si tě absolutně nezasloužil a byl to kretén. To jak tě tam tehdy nechal bylo jako kudla do zad. Hrozně mě mrzí, že jsem tě kvůli němu nenáviděla."

Byl a stále je to kretén. Opustil ji, když tam seděla, před několika minutami byla v bezvědomí a k tomu ještě pobodaná. A on odešel. Ani se nerozloučil, nebo se pokusil ji vyhledat.

„Je to kretén," přitakala. Snad poprvé měla pocit, že si s Lilandrou opravdu rozumí. Pak si vzpomněla na svůj snad nejlepší příběh za 500 let. Celou tu dobu umírala touhou ho někomu říct.

„Doufám, ale že čte. Pár dní od našeho rozpadu jsem se vydala do Řecka a přepsala jim ty jejich báje, co o nás dvou psali," přiznala jí.

V původní verzi spletli Druigovo jméno a vznikl z něj Hades. Také původně byla Persefona s Hadesem šíleně zamilovaný pár, který žil spokojeně v ústraní všech ostatních Bohů, byli laskaví a milovali lidi a pomáhat jim.

Lilandra se znovu zasmála a vzala Persefonu okolo ramen. Kdyby se na ně člověk podíval, myslel by si, že jsou to hodně dobré kamarádky. Sersi se na ně otočila a nestačila se divit svým očím.

„Já to věděla!" řekla vítězně Lilandra. „Já to celou dobu tušila, žes to byla ty! Přísahám, hned jak se o tom Steve zmínil, běžela jsem si to koupit. Nevěřila jsem, že by se takhle přepsali, to je naprosto geniální Persefono," pochválila ji. Jmenovaná se usmála, měla radost. I když se to k jejich aktuální situaci vůbec nehodilo, byla ráda, že zakopaly válečnou sekyru.

„Příměří?"

„Příměří."