CHAPTER VI
HERE WE GO AGAIN

2023, Queens

FILM BYL PŘESNĚ TAKOVÝ, JAKO PERSEFONA PŘEDPOKLÁDALA. Děj nebyl vůbec promyšlený, snadno se dal odhadnout konec a některé ty dialogy jí přišly směšné. Upřímně vůbec nechápala, proč se Kingovi filmy tak moc prodávají, protože za ní to byl celkem průměrný film, který by si jen pustila do pozadí, když by něco dělala například v kuchyni. Celý ten film jí přišel až takový přeplácaný.

Jenom sama sobě děkovala, že lístky od Kinga nikdy nevyužila a zbavila se jich. Sledovat víc těhle věcí, by jí asi vypálilo několik děr do mozku.

Bucky se celou dobu smál tomu, jak naprosto absurdní to bylo, že nakonec odešli i dřív. Persefona se díky němu snad poprvé za těch pět století pořádně smála. V jeho přítomnosti jí bylo příjemně, opravdu si sedli. Ale jako kamarádi. Z jeho řeči těla poznala, že i on to cítí stejně. Cestou, když se ji snažil rozmluvit, se jí trochu přiznal se svým příběhem. Že byl ve druhé světové a po několika bitvách s a proti Avengers se rozhodl jít do exilu se svou dcerou, protože chtějí utužovat vztah po smrti její matky.

Byl naprosto šokovaný, že nevěděla ani pořádně, kdo Avengers jsou. Ale Persefona nikdy lidi tohohle typu moc nemusela, až moc jí připomínali její bývalý tým. Ze začátku je sledovala, ale pak přestala.

Byl snad první o kom věděla, že nestárne. Přišla si konečně vedle něj normální. Jemu by správně mělo být přes 100 let a vypadal, že má jen něco málo přes 30.

„Prosím, řekni tomu svýmu kamarádovi, ať příště natočí něco, kde mu nebudou lidi usínat. Říkám ti, že půlka lidí za náma spala," mluvil, ale Persefona ho skoro vůbec neposlouchala. Jen se smála, až ji bolelo břicho. Tenhle večer určitě patřil mezi její nejoblíbenější. Byla ráda, že nakonec šla.

Už už mířili k jejich bytovce, když v tom se zvedl vítr. Bucky si z toho nic nedělal, ale Persefonu zamrazilo až do morku kosti. Najednou nebyla v Queensu , ale znovu v Mezopotámii a lovila s Ikarisem Devianty.

„Většinou je poznáš, že se zvedne vítr, když je nečekáš," radil jí, „něco nás s nimi spojuje a jejich přítomnost vycítíme, musíš být neustále ve střehu."

A teď její radary hlásily, že je alespoň jeden tady. Tady, v Queensu, v roce 2023. Rozhlédla se okolo, nikde nebyla ani noha, nic neviděla.

Otočila se na Buckyho: „Děkuju moc za dnešek, ale ještě si musím skočit do obchodu," zalhala mu znovu. Než stačil odpovědět, už běžela na pryč. Nechtěla, aby si ji ty nestvůry spojovali s ním nebo tím bytem. A jak předpokládala, tak jeden za ní okamžitě vyběhl.

Nevěděla odkud, ale běžel za ní a byl jí v patách. Ale tenhle byl mnohem rychlejší. Narazil do ní a strhnul ji na zem. Persefona se hned zvedla, ve stejnou chvíli jako Deviant. Rychle si ho prohlédla. Tenhle vypadal jinak, než ti ostatní. Jeho oči ji pozorovaly jako oči predátora, co si hlídá svou kořist. Vždycky to bylo naopak, Eternals byli predátoři a Devianty kořist. A dnes tomu nebude jinak.

Zvedla ruce nad hlavu a oba dva je pohltily stíny. Teď jí bylo jedno, jestli ji někdo uvidí, musela se ho zbavit. Pak zacouvala a ve stínech zmizela. Viděla, jak Deviant máchá svými drápy po místě, kde ještě před chvílí byla, ale ona už stála venku a jen jeho prostor zmenšovala.

To není možné, že je před ní Deviant. Stále to nedokázal její mozek zpracovat. Vždyť je v Tenochitlánu vyhubili. . .nebo ne? Lhala by jim Ajak?

Z myšlenek ji vytrhl hlasitý řev monstra. Dostal se z její pasti ven. Persefona byla v šoku, tohle nikdy nedokázali. Nikdy její schopnosti neobešli. Srdce jí začalo tlouct jako o závod, protože tušila, že prohraje. Deviant byl příliš velký a očividně byl vyspělejší, než ti předchozí. Své schopnosti neuměla natolik dobře zvládat, aby ho sama zabila. On zabije ji.

Znovu zvedla ruku a teď po něm už jen zoufale metala koule stínu a doufala, že ho to nějak oslabí. Ale ne, on se k ní stále přibližoval blíž a blíž. Teď už se opravdu bála. Vždycky měla za sebou alespoň někoho z týmu, ale tentokrát na to byla sama. Zemře sama a ostatní to ani nezjistí. Nemají jak.

Už byl blízko. Cítila jeho přítomnost, jeho studené nechutné tělo blízko toho jejího.

Zvedla obě dvě ruce před sebe a vyslala před sebe se zavřenýma očima část svých stínů. Rychle se odvrátila, nechtěla mu stát čelem, až ji bude trhat na kusy. Ale nic se nedělo.

Rozklepaně se podívala na místo, kde ještě před chvílí stál a málem se jí podlomily nohy. Deviant před ní ležel rozřezaný na dvě části.

Byla v naprostém šoku. Nic takového se jí nikdy předtím nepovedlo, ani nevěděla, jak to udělala. Podívala se na své ruce. Zvládla to, zabila ho.

Sama zvládla zabít Devianta. To nikdy předtím nedokázala. Černá krev z jeho těla tekla proudem a špinila ulici Queensu. Stále se klepala, ale snažila se zachovat chladnou hlavu. Byla jen ráda, že nikdo na ulici zrovna nebyl, tohle by se hodně těžko vysvětlovalo. Ale pak zaslechla zvuk, jako když někdo zavírá okno. Okamžitě se podívala nahoru. Byl to byt v jejím patře. Hned jí došlo, kdo to byl.

Odvrátila zrak od bytu a pomalu přešla k Deviantovi. Kopla do jeho trupu, aby měla naprostou jistotu, že je opravdu mrtvý a není to jen nějaká lest. Naštěstí byl bez života.

„Jak ses sem sakra dostal?" zašeptala k němu. Znovu se rozhlédla okolo sebe. Jak se teď asi zbaví jeho těla? Nemůže ho tam přece nechat ležet. Ale vůbec nevěděla jak.

„Možná by se ti trochu hodila pomoc, ne?" ozval se za ní mužský hlas. Persefona ztuhla. Okamžitě ho poznala. Otočila se k němu pomalu. Vypadal stejně, jako v den, kdy ho viděla naposledy. Skoro vůbec se nezměnil, až tedy na to, že teď místo svého vážného výrazu měl na tváři malý úšklebek.

„Možná, že jo. Díky za nabídku, Ikarisi," odpověděla a pohled zase odvrátila. Dnešek pro ni opravdu nemůže už snad skrývat další překvapení. Že ne?