CHAPTER V
HEARTLESS

2023, Queens

OD JEJÍHO POSLEDNÍHO SHLEDÁNÍ S KÝMKOLIV Z ETERNALS UPLYNULO PŘESNĚ 502 LET. Persefoně to vůbec nevadilo, ba naopak byla jedině ráda. Samozřejmě, zpočátku ji mrzelo, že se už neuvidí s Makkari nebo Sersi, ale došlo jí, že kdyby ony chtěly vidět ji, tak by ji vyhledaly. A to se za tu dobu nestalo ani jednou. Ani jednou jedinkrát.

Tak se poznají praví přátele, pomyslela si tehdy Persefona, když na ulici zahlédla ženu, která jí právě Makkari připomínala.

Přátele! A ona je brala jako svou rodinu. Chtěla si nafackovat za ta staletí naivity. Mohla se všeho toho ušetřit. S postupem času a let poznala, že Lilandře jen zazlívala. Od té doby ji neviděla ani jednou, ale dost o ní slyšela v novinách a televizi. Lilandra na to šla chytře, s nikým z Eternals se příliš nesblížila a jejich rozpad ji neovlivnil tolik. Žila si svůj nejlepší život, měla novou rodinu, nové přátele a dokonce slyšela, že si snad našla i přítele.

A co měla Persefona? Absolutně nic, jen neskutečné množství peněz, které utrácela za nájem nechutně malého bytu v Queensu, kde to stejně nenáviděla. Ale nechtěla nikam jinam, protože se vnitřně bála se potkat s kýmkoliv z jejich bývalého týmu.

Kingo točil v Indii filmy, Gilgameš s Thenou se odstěhovali do pouště v Austrálii a o zbytku nic nevěděla. Možná ani nechtěla, její nový život jí vyhovoval. Sice ji nebavilo neustále skrývat svoje schopnosti, ale co se dalo dělat? Nestála o zbytečnou pozornost, stačilo, že její sousedka na ni zvláštně zírá, když se míjí dole.

Se svými sousedy nemluvila vůbec, vlastně s nikým za ta staletí skoro ani nepromluvila. Párkrát se s ní snažil mluvit soused, což byl shodou okolností i otec oné dívky, co na ni vždycky tak divně koukala.

Zrovna seděla na gauči a koukala na televizi. Po bytě jí různě pobíhala kočka z ulice, která k ní jednou za čas přišla se najíst a pomazlit. Usadila se Persefoně na klíně a ona ji hned začala jemně hladit po kožíšku. Milovala zvířata, ale nechtěla se znovu vázat na něco smrtelného, protože věděla, že by svého mazlíčka nebo i partnera přežila. O to nestála a raději si dávala od všech a všeho odstup.

Za tu dobu se opravdu změnila. Byla chladná, ani neodpovídala na poštu, kterou ji Kingo občas poslal. Většinou to byly jen lístky do kina na nějaký jeho film, který zrovna vyšel. Persefona nevěděla, odkud sakra zjistil její adresu a ani to vědět nechtěla. Většinou je rovnou vyhazovala z okna. Udělala by to i teď, kdyby jí kočka nezlepšila náladu.

Persefona byla vpodstatě mrtvá. Nic neprožívala, necestovala, s nikým nemluvila, jen proplouvala životem dál. Zní to smutně, ale bylo to tak. Samozřejmě, že chvíli cestovala, ale to bylo na místa, která si během svých let s Eternals oblíbila nejvíce. Ta místa ale teď byla úplně jiná. Nelíbila se jí. Dala by všechno za to, aby se mohla vrátit zpátky do těch časů. Byla to její nejlepší léta. Ale všechny ty zážitky časem zhořkly.

Nakonec se z gauče zvedla a kočku si vzala do náruče. Zase jí přišla pošta. A zase tam byly i lístky od Kinga. Zamračila se. Vypadalo to, jako by se jí chlubil svým úspěchem, alespoň tak jí to připadalo. Vzala obálku s těmi lístky a vytáhla je. Kočka od ní mezitím seskočila.

Persefona došla ke dveřím svého bytu. Jakoby prožila nějaké uvědomění a šla přes chodbu, aby poklepala na dveře svým sousedům. Byl to otec s dcerou, oba byli v tomhle bytě noví a stejně jako ona, se s nikým z dalších nájemníků nebavili.

Kingo jí lístky vždy posílal po dvou, jako kdyby si snad myslel, že někoho má. Že má přátele, nebo snad dokonce i přítele? Snad si nemyslí, že je pořád s Druigem. K němu stále chovala silné city, ale snažila se je pohřbít co nejvíce hluboko to šlo a schovat je za nenávistí k němu. Chtěla ho tak moc nenávidět za to, že ji tam tehdy nechal a odešel si. Chtěla, tak sakra moc chtěla, ale stále to nedokázala i když si namlouvala, že ji pravděpodobně nikdy ani nemiloval a všechny jeho slova byly jen prach pouhé lži. Člověk, který někoho miluje přece něco takového neudělá?

Nechtěla si přiznat, ale myslela na něj prakticky každý den a to hned několikrát. Napadlo ji, co by se stalo, kdyby se prostě zvedla a šla ho hledat. Vzal by ji zpátky? Omluvil se? Nebo by se jí vysmál? Určitě si teď někde žije s nějakou slečnou a na ni zapomněl.

Ach, jak ona se nenáviděla za to, že ho stále miluje.

Ale rozhodla se udělat první krok ke svému novému životu. Zaklepala na sousední dveře. Během těch pěti vteřin, které sousedovi trvaly, než otevřel už přemýšlela, že splyne se stíny, nebo uteče zpátky a nikdy nevyleze ven.

„Ano?" zeptal se muž a dveře otevřel. Prohlédl si Persefonu od hlavy k patě, než se zamračil. „Žádné fotky nebo podpisy nebudou, nevím, jak jste na naši adresu přišla, ale-"

„Prosim?" vysmála se mu Persefona. Chvíli na něj jen koukala, jestli si dělá legraci. „Pane, já netuším, kdo jste a ani to vědět nepotřebuju, jen jsem vám a vaší dceři chtěla nabídnout lístky do kina," odpověděla mu, teď už o dost chladněji. I Ikaris by se nad změnou jejího chování podivoval.

„Proč by jste to dělala?" nechápal muž a vyšel ze dveří úplně. Persefona musela uznat, že vzhledově byl přitažlivý, ale její srdce stále chtělo Druiga.

Jen trochu pokrčila rameny: „kamarád ze střední mi je pořád posílá, ale já tenhle typ filmů nemám ráda a už nevím, co s nimi mám dál dělat," zalhala, „kdyžtak je můžete někomu darovat, jen se toho prostě chci zbavit."

Ukázala mu lístky a on si je od ní vzal. Podíval se na název filmu. Nad tím se trochu zamračil a nakonec zasmál.

„No tak to vám děkuju, ale bude asi stačit jenom jeden-"

„Vezměte si oba, já je fakt nechci," skočila mu do řeči. Ach, jak jí chyběly ty doby, kdy pro ni muži dělali všechno možné a nemožné, jen aby se na ně alespoň jednou podívala nebo s nimi promluvila!

„Dcera už program má, takže já oba fakt nepotřebuju," trval na svém dal muž. Persefona si chtěla povzdechnout. Prostě si je vem a zavři ty dveře. Nečekala, že jejich konverzace bude trvat takovou dobu.

Kdyby měla Druigovi schopnosti, prostě by ho přinutila, aby si je vzal a bylo by vystaráno. Ale ne, ona musela ovládat stíny, jak jí to vůbec má v životě pomáhat, kromě strašení lidí?

„Tak můžete jít se mnou," navrhl a Persefona měla pocit, že se snad přeslechla. Muž si všiml jejího zaskočeného pohledu a mluvil dál: „Já vím, že tu nejsme dlouho, ale nikdy jsem vás neviděl ani vyjít, tak mě napadlo, že byste možná mohla chtít společnost. Navíc mi dneska dcera odjíždí a nechci trávit celý ten týden zavřenej doma."

Persefona se vůbec nepoznávala, protože jeho nabídku nakonec přijala. Co jí udělá, když se skamarádí s jedním člověkem? Třeba zemře předčasně, nebo se odstěhuje a ona mu nebude muset vysvětlovat, proč vypadá i po sto letech stále tak mladě.

Nakonec se odvrátila od jeho dveří, že půjde zase k sobě. Muž ji ještě zastavil se slovy: „Jak se vůbec jmenujete, slečno?" zeptal se, jeho modré oči ji zvědavě pozorovaly.

„Percy," zalhala znovu. Nechtěla mu říkat své pravé jméno a i když nechtěla, aby jí tak někdo kromě Druiga říkal, nezbývalo jí nic jiného. „A co vy?"

„Bucky."