CHAPTER IV
FALLING EMPIRES

1521, Tenochitlán

VŠUDE HOŘELO, VŠUDE BYLA CÍTIT SMRT, VZDUCH BYL NASYCEN KRVÍ A STRACHEM. Lidská obydlí, část lesa a hromada dalších věcí byla v plamenech, město zanikalo. Tři ženy šly směrem k lesu, kde se měly setkat s ostatními. Kolem nich byly slyšet výstřely a křik. Devianti, zbraně, lidé. To vše bylo ztraceno v boji. Nikdo si ani nevšiml, že je jejich ochránci opustili. Opět.

Lilandra, Persephone a Thena kráčely a snažily se ignorovat všechny zvuky. Lilandra se jen podívala přes rameno na hořící město a sevřel se jí žaludek. Mohla to zastavit. . .všichni to mohli zastavit.

Proč to neudělají?

Co jim může Arishem udělat?

Nic!

Vždyť se ani neobtěžuje mluvit s nikým jiným než s Ajak a líně sedí ve vesmíru a nechává je odřít všechnu jeho špinavou práci, kterou by se svými schopnostmi zvládl jistě úplně sám! Je to vůči nim spravedlivé?

Ne!

Lilandra má dost. Persefona má dost. Všichni toho mají dost, nevidí to Ajak s Arishemem? Nikoho to nebaví.

Persefona cítila, jak jí srdce bušilo o dost rychleji, když slyšela další a další výkřiky bolesti. Slyšela praskání dřeva, které kvůli ohni padalo na zem. Zavřela oči a snažila se na to nemyslet, ale její mysl byla plná těch nejhorších možných scénářů. Co když se ostatním něco stane?

Okolo nich se prohnala Makkari a položila své kamarádce ruku na rameno, na uklidnění.

„Kde jsou ostatní?" zeptala se Ajak. Narozdíl od ostatních, nevypadala, že by ji situace nějak znepokojovala.

Makkari jí znakovou řečí odpověděla: „Museli jsme se rozdělit." Persefone se nelíbilo, že musí opustit Druiga, ale co mohla dělat?

„Bylo tam mnohem víc Deviantů, než jsi zmiňovala," řekla jí Lilandra chladně. Během staletí se změnila ze všech snad nejvíc.

„No, jsem si jistý, že to pro vás byla celkem legrace," snažil se Phastos situaci odlehčit pokusem o vtip, aby zabránil konfliktu mezi Ajak a Lilandrou, který trvá už několik století. Ovšem je jen jednostranný, Lilandra k Ajak chovala tichou nenávist, nikdy nic neřekla nahlas, ale její činy mluvily hlasitěji než slova. Persefoně to přišlo zbytečné, Ajak věřila.

„Bylo," usmála se na něj Thena. Persefona byla téměř zděšena jejím úsměvem. Phastos měl na dlani promítnutý maličký hologram Země. Bylo na ní jen jedno modré místo, kde se Deviané nacházeli. A to bylo tady. Tady jsou poslední. . .

„Jakmile ostatní zabijí ty poslední Devianty, kompletně je všechny vyhubíme," řekl jim. Persephone se lehce usmála. Znamená to, že se vrátí zpátky do Olympie?

Úsměv opadl, jakmile zazněly další výstřely. Lidé křičeli a utíkali. A za nimi těžkooděnci se zbraněmi, kteří je nemilosrdně a krvavě připravili o život — ať už střelou do srdce, nebo stětím hlavy.

K jejich skupině se připojil i Druig a Persefona k němu okamžitě šla, aby ho objala. Pevně ho sevřela v náruči.

„Jsi v pořádku?" zeptal se jí a ona přikývla. Věděl, že pro ni nebude nejjednodušší sledovat scénu před nimi. Bylo to velmi nápadně podobné jejím snům, o kterých mu vždy říkala.

Druig od ní odstoupil a podíval se na lidi. Oči se mu zlatě rozzářily.

„Ne," přerušila ho Ajak a vážně mu řekla: „My se do jejich válek nevměšujeme."

„Toto není válka. Je to genocida. Jejich zbraně se staly příliš smrtícími," odsekl a odstoupil od své družky. „Možná to nebyl tak dobrý nápad pomáhat jim se posunout, Phaste."

„Není to jeho chyba," vložila se do toho Lilandra. Druig jí věnoval jen naštvaný pohled.

„Technologie je součástí jejich evolučního procesu, Druigu. Není to přesně něco, co bych mohl zastavit," řekl mu chladně Phastos.

„Ne, nemůžeš, ale já ano," zvýšil hlas. Jeho oči znovu zezlátly, chystal se je znovu ovládat, ale Persefona ho vzala za ruku, protože věděla, že on tím ničemu nepomůže. Tenhle lid se k záhubě odsoudil sám a teď na to doplácí. Nechtěla si to přiznávat, ale lid v Tenochtitlánu si nadělal příliš mnoho nepřátel a ani místní obyvatelé k nim nebyli tak přívětivý, jako ostatní národy, kde byli předtím. Lidé se jich už začínali bát.

„Druigu, uklidni se," zašeptala. Druig se zhluboka nadechl a vydechl. Poraženecky přikývl a pustil její ruce. Celý den se k ní choval hrozně chladně.

„Je příliš pozdě," řekla Thena tiše a oči se jí zbarvily čistě do běla. „Všichni zemřou."

V rukou se jí zformovala žlutě svítící zbraň. Všichni byli ihned ve střehu. Thena jako první chtěla zaútočit na Sersi, která se jim před chvílí zjevila, ale Makkari se podařilo ji odnést pryč, že žádná horší a smrtelná zranění neutrpěla.

„Theno!" křičela na ni Ajak, ale ona neposlouchala, byla v transu. Dokonce i Phastos šel na zem. Thena je všechny zabije, pokud ji někdo nezastaví.

Thena si otočila zbraň k hlavě. Najednou ji zahalila temnota. Kolem ní se vytvořil tmavý kouř, který jí bránil ve výhledu. Chvíli se zmateně pohybovala v kruhu, než si zvykla na tmu a hned zjistila, odkud pochází. Po Persefoně vystřelila ze zbraně a v ruce se jí okamžitě vytvořila další. Aby se vyhnula zbrani, musela uvolnit štít, což byla chyba. Šla k ní, připravená ji zabít.

Thena po ní máchla mečem, ale Persefona si okolo sebe vytvořila stínový štít, který zabránil Theně useknout ji.

Náhle se za Thenou objevila Lilandra, udeřila ji pěstí do zad a pak ji bodla jejich dýkou. Thena krátce zavrávorala, než vytáhla dýku z těla a rozběhla se za Lilandrou. Poprvé se jí vyhnula, ale podruhé už ne. Thena ji rychle řízla do břicha. Lilandra překvapeně vydechla a za zraněné místo se okamžitě chytila.

Thena se chystala dokončit svou rozdělanou práci, ale když se chystala seknout, objevila se nad Lilandrou Persefona a zabránila jí v tom. Ale vyvolávačka stínů nebyla dostatečně pozorná a kopí jí probodlo břicho skrz na skrz. Šokovaně vydechla a v ukrutných bolestech se svezla k zemi. Otevřela ústa a křičela na Druiga bolestí, ale nic z ní nevycházelo. Bolest byla tak obrovská, že nic necítila, skoro ani neslyšela svět okolo. Nevnímala, co se okolo ní děje. Ležela na zemi a ani si nevšimla, že Ajak a Druig jsou s ní a mluví na ni.

„Percy, Percy," snažil se ji udržet vzhůru, aby neomdlela. Ale bylo to pro ni příliš těžké. Víčka jí ztěžkla a nemohla se ani soustředit na lidi nad sebou.

„Je v pořádku?" křičel někdo. To bylo poslední, co slyšela, než omdlela.

„MYSLELA JSEM SI, ŽE MAHD WY'RY JE MÝTUS," řekla Lilandra a stála se založenýma rukama vedle Theny, která ležela a spala. Několikrát pohlédla na Druiga, který se o svou lásku dobře a starostlivě staral. Persefona už byla vzhůru. Sice jen chvíli, byla bledá jako stěna a klepala se ze ztráty krve, ale držela se.

Měla přes ramena přehozený hábit, kterým ji Druig chtěl zahřát. Ajak jí ránu zahojila, ale bude tam mít ošklivou jizvu, až takhle moc hojit bohužel neumí.

I ta malá gesta, jako pramínek za jejím uchem, když ji opatrně přitáhl do náruče a políbil na tvář, v ní vyvolala pocity žárlivosti a hrozné osamělosti.

Odvrátila zrak od nich a raději se dívala, jak je Thena v bezvědomí. Už to naštěstí nebylo Mahd Wy'ry, byla to jejich milovaná Thena, která nevěděla nic o tom, co udělala.

„Neexistuje na to žádný lék," odpověděl Phastos, „takže o tom nikdo moc nemluví."

Thena se probudila. Její oči se na okamžik změnily z čistě bílé na její normální barvu. „Co se stalo?"

„Theno," oslovila ji Ajak tiše. „Napadla jsi nás. Zranila jsi Sersi, Phastose, Lilandru. Málem jsi zabila i Persefonu." Druig ji objal kolem pasu a přitáhl si ji blíž.

Thena se opatrně podívala na Persefonu. Obvazy na rány byly stále nasáklé čerstvou krví. Z toho zápachu se Persefoně zvedl žaludek.

Thena se posadila. „Nevzpomínám si."

„Máš Mahd Wy'ry," vysvětlila jí Ajak trpělivě a jemně se dotkla její tváře, „tvá mysl se láme pod tíhou tvých vzpomínek. A jediné, co mohu udělat, je vzít tě za Arishemem a vymazat je, abys mohla začít znovu."

V Gilgamešových očích se leskly slzy. Lilandra mu položila ruku na rameno, aby ho uklidnila. Mírně se od Theny odvrátil, nemohl se na to podívat. Nemohl ji vidět v takovém stavu.

„Budu muset informovat Arishema a vzít tě zpět na loď, kde máme technologii, která ti pomůže."

Makkari zavrtěla hlavou a hned začala znakovat: „Ale už to nebude naše Thena."

„Co když se to stane znovu? Mohla tě zabít," odpověděl Kingo prudce.

„Prosím," zašeptala Thena plačtivě a zoufale. Slzy se jen řinuly z jejích očí. „Prosím. . .chci si to zapamatovat. Chci si pamatovat svůj život."

„Theno, miluji tě. Ale poslouchej mě, nezáleží na tom, jestli si to pamatuješ nebo ne," řekla jí Ajak mateřsky a položila jí ruku na hruď. „Tvůj duch zůstane. Hluboko uvnitř budeš navždy naší Thenou. Věř mi."

„Proč by ti měla věřit?" odpověděl Druig. Persefona jeho tón nepoznávala. . .byl tak chladný, tak naštvaný. Tohle nebyl on, nebyl to Druig, kterého znala. Přistoupil k Ajak: „Chceš, aby zapomněla na to, kým je."

„Druigu, chápu, že jsi naštvaný, ale. . .," začala hned Ajak, ale Druig ji přerušil.

„Naštvaný?!" vyštěkl. Persefona zavřela oči. Nechtěla se na to dívat, nechtěla to ani poslouchat! Z očí jí pomalu stékaly slzy. Vůbec ho nepoznávala, ani při jejich hádkách, takhle nikdy na nikoho nemluvil.

„Věřili jsme ti přes 7 000 let a podívej se, kam jsi nás dostala. Sledoval jsem, jak se lidé navzájem ničí, když jsem to všechno mohl zastavit v jednom okamžiku." Slzy mu také stékaly po tvářích. „Víš, co to s jedním udělá za ta staletí?" zeptal se šeptem.

„Víš, co to s ní udělalo?" znovu zvýšil hlas a ukázal na Persefonu. Všechny pohledy se přesunuly na ni a ona jen sklopila zrak a přála si, aby mohla splynout a zmizet ve stínu. „Víš, jaké to je probudit se každou noc s křikem z nočních můr, které měla?!"

„Přestaň Druigu," žádala ho šeptem a zlomeným hlasem. Ani se na ni nepodíval, ale pokračoval: „Nemohla být naše mise chyba? Opravdu pomáháme těmto lidem budovat lepší svět?"

Pomalu se otočil, aby viděl dolů na bojiště. „Jsme jako vojáci tam dole. Pěšci jejich vůdců. Zaslepení loajalitou," dramaticky se odmlčel. „Teď je tomu ale konec."

Jeho oči se zlatě rozzářily a zvuky padajících zbraní se rozléhaly po celé oblasti.

Persefona se k němu natáhla, ale Ikaris opustil své místo vedle Sersi a tvrdě ho přirazil ke zdi.

„Nech je jít," řekl mu vážně a odstoupil od něj.

„Musíš mě donutit," odsekl. Zdálo se, že Ikaris by neváhal a nejraději by ho udeřil.

„Dost! Vy oba!" vykřikla po nich Sersi. Z celé té situace byla hodně nesvá a zoufalá, stejně jako většina jejich týmu, která ale mlčela.

Ikaris své ženě neodporoval. Odstoupil od Druiga a zamračil se na něj.

„Pokud mě chceš zastavit, budeš mě muset zabít," řekl. A s tím šel dolů. Persefona cítila, jak se její srdce rozpadá, cítila, jak její srdce pomalu umírá, někdo ji bodl ostrou dýkou a pak ji prudce vytáhl. Takhle podobně to bolelo, připadala si, jako by se jí rána v břiše znovu otevřela a teď začala krvácet znovu. Ani se neohlédl, když na něj hlasitě křičela jeho jméno.

Takhle smysl a poslání Eternals skončilo. Byli volní. . . ?