CHAPTER III
NEW BEGINNING

400 n. l., říše gupta

ZA NĚKOLIK TĚCH STOLETÍ SE VZTAH MEZI PERSEFONOU A DRUIGEM ZAČAL HODNĚ MĚNIT. Zpočátku bylo všechno krásné, pohádkové, ale teď už si nebyli tak blízko jako tomu bylo dříve. Persefona už netrávila tolik času s lidmi, nemluvila s nimi a neučila se jejich jazyky. Teď s nikým z týmu sotva promluvila. Druig měl o svou družku obavy. Bál se o ni. Udělal něco špatně? Stalo se jí něco?

Nechtěl se jí ale ptát, protože ji už nechtěl rozčilovat a nevěděl, jestli náhodou zrovna on není příčinou jejích starostí. A nechtěl ji trápit víc, než bylo potřeba. I ostatní z Eternals si všímali, že je s ní něco v nepořádku a vyptávali se. Druig je ale vždy odbyl s tím, že se jen nepohodli. Ale nemohl jim lhát navěky a už vůbec nemohl její trápení takhle dlouho ignorovat.

Nakonec se k ní jednou v noci tiše přikradl, stála sama na kopci. Obloha byla plná hvězd a před nimi se rozprostíraly obrovská území říše Gupta. Byla k němu zády, ruce na zkřížené na hrudi. Slyšel ji. . .vzlykat?

Pomalu k ní došel a chytil ji za ruku. Otočil ji k sobě, aby na ni viděl. Její obličej, který tolik miloval, byl celý od slz. Něžně jí slzy setřel a přitáhl si ji k sobě do pevného objetí. Teď mu plakala do hrudi.

Tiše se zeptal, co se děje, a konejšivě ji hladil po zádech a vlasech, které jí splývaly po černých šatech, které jí lidé z města věnovali. Považovali ji za nádhernou Persefonu z řeckých bájí, které se po světě rychle šířily. Lidé ji milovali a uctívali, i když se k nim chovala chladně a nebyla tak přátelská, jako před několika staletími. Mezitím Druiga v Řecku vykreslili jako Háda. Ale v té době to ještě nebyl nepřítel všech Bohů, nýbrž oddaný Persefonin milenec, se kterým odcházela do podsvětí z vlastní vůle.

„Jsem unavená," řekla mu tiše a odtáhla se od něj. Ukázala na město, kde teď byli. „Jsem unavená z neustálého stěhování, jsem unavená z lidských bojů a Deviantů! Nezasloužíme si mír na jedno zatracené století?" začaly za ní stoupat stíny, byla opravdu naštvaná. „A něco před námi tají! Vidím, jak Ajak vždycky vypadá, když se někdo zmíní o Arishemovi. Ona a Ikaris!" stíny byly nyní mnohem hustší. „Už mám dost lidí, kteří se musí neustále zabíjet a my se musíme jen dívat!"

„Lásko. . .uklidni se," řekl jí a jemně se dotkl její tváře. Oči měla zavřené a po tvářích jí stékaly slzy. Nechala Druiga vzít její obličej do dlaní. „Jsem tady. Neboj se. Společně to zvládneme."

„Bojím se," přiznala po chvíli šeptem. Rozhodla se, že mu řekne pravdu. O svých snech, protože už je nemohla dál skrývat a zvlášť ne před ním. „Poslední dobou se mi zdají. . .sny. Podivné sny. A v nich. . .v nich...," nestihla větu dokončit, protože polkla. Jen z té vzpomínky se jí sevřel žaludek a bolelo srdce. V poslední z nich totiž sledovala, jak jí zemřel přímo v náruči.

„Percy, poslouchám tě," ujistil ji a jemně ji políbil na nos. „Neopustím tě, jen chci, abys mi řekla, co se děje. Chci ti pomoct."

Mně ale nelze pomoci, Druigu.

Zhluboka se nadechla a setřela si slzy z tváře.  „Viděla jsem. . .všude byl prach. Zemřely miliony. Všude byl oheň a uprostřed stál člověk. Ale neviděla jsem její obličej. Byla to dívka, mladá, vypadala jen o pár let starší než Sprite," pokusila se zasmát vlastnímu vtipu, ale nešlo to. Hrozně ji bolel hrudník. „Co když je tohle Mahd Wy'ry?"

„Percy," vyslovil její jméno Druig tiše a vzal její obličej do dlaní. Otřel jí slzy a na rty mu dal malý polibek. „Po svatbě se zeptáme Ajak, ano? Zvládneme to spolu. Dobře?"

Persefona jen tiše přikývla a nechala ho, aby je vzal do jejich pokoje, kde ji uspal a šeptal jí do ucha něžná slova plná útěchy. Ačkoliv všechno znělo a poslouchalo se moc krásně, ona tomu nevěřila. Už nevěděla čemu má věřit, když už ani vlastní hlavě ne.

DALŠÍHO DNE JE PERSEPHONE KLIDNÁ A STOJÍ SE ŠIROKÝM ÚSMĚVEM NA TVÁŘÍ S LÁSKOU A PŘÁTELI. Ale i když se usmívala a úsměv vypadal opravdu věrohodně, byl falešný.  Stále ji sužovaly noční můry – zvláště teď, protože se zhoršovaly. Nyní, uprostřed všeho prachu a chaosu, stála sama, všichni její přátelé leželi pod ní bez života a ona a další člověk je bez jakýchkoli emocí sledovali.

Byla to předpověď budoucnosti?

Nebo to byla jen její představivost?

Všechny tyto otázky jí kolovaly hlavou, ale více se bála odpovědi, než samotného snu. Místo toho se dál přihlouple usmívala na své kamarády, kteří si právě říkali sliby. Svatba byla malá a podle tradic a rituálů místních, jak si Sersi přála. Byli tu oni a pár obyvatel, kteří se sem dokázali natlačit. Sersi i Ikaris měli tradiční hábity, darované lidem, jako vděk za jejich ochranu a ochotu.

Kdo by si to byl pomyslel, že to Sersi a Ikaris dají dohromady takhle rychle?

Persefona byla zprvu překvapená a netušila, že Ikaris má dost odvahy, aby si ji vzal. Ale vztah mezi Sersi a Ikaris je nejdelším vztahem mezi jejich malou rodinou. Jak se ukázalo, dali to dohromady krátce před Druigem a Persefonou.

Ale byla šťastná za svou nejlepší kamarádku – všichni byli. Celá skupina stála shromážděná a Ajak plakala dojetím. Sprite jen obrátila oči v sloup, Druig jedl své ovoce a Lilandra se rozhlédla, protože když jste sami po staletí, je pro vás opravdu těžké sledovat, jak se vaši nejlepší přátelé vdávají, zvlášť když vaše kamarádka stojí vedle vás a drží se za ruce s mužem, do kterého jste byli předtím zamilovaní.

Když muž prohlásil, manželství mezi Sersi a Ikarisem za platné, jen se na sebe šťastně usmáli a dali si novomanželský polibek. Pak se vrátili ke své rodině, která je zasypala gratulacemi, slzami a objetími.

„Sladké, nemyslíš?" zeptal se Druig své milované žertovně, když si všiml, že jí slzí oči. Zamračila se na něj a vrazila do něj loket.

„Nech mě, je to opravdu hezké," řekla mu. „lepší, když budu brečet tady než doma, ne?" dodala, poukázala na včerejší noc.

Ach ano, Druig a Persephone si nedávno postavili malý dům poblíž své lodi Domo, ale trochu dál, aby měli soukromí. Dům byl malý a zdálo se, že ho odfoukne jeden silný vítr. Ale bylo moc krásný. Komfortní a útulný.

„Pojď, jdeme za nimi," vzal ji Druig za ruku a společně se vydali ke zbytku Eternals, kteří kráčeli za novomanželi, kteří se procházeli po městě, přijímali dary, gratulace a tak dále.

Byl to krásný začátek nového tisíciletí.