CHAPTER II
BROKEN PROMISES

DOMO, 1000 př.n.l.

AČKOLIV ETERNALS SLÍBILI BABYLONSKÉMU LIDU, ŽE SE BRZY VRÁTÍ, VĚDĚLI, ŽE LŽOU, JAKO KDYŽ SE TISKNE.

Lid je šel doprovodit až k branám, nachystali jim obrovský a barevný průvod. Chtěli jim vyjádřit svoji nesmírnou vděčnost za jejich ochranu.

A oni jen kráčeli, usmívali se a mávali a přitom přijímali dary, které jim občas někteří jedinci dali. K Persefoně si stoupl mladý muž a dal jí okolo hlavy korunu z kytek, které si pěstoval. Pamatovala si ho, protože občas chodil za Sersi pro rady a ona mu pomáhala vypěstovat si bohatou zahrádku, kterou se pak pyšnil každému, kdo poslouchal.

Persefona věděla, že se mladíkovi líbila. Muži jsou hrozně transparentní. Než si s Druigem vyznali lásku, občas za ní došel a snažil se jí všemožně zalíbit. Nosil jí květiny a chtěl ji brát s sebou do města, ale už i v té době její srdce patřilo jinému.

Druig ji jen chytil pevněji za ruku a přitáhl zpět k sobě. Šli spolu ruku v ruce.

„Snad nežárlíš?" zeptala se pobaveně, když si všimla jeho zamračeného výrazu. Stále jí v hlavě jaksi nedocházelo, že se jí podařilo najít si lásku. Hned, jak o tom řekla Makkari se Sersi, věděla, že jim fandily už od začátku. Hned se z toho nadchly a celou noc je dva řešily. Pak se samozřejmě přesunuly i na Sersi s Ikarisem, protože to taky v té době bylo zcela nové a zajímavé téma.

„Já? Na takového smrtelníka? Nikdy," odpověděl. Persefona se od srdce zasmála, Druig se opravdu přetvařovat neuměl, ačkoliv si nalhával, že ano. Ona ho vždy prokoukla, měla ho přečteného jako knihu.

V jejich stínu kráčela Lilandra. Vlasy měla spletené do několika malých copů, které jí splývaly na zádech a falešně se na všechny usmívala. Popravdě? Druig byl jejím předmětem zájmu a zalíbení snad už od první jejich interakce. Snažila se s ním najít dlouhá staletí společnou řeč a vyjádřit své city k němu, ale on ji po celou tu dobu nevědomky odmítal, právě kvůli Persefoně.

Žárlila, že se divila, že ještě nevybuchla. Vřelo to v ní, pokaždé když je viděla spolu, nebo se jeden zmiňoval o tom druhém. Byli opravdu jako mladí lidé, když zažívali první lásku. Lidé. To oni nebyli, byli Eternals, věční. Příliš nevěřila, že jejich láska přetrvá těch několik dalších století, která je ještě čekají.

Z té neustálé přetvářky jí bolely tváře. Už nemohla takhle dál. Kdy bude ona na řadě?

Nakonec jejich početná skupinka došla až před brány samotného Babylonu. Lidé se s nimi naposledy rozloučili, než se jim brány navěky zavřeli.

Persefoně se sevřelo srdce, když si uvědomila, že se sem nikdy už nevrátí. Naslibovali místnímu lidu, že ano, ale oni se nikdy na stejné místo nevrátili podruhé.

Tohle by nebyli oni, stěhovali se po několika staletích vždy na nové místo, kde je zrovna potřebovali. Ale Deviantů stále ubývalo a ubývalo, za chvíli je pravděpodobně čeká poslední stěhování. To jim alespoň naslibovala Ajak, viděla to na poslední dvě, maximálně tři zastávky, než bude jejich poslání u konce.

Ale co bude potom? To Persefoně neustále nedávalo spát. Hrozně jí to zajímalo, ale zároveň se toho bála. Co když se prostě rozejdou a nikdo už o nikom neuslyší? Brala Eternals jako svou rodinu, protože nikoho jiného, jako byli oni nepoznala.

Z pochmurných myšlenek ji vyrušil její milý. Hladil ji palcem po kloubech ruky. Vždy poznal, když se cítila nesvá.

„Jděte, vyrazíme, co nejdřív," oznámila jim Ajak. Všichni ji poslechli, Ikaris vzal Sersi do náruče a už s ní letěl k Domu, kam měli jít.

O tom se budou psát legendy. O jejich Domu a o nich. Lidé jim nespočetněkrát tesali různé podobizny a psali o nich balady, básně a dokonce i tragédie. Persefona to všechno četla a viděla, pravdy na tom bylo opravdu málo, ale nechtěla lidem kazit jejich dokonalou iluzi o nich. Bylo příjemné, že je lidé oslavovali, ale bohužel víc jak polovina jejich týmu v tom neviděla nic víc, než práci a poslání.

V naprosté tichosti došli ke své mateřské lodi. Persefona si sedla před obrovské okno a pozorovala, jak se před nimi Babylon pomalu zmenšuje a ztrácí se z dohledu. Babylon patřil zatím mezi její nejoblíbenější zastávky. Kdyby to šlo, zůstala by tam, co možná nejdéle.

„Kam poletíme tentokrát?" zeptala se Sersi Ajak zvědavě. Stejně jako Persefona, i Sersi si Babylon naprosto zamilovala. Ale ona to milovala všude, byla hrozně empatická, lidé ji milovali, kam jen přišla.

„Do Starověkého Řecka," odpověděla a úsměvem Ajak.

DO ZMIŇOVANÉ DESTINACE DORAZILI PO NĚKOLIKA MINUTÁCH. Na obzoru nebyli žádní Devianti, proto na Domu zůstali i přes noc.

Druig už byl u Persefony prakticky nastěhovaný. Oba leželi na její skromné posteli v náruči a Druig jí prsty jemně přejížděl po zádech a páteři. Jeho milá vždy špatně nesla každý další odchod. Naivně doufala a přála si, aby jednou zůstali o trochu déle.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptal se jí šeptem a ruku přesunul na tu její. Persefona se pod jeho lehkými dotyky napjala. Chvíli nad odpovědí přemýšlela.

„Nad tím, jaké asi bude naše nové město," zalhala trochu. Ano, zajímalo ji to. Ale její mysl byla plná jiných starostí, o kterých se ani Druigovi nesvěřila.

Poslední dobou ji trápily sny. Ani nevěděla, jestli to jsou pouhé sny, nebo Mahd Wy'ry. Což byl stav, před kterým je Ajak párkrát varovala, že kdyby cokoliv, mají jí ihned říct a ona se o ně s Arishemem postarají. Byl to stav, kdy se jejich mysl pod náporem vzpomínek postupně začala rozpadat a ztrácet se. Ti, které Mahd Wy'ry postihlo nakonec prý dožene šílenství k hrůzným věcem.

Když v noci zavřela oči, měla před sebou obraz moderního světa, který byl ovšem celý v plamenech. Všude byl křik, krev a slzy. Nevěděla, co to je a bála se to komukoliv říct. Co by s ní udělali? Mysleli by si, že je naprostý blázen.

O to nestála, nechtěla přijít o svou rodinu, o Druiga. Chtěla s nimi zůstat navěky, byli její rodina a ona nehodlala od nich nikdy odcházet. Možná to zní naivně a hloupě, ale za ta staletí se přeci nerozpadnou jen tak, že ne?

Svých snů se bála, ale vždy, když u ní spal Druig, tak žádné nebyly. Proto si ho u sebe stále držela tak blízko, pomáhal jí s únikem před jejími vlastními myšlenkami, byl jejím záchranným bodem.

„Bude to tam určitě nádherné," zapřemýšlela nahlas. Druig jí palcem přejel po tváři a otočil si ji k sobě. Oba na sebe chvilku jen tupě a láskyplně koukali.

„Ne tak, jako ty," usmál se na ni a vtiskl jí jemný polibek na tvář. Naprosto spokojená a s velikým úsměvem od ucha k uchu, Persefona v jeho náruči usnula.