Řidič celou cestu mlčel. Občas se na mě podíval, ale neřekl ani slovo.
Auto mělo tmavá skla, jako by se cestující báli, že je někdo uvidí.

Najednou se auto zastavilo.
,,Vystupoval slečno, jsme na místě." řekl stejně znuděně jako předtím u Criopy.
Polekaně jsem sebou trhla, nahmatala kliku dveří a pomalu vystoupila na asfaltovou cestu.

Přede mnou byla majestátní budova s ošumělou pískovou fasádou a malými okny. Pochopila jsem, že to je moje nová škola.
Natalli mi říkala, že je škola na Everlandu prosnulá moderním vybavením, velkými pokoji, dobrým jídlem, ale taky přísnými učiteli, těžkým učivem a režimem, který se prý hodí spíš na vojenskou školu, než na tuhle akademii.

,,Vaše zavazadla byste měla mít na pokoji. Klíčky od auta máte tady." vytrhnul mě z myšlení mladý řidič a podal mi klíče.
,,Auto?To je vtip, že jo?“ vykulila jsem oči, když jsem koukala na klíče.
,,Směju se snad?" odseknul mladík.
,,Posílá vám ho Natalli. Prý se vám bude hodit." dodal a vyšel zpátky ke svému autu.
,,Počkejte!''křikla jsem za ním.
,,Zapomněl jsem snad na něco, slečno?" zeptal se znuděně a otočil se zpátky ke mně.
,,Ne to ne. Jen nevím, kam mám jít?" zeptala jsem se pokud možno milým hlasem.
,,To já taky ne." odsekl. ,,Teď už je to na vás, slečinko. Mým úkolem bylo odvézt vás a předat klíče. To jsem splnil." dodal pyšně.
,,Aha. Ale k čemu jsou mi klíče, když nemám auto?" zeptala jsem se posměšně.
„Auto je zaparkováno za školou.“ pokynul hlavou. „Nezničte ho hned.“ varoval mě a znovu se vydal k autu. Povzdechla jsem si a vyšla ke škole.

Kolem cesty byl trávník, kde zřejmě mohli studenti trávit volný čas. Všichni na mě udiveně koukali, smáli, šuškali si a někteří kluci hvízdali.Ani jedno z toho mi nebylo příjemné. Snažila jsem se si jich nevšímat, ale moc to nešlo.

Pomalu jsem zvedla hlavu k velkým vstupním dveřím. Právě z nich vyšla nějaká paní, která zřejmě nebyla studentkou. Měla na sobě černou uplou sukni a černé sako. Z pod něj jí trčel krajkovaný límeček od bílé halenky. Kolem krku měla uvázaný červený šátek, na špičce nosu brýle a černé vlasy měla vyčesané nahoru, tak, jak se to nosí v pohádkách o princeznách.

Pomalu jsem se zastavila a upřela zrak na tu dámu, která šla stále ke mně.

Když konečně stanula, dva muži v bílých oblecích, který šli celou dobu za ní, se teď mírně uklonili.

,,Vy musíte být jistě slečna Elen Whitnerová. Vítám vás na škole Darkway. Zajisté již víte, že jste na Everlandu velmi známá. Jste již třetí z vaší rodiny, kdo sem zavítal, je to tak?" pronesla žena hlubokým hlasem.
,,A-ano, madam.''zakoktala jsem.

,,Vašeho otce je mi líto. Byl to skvělí člověk." složila poklonu mému otci.
,,Vy jste ho znala?''zeptala jsem se otřepaně.
,,Ano, byli jsme dobří přátelé. Jste mu velice podobná, Elen. Pojďte." řekla smutně a vydala se zpátky ke škole.

Okolní studenti si zase začali šeptat. Ta žena je zřejmě ředitelkou této školy.

Chtěla jsem moc poděkovat všem těm úžasným lidem, kteří zatím vydrželi číst moje story, na to , že je tu teprve od včerejška už ji četlo asi 8 lidí (myslím =D), což je pro mě úspěch. Zvlášť bych chtěla poděkovat grifit ,která prý jen čeká, kdy dodám další kapitoli-děkuji ti..=)