Dneska tu nebyla žádná Jolly se žlutým broukem ani objetavá tetička. Dneska tu byly kamínky, které mi někdo házel na balkónové dveře. Vyběhla jsem na balkón a koukla dolů. Jaison tam jako vždy stál s úsměvem od ucha k uchu a mával na mě.

Celou neděli jsme strávili na nedaleké louce. Vydrželi jsme celé hodiny jen ležet a povídat si. Nic nám nechybělo. A nikdo z nám se načervenal při vzpomínce na náš první polibek.
Ale dnes nás čekalo něco horšího. Dnes nás čekala škola.

Zapla jsem mikinu až ke krku, oblékla si svou koženku, nasoukala se do pro mě typických kecek a vyběhla zpátky na balkón. Batoh padal první, hned za ním jsem na zem dopadla já.

,,Můžeme?" zeptal se mě.

,,Že se ptáš. " úšklíbla jsem se a pevně ho objala, stejně, jako on mě. Vzápětí na to už jsem necítila zem pod nohama. Otevřela jsem oči a podívala se dolů. Už jsme zdolali několik metrů a Jaisonova křídla nás stále bez problémů nesla k oblakům.

Kromě toho, že byl Jai vampýr, byl taky vládce živlů. A tady má každý vládce živlů křídla, stejně, jako měl i Josh. Ale Jaiova křídla byla jiná. Měl je také hnědé, jako Josh, ale ta jeho byla špičatá, zatímco Joshova zaoblená.

,,Už jsem ti říkala, že tohle je tisíckrát lepší, než metro? "

,,Jo, včera. " kývl. ,,Aspoň stokrát! " zasmál se.

Popravdě, měla jsem strach. Strach vejít po tom všem do Darkway. Úplně živě jsem viděla Victoriino nesouhlasně zdvihnuté obočí. A všechny ty páry očí, které mě budou pozorovat. A co by teprve řekli na to, že randím s jejich princem?

Asi nic pěkného...

Už jsem v dáli viděla Darkway. Začala se mě zmocňovat nervozita. Velká nervozita.

,,Jaii?" pípla jsem.

,,Hmm??" podíval se mi do očí.

,,Já mám strach. "

Soucitně se na mě usmál, ale neodpověděl hned. Přistál kousek od Darkway tak, aby nás nikdo neviděl.

,,Tak hele, mi to zvládneme, jo?" pohladil mě po rameni. ,,Neměl jsem ti to říkat, ale dneska se neučí. "

,,Cože? Jakto?" nakrčila jsem čelo.

,,Bude velká sláva. Uvidíš, že nadpřirozenej Everland není zas tak špatnej."

Povzbudivě se usmíval a když jsem přikývla, políbil mě na čelo.

,,Jdeme?" zeptal se a nabídl mi ruku.

Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem si s ním propletla prsty a odhodlaně přikývla.

Ruku v ruce jsme vstoupili do Darkway. Všechny oči se k nám okamžitě otočily. Věděla jsem, co si všichni šeptají. Sevřela jsem volnou ruku v pěst.

,,Nevšímej si jich." šeptl mi do ucha. ,,Ostatní tě chtějí vidět. "

,,Ostatní? " vyděšeně jsem se na něj podívala.

,,Jolly, Abi, Jaimy.. Dokonce i Stef přišla. "

,,Cože? Ale vždyť- "

,,Ty sis vážně myslela, že se na tebe budou zlobit?"

Provinile jsem sklopila hlavu. ,,Nechovala jsem se zrovna hezky."

,,Ale to se dalo čekat. "

,,Cože?!" vyjekla jsem dotčeně.

,,Tvoje chování bylo naprosto předvídatelný. Každý se denně nedozvídá o nadpřirozenu. " blížili jsme se ke společence. ,,Ale měla by sis promluvit s tetičkou. Je z tebe celá nesvá. Prý jí kradeš ovoce." zasmál se.

,,Eh, no jo.." usmála jsem se. ,,Dneska se jí omluvím."

Vešli jsme do společenky. Byla úplně prázdná, až na sedm lidiček u stolu, kteří se k nám hned otočili.

Jaison do mě drknul.
,,Em.. Ahoj. " pípla jsem. Nedokážu to. Poraženecky jsem sklopila hlavu. ,,Já se vám moc omlouvám. Za všechno. Za to, jak jsem se chovala i za to, že jsem vás ignorovala. " v očích mě začali štípat slzy, když jsem spatřila dvě černé balerýnky, které se přede mnou objevily.
Zvedla jsem uslzené oči od podlady a podívala se na Jolly.

Padla mi do náruče. ,,Měli jsme o tebe strach.

,,Já vím. " vzlykla jsem. Jolly taky popotáhla a stiskla mě ještě víc. Netrvalo dlouho a uprostřed společenky stálo jedno velké hromadné objetí. Přidali se všichni, kromě Emily, která jen obrátila oči v sloup a odešla, a kromě Jaisona, který stál opodál a hrdě se usmíval.
Dokonce i Jaimy se přidal, což mě překvapilo. A Stefany mezi nás dotáhla Abi, ale Stef se moc nechtělo. Při první možné příležitosti se vyvlékla z objetí a odběhla pryč dřív, než ji Abi zase chytí.

,,Jsme rádi, že jsi zpátky. " usmála se Jolly a naposledy mě obejmula.
Pak se do společenky začali hrnout ostatní studenti a mezi nimi jsem zahlédla vysoko vyčesaný drdol madam Victorie.

,,Ale ne. " zakňučela jsem. ,,Schovejte mě někdo. "

Klapot podpatků se přibližoval.
,,Že jste se vůbec odhodlala ukázat se." vyštěkla. ,,Vaše chování bylo sobecké a bezohledné! "

,,Stejně, jako to vaše, když jste mě pustila na zem z několika metrů! " trucovitě jsem si založila ruce na hrudi.

,,Cože si udělala? " stoupla si mezi nás Jolly a káravě se na matku dívala. Ta si jen odfrkla a odkráčela směrem k pódiu. Nemohla jsem si pomoct a musela se usmát. Právě jsem potopila obávanou madam Victorii!

Všichni jsme se posadili k jednomu stolu a upřeli pohled do čela sálu, kde se m. V. připravovala ke svému projevu.

Ale já na ni nekoukala. Mé oči zaměstnávalo něco jiného. Mí přátelé. Nejdřív se navzájem nemohli ani cítit a teď všichni seděli u jednoho stolu. Jolly něco ukazovala Jaimymu, Abi, Clark a Josh se o něčem živě bavili a já se tiskla k Jaisonovi. Byl na to krásný pohled. Tak dlouho jsem o tom snila a teď je to skutečností. Nevědomky jsem všem skřížila cesty a dala je dohromady. Byl to úžasný pocit. Musela jsem se široce usmát.

,,Vážení studenti, vítám vás do nového týdne. " uvítala nás Victorie. ,,Po zvážení všeho, co se v posledních dnech stalo jsme s učitelským sborem rozhodli pro odstranění magické bariéry!"
Všechno se začali radovat. Drbla jsem do Jaisona.

,,Co je to magická bariéra? "

,,To je ochranná magická bariéra kolem ostrova. " úšklíbl se. Taky jsem se zasmála a bouchla ho pěstí do ramene.

,,Notak, řekni mi, co to je? "

Jai si povzdechl. ,,Předtím, než si přijela vykouzlili nejmocnější čarodějové ostrova velkou ochranou kopuli. Díky tomu jsi nevěděla, že jsme nadpřirození."

,,A co se stane, když ji dnes odstraní? "

,,Vrátí se nám naše síla. "

,,Ale vždyť můžeš létat. A Victorie taky tasila drápky. " nechápala jsem.

,,Ále.." máchl rukou. ,,To nic není. Až teď uvidíš, co doopravdy dokážeme. " ďábelsky se usmál a vstal. Za chvíli se mi ztratil v odcházejícím davu. Všichni mířili ven.
Jolly mě popadla za ruku a vytáhla na rovné nohy a už jsme se s davem tlačily ven.

,,Hele, Elen," začala milým hlasem. ,,Nechceš mi něco říct? "

Udiveně jsem se na ni podívala. ,,Měla bych? "

Jolly jen mlčky pokynula k Jaisonovi, který se hnal ven několik metrů před námi.

,,Snad sis nemyslela, že si toho nevšimnu?" Zasmála se. Zrudla jsem jak rajče.

,,Takže si neseděla celej víkend někde v koutě, jak jsme si všichni mysleli, co?"

Nevině jsem se usmála. ,,Ne."

,,Jsi tu týden a už randíš s princem. Jak ty to děláš?"

,,Kouzlo osobnosti? " mrkla jsem na ni.
S veselým smíchem jsme pokračovali ven.

∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆∆

Protlačily jsme se až úplně dopředu, kde stáli i ostatní. Hned jsem si to namířila k Jaiovi a šťouchla do něj bokem, až se zapotácel. Zasmál se o přitáhl si mě k sobě. Koutkem oka jsem zahlédla, jak se na nás Jolly s úsměvem kouká.

Uvědomila jsem si, jak moc jsme se za poslední dny sblížily. Předtím jsem táhla za jeden provaz se Stef, ale ta je teď... Jiná. Změnila se, co ji vykopli.
No počkat! Co tu vlastně dělá??

,,Hej, Jolly!" máchla jsem rukou, ať jde sem, protože se mi nechtělo opustit Jaisonovu náruč.

,,Co se děje?" zeptala se, když doběhla.

,,Jakto, že je tu i Stef? Nevykopli ji náhodou? " šeptla jsem.

,,To sice jo, ale proti slovu krále je máma krátká. "

,,Král Frederik -"

,,Jo." přerušila mě. ,,Udělal mámě v pátek pěknou scénu, takže Stefany zase přijmuli. Ale školní psycholog jí zakázal trávit ve škole více času, jak je zdrávo. Musí každé odpoledne odjíždět a ráno se vracet. Učitelé mají strach, že když se teď bariéra odstraní a Stefany bude mít zase moc, že něco udělá. Všichni máme strach."

,,Ale proč by to dělala?"

Jolly jen mlčky pokrčila rameny a znovu upřela svou pozornost na shromáždění na parkovišti, kde někdo během těch 10 minut, co jsme byli v Darkway, stihl postavit další malé pódium.

Přemýšlela jsem nad tom, co Jolly řekla, když tiché mumlání studentů přerušil ostrý pisklavý tón mikrofonu. Všichni bolestně zaskučeli.

,,Nyní, bych chtěla poprosit, aby před nás přestoupila Jolly Swanová a..." ředitelka si poraženecky povzdechla. ,,A její výsost, princezna Stefany Wilkinsonová, jako zástupkyně víl. "

Jolly vedle nás nadšeně zajásala a už se hnala k pódiu. Stefany už tam byla. Stouply si vedle sebe čelem k nám a stály. Madam Victorii vystřídalo na pódiu 11 mužů v modrých pláštích.

Jaison se ke mě sklonil. ,,Vidíš ty staříky?"
Přikývla jsem. Jaison tedy pokračoval.
,,To jsou Starší. Na ně se účinky bariéry nevztahují. Jsou to nejmocnější čarodějové ostrova. "

,,Aha."
Plná očekávání jsem sledovala, co se bude dít.

Staříci zvedli ruce k nebi. Najednou se setmělo a začal foukat studený vítr. Otřásla jsem se zimou.
Muži začali sborově mumlat nějaká nesrozumitelná slova. Z nebe najednou vystřelily dva blesky a zasáhly Jolly a Stef. Vyjekla jsem leknutím.
Jolly a Stef se vznesly do vzduchu. Bylo ti úchvatné. S vykulenýma očima jsem to pozorovala.

Z ničeho nic muži prudce svěsili ruce. Blesky a chlad zmizeli a dívky spadli na zem. Ale netrvalo dlouho a ozval se Jollyin veselí smích a do vzduchu vylétla žlutě svítící postava. Udělala pár koleček a přistála vedle nás. Jolly s nadšeným chychotem skákala kolem své osy a koukala se na malá průhledná křidélka, co jí vyrůstaly že zad. V porovnání s těmi Jaisonovými byla malinká, ale Jolly ke štěstí vyloženě stačila.

,,Vidíš to? Vidíš to?!" zapištěla na mě. ,,Nechápu, jak jsem to ty dva týdny bez nich vydržela! " chychotala se dál.

,,A proto jsou víly jen divoké. " poznamenal Jaison tiše.

Musela jsem se zasmát nad Jollyiným chováním.
,,Ale já jsem tady teprve týden, tak proč říká dva týdny? "

,,No, bariéru vykouzlili už týden před tvým příjezdem, aby jsme si zvykli na to, že nemáme sílu. Věř mi - byl to bolestnej týden."

Naši konverzaci opět přerušila ředitelka.
,,Teď žádám všechny vládce živlů, aby sem přišli. "

Jaison si povzdechl. ,,Uf.. Tak já jdu na to. " poskočil si, dal mi letmou pusu na čelo a běžel k pódiu.

Vládců už bylo hodně. Většina z nich musela stát na zemi kolem pódia. Odhadem jich mohlo být tak kolem stovky.
Opakovalo se to stejné, jako předtím. Tma, blesky, létající lidé... Jen to bylo vše ve větším počtu.
Druhý rituál skončil a denní světlo se zase vrátilo.

Netrvalo dlouho a Jaison dohopsal zpátky. Doslova dohopsal. Jemně přeskakovat z nohy na nohu a třásl rukama.

,,No... Cítím se teď takovej..." zamyslel se. ,,Napumpovanej! "

Musela jsem se zasmát. ,,Napumpovanej? Nic jinýho tě nenapadlo? "

,,Věř mi. " doskákal vedle mě. ,,Kdybys vevnitř sebe cítila to, co teď cítím já, taky by tě to napadlo. "

Další slova paní ředitelky už můj veselí smích umlčet nedokázala...

Táááák, my sweetie.. :33
Jelikož jsem se u Válečných koní nějak zamotala do chemických vzorců, rozhodla jsem si spravit si náladu Everlandem. Jen jsem nečekala, že ho napíšu celej.. :o Ale tak myslím, že nikomu z nás to nevadí.. ;)))
Ale v téhle části se toho moc neděje, jen jsem to všechno nějak šikovně okecala a je z toho 1,7 K slov.. :DDD

Tak snad se na mě za nudnou část nezlobíte.. ^×^

Vaše El♥
(PS: už bych si měla vymyslet nový pozdrav.. ^•^