***JAISON***

Popadla tašku a odešla z knihovny. Všichni jen koukali na její mizející záda.
Přejel jsem si rukou po obličeji. ,,Dopadlo to líp, než jsem čekal." zamumlal jsem.
,,Vážně? A co si teda čekal?" otázala se Jolly se značnou dávkou vzteku ve svých slovech.
,,No, já nevím. Třeba že na nás tady začne řvát a vztekat se a ječet a já nevím, co ještě." rozhodil jsem rukama. ,,Ale rozhodně jsem nečekal, že řekne, že se musí projít."
,,Doufám, že bude v pohodě. Venku už začíná být tma."
,,Nic se jí nestane." vložila se do toho Stef. ,,Máme přece přísný zákaz se před ní přeměňovat. "
,,Jo, stejně jako jsme měli přísný zákaz jí něco říkat. " odsekla Jolly.
,,Jolly.." Abi na ni udiveně zírala. Ostatně, jako všichni.
,,No co je? To jsem jediná, co si všimla, jaká je teď ze Stefany potvora?"
,,Co prosím?" zeptala se dotčeně Stef.
,,Jo. Od té doby, co tě vykopli jsi na nás pěkně hnusná. Když jsem ti v neděli večer volala, nestihla jsem říct ani ,ahoj', protože si mi to hned típla!"
,,No promiň, ale potřebovala jsem být sama!"
,,Stef, Jolly má pravdu." řekl klidně Clark. ,,Celou dobu, co tu jsme, se chováš strašně povýšeně. "
,,Cože?!" vyjekla Stef. ,,Tak jestli si vy-"
,,Co to slyším?!" vešla do knihovny rozzlobená královna.

Všichni jsme jen mlčky stáli a těkali očima kolem sebe.
,,Tak co se stalo?"
Když nikdo nic neříkal, vyhrkla Stef: ,,Jolly mě tu uráží! "
,,Cože?!" Jolly se zatvářila dotčeně.
,,Je to pravda, Jolly?" otočila se matka na ni.
,,Ne!"
Megan si povzdechla. ,,Abi, jak to bylo?"
,,Nooo.." Abi se rozhlédla mezi Stef a Jolly.
,,Popravdě. " varovala ji královna.
Abi si povzdechla. ,,Jolly řekla, že se ze Stefany stává strašná potvora, co ji vyloučili a Stef se brání, že ne. Přitom všichni vidíme, že má Jolly pravdu."
,,Ano, i já se musím přiklonit ke straně Jolly. Vážně jsi se změnila, Stefany."
Stef si odfrkla. Když se několikrát nadechla, že něco řekne, a pořád nic, naštvaně odkráčela pryč z knihovny.

,,Tak jak se ti to líbilo, Elen?" přerušila po chvíli ticho matka. Ale odpovědí jí bylo také ticho.

Královna se zmateně rozhlédla kolem stolu.
,,Kde je Eleanor? "
,,Nooo, víte.. Odešla. " kvíkla provinile Jolly.
,,Cože? Proč?!" divila se královna.
Odkašlal jsem si. Matka se na mě okamžitě otočila a když ji to došlo, soucitně se zatvářila.
,,Takže už to ví." konstatovala.
,, Jo."
Matka mě pohladila po vlasech. ,,Určitě bude v pořádku. Potřebuje to jen pobrat."
,,To ano, ale máme strach, abi jí někdo něco neudělal." řekla Jolly.
,,Uvidíme. Jak dlouho trvá cesta na statek?"
,,Pěšky tak půl hodiny." řekl Alex, který se zatím nijak neangažoval do debaty.
,,Dobře. Půjdu zavolat paní Shawnové. Vy už běžte domů. Je pozdě."
,,Máme na tebe čekat? " křikl Jaimy za odcházející ženou.
,,Ne!" křikla a byla pryč.

Povzdechl jsem si, drapl batoh a spolu s Jaimym došel ven k autu.
,,Myslíš, že se s tím Křehule srovná? " zeptal se mě, když jsme nasedali do jeho černého kabrioletu.
,,Nevím."
,,Hele, jestli je do tebe vážně zabouchlá, tak ji bude u prdele, že si princ."
Udiveně jsem se na něj podíval. ,,Kdo si a co si udělal s mým bratrem? "
Jaimy se zasmál. ,,Vidím, jak na ní koukáš. A taky jsem slyšel, že si ji pozval na rande." pokrčil rameny. ,,Ty nikdy nezveš holky na rande."
,,Ty jsi asi pěkná drbna, co?" úšklíbl jsem se.
,,Ne, jen mám nadpřirozený zrak i sluch." oplatil mi úšklebek.

************************************

Ležel jsem na zádech v posteli a koukal na strop.
Když jsem byl malý, bál jsem se tmy, což je u prince Temného království dost blbí. Matka mi proto nechala na strop místo baculatých andělíčků nakreslit noční oblohu. Když byla tma, celý strop svítil. Hvězdy zářili žlutě a propojovali je modré čáry, aby byla souhvězdí líp vidět.
Vždy, když jsem se něčeho bál, zvládl jsem na ten strop zírat celé hodiny.

Najednou se místností rozlilo světlo. Nesouhlasně jsem zamrmlal a přikryl si oči dlaní.
Postel vedle mě se prohla.

,,Pamatuji si, jak nadšený si byl, když si ho viděl poprvé. " řekla matka. Ležela vedle mě. Koutkem oka jsem se na ni podíval.
,,Máš o ní strach, že?"
Zkousl jsem si ret, ale nakonec přikývl.
Cítil jsem, jak se matka posadila. Pomalu jsem sundal ruce a nechal světlo, ať mě na chvíli oslepí a taky se posadil.
,,Už jsou to dvě hodiny, mami. "
,,Třeba se jen někde zdržela. Na Everlandu je spousta krásných míst. "
,,Ale ne uprostřed noci." odsekl jsem. ,,Mami, ona je člověk. Jestli ji nějaký šílenec napadne, nebude mít šanci se ubránit. A mi tu jen tak sedíme a čekáme." složil jsem si hlavu do dlaní.
,,Bude v pořádku. " uklidňovala a objala mě kolem ramen. ,,Uvidíš. "

Najednou dveře pokoje práskly a dovnitř vběhla Emily.
,,Volala paní Shawnová. " řekla zadýcháně. ,,Elen se ještě nevrátila domů. "

Oba jsme s matkou vyskočili a rozběhli se dolů do pracovny. Vešli jsme zrovna ve chvíli, kdy Jaimy položil telefon. Zavrtěl hlavou.
,,Já ti to říkal. " zamumlal jsem směrem k matce. Ta mi však nevěnovala pozornost.
,,Steve a René, leťte na Sanyu ( sídlo Světlého království, stejně jako Criopa Temného) a na Darkway. Svolávám okamžité zasedání rady!"
Sluhové se proměnili na - pro ně typické- harpie a odletěli každý jiným směrem.
,,Jestli si všichni pospíší, bude tu rada během čtvrt hodiny. "
,,Co chceš dělat?"
,,Najít Elen." řekla prostě a dál pobíhala mezi sloužícími a rozdávala pokyny.

************************************

,,To je naprosto nepředstavitelné!" nadával otec. ,,V žádném případě tu Markovu couru hledat nebudu!"
,,Michaeli! " okřikla ho matka. ,,Takhle o ní mluvit nebudeš! Né před námi!"
,,V žádném případě ji nebudu hledat.'' prohlásil, jako by matku neslyšel.
,,Dobře, jak chceš. Jdi se zase zahrabat a dělej, že nevíš o světě. To je skvělá technika, jak chránit náš lid." zamračil jsem se.
,,Přestaň si mě dobírat!" pohrozil.
,,A ty si přestaň dobírat mé přátele!"
,,Tak dost." přerušila nás matka. ,,Jestli nechceš, nechoď. Tvůj problém. " zamračila se a odešli jsme do zasedací místnosti, kde na nás již všichni čekali.

Odpojil jsem se od matky a přešel ke skupince studentů, co postávali bokem.
,,Ozvala se?" zašeptal jsem.
,,Ne. A tobě? " Jolly měla na tváři zoufalí výraz.
,,Ani ťuk." povzdechl jsem si. ,,Jestli se jí něco stane-"
,,Ty za to nemůžeš. "
,,Čteš mi myšlenky." konstatoval jsem.
,,Jo." úšklíbla se Jolly.
,,Je fajn, že se spolu zase dokážeme normálně bavit." usmál jsem se.
,,Jo." přikývla. ,,Jo, chybělo mi to. "
,,Jo, mě taky. "
,,Elen nás všechny tak nějak ztmelila a ani si to neuvědomuje." řekla zamyšleně Jolly.
,,Jo, co je tady, vše je lepší. "
,,Jen aby to to tak zůstalo."
,,Jak to myslíš? " divil jsem se.
,,Copak jsi to neslyšel? Šeptá se něco o legendě."
,,Jaké legendě?"
,,Proboha.." Jolly se plácla do čela. ,,Jaká legenda je asi na našem ostrově spojena s mladou cizinkou, hmm? "
,,Já nev-" najednou mi to došlo. ,,Cože?! Motýlí holka?!"
,,Je to Motýli dívka. " opravila mě. ,,Ale to není vůbec podstatný, že?" řekla sarkasticky.
,,Promiň." úšklíbl jsem se. ,,Ale to jsou jen drby, ne?"
,,To doufej. "

************************************

Už tři hodiny jsem seděl na zemi, opřený o zeď a koukal jsem do stropu. Všichni naši rodiče se shodli, že nikam nepůjdeme. Takže dospělí se venku proháněli a mi - její přátelé - jsme tu jen seděli a čuměli do zdi.

Zrovna ve chvíli, kdy jsem chtěl vstát a protestovat, vtrhl do síně drobný hnědý vlk. Derek Shawn. Něco držel v tlamě.
Než jsme k němu s Jolly a matkou stihli doběhnout, přeměnil se zpátky a podal to Jolly.

,,Je to její? " zeptal se zadýcháně.
Podíval jsem se Jolly do ruk. Svírala stříbrný medailonek v podobě srdíčka. Roztřesenými prsty ho otevřela. Byla tam malá fotka Elen a nějaké dívky.
Jolly vzlykla. Za chvíli už jsem ji svíral v náruči.

,,Tohle bylo u toho. " řekl Derek a podal matce zkrvavenou dýku.
Matka přejela prsty po znaku na ní. Byla to růže obmotaná kolem dýky.

,,Ne." vydechl jsem. ,,Ne, to přece.. " cítil jsem, jak mi blednou oči.
,,Lovci." špitla matka.
Jolly vyjekla a upustila medailonek.
,,Au!" sykla a svírala si dlaň klekl jsem si k ní. Měla ji ošklivě popálenou.
,,To ten medailon. " řekla a třeštila na něj oči.

Opatrně jsem k němu natáhl ruku.
,,Jaisone!" zastavila mě matka. ,,Může to být nebezpečné!"
,,To lovci taky. " odpověděl jsem a popadl medailon...

************************************

Běžela. Běžela lesem. Tmavé vlasy za ní vlály vlály stejně, jako kápí jejího pronásledovatele.
Blížil se k ní a dívce pomalu docházeli síly. Naposledy zariskovala a otočila se. Dělili už je jen metry.
Po chvíli se dívka vyčerpáním zhroutila do do vlhkého listí.
Vytřeštila oči na temnou tvář nad sebou.
Pak se nocí roznesl výkřik..

************************************

Zalapal jsem po dechu a prudce se posadil.
,,Jaisone!" Jolly mě popadla za tváře. ,,Jsi v pohodě? "
Zmateně jsem se rozhlédl kolem. ,,Jak dlouho jsem byl mimo?"
,,Jen pár minut."

Vzpomněl jsem si, co jsem viděl. Nebo se mi to jen zdálo? Rozhodně jsem nehodlal nic riskovat. Okamžitě jsem vyskočil že země a měl jsem co dělat, abych nespadl zpátky.
,,Hou, dávej bacha!" přidržela mě Jolly.
Vytrhl jsem se jí a i přes obrovskou závrať se rozběhl ven do chladné noci...

************************************

Plíce mě pálily jako čert a ani moje nadpřirozená síla mi už napomáhala.
Zastavil jsem a párkrát se zhluboka nadechl.

Zavřel jsem oči a přemýšlel nad tou vidinou. Dal bych cokoliv za to, že ta dívka byla Elen. Ale těžko posoudit, zda to byl pohled do budoucnosti nebo minulosti. Nebo to byla snad přítomnost?
Byl jsem zoufalí. V hlavě mi hučelo a nohy pomalu slábly.

Rozhlédl jsem se kolem. Poznával jsem to tu. Poslední zbytky síly mi napovídaly, že tu byla. Cítil jsem její krev. Už nemůže být daleko.

Zhluboka jsem se nadechl a z posledních sil jsem zařval jak nejvíc to šlo: ,,ELEEEEN!!"

***************JOLLY***************

Jaison přece nemohl doběhnout tak daleko.. - uvažovala jsem.
Na chvíli jsem zastavila a zhluboka dýchala, abych uklidnila zdivočelé plíce.
Jaison tudy určitě běžel, cítila jsem ho, ale nedokázala jsem rozpoznat, jak daleko ode mě je.
Rozhlédla jsem se kolem. Byla už vážně tma a ani mé super oči už nic neviděli.

Najednou noc prořízl tak hlasitý řev, až jsem spadla na zadek.
,,ELEEEEN!!"
Jaison! Jako bych nabrala druhou sílu. Zapojila jsem všechnu nadpřirozenou sílu, co mi zbývala a sprintovala za tím zvukem.
Za chvíli jsem uviděla Jaisona klečícího ve vlhkém listí.
,,Jaisone!" svezla jsem se vedle něj na kolena. Měl naprosto kamenný výraz. Zrychleně dýchal a jeho oči byly smetanově bílé.
,,Jaisone, co se děje? "
Neodpověděl. Jen hleděl do dáli.
Podívala jsem se stejným směrem a zbledla jsem.

Měsíční světlo se odráželo od lesklého materiálu pláště, který zahaloval tvář noční můry každé nadpřirozené bytosti. Tvář lovce...

Než jsem stihla jakkoliv zareagovat, kápě se zatočila a lovec zmizel.
Ve stejném okamžiku se Jaison skácel k zemi.
Ale já mu nevěnovala pozornost. Ta patřila bezvládnému tělu ležícímu za lovcem.
,,Elen!" vyjekla jsem zoufale a rozběhla se k ní.

,,Proboha.. " sykla jsem při pohledu na její zranění. Stále žila, ale byla těsně na hraně propasti.
Zhluboka jsem se nadechla a soustředila se na jednu jedinou věc. Někteří vtipálci tomu říkají netopýří skřeky. A v podstatě mají pravdu. Dokážeme vysílat signálu na obrovské vzdálenosti a ucítí je každá nadpřirozená bytost. Ale směli se používat jen v krajních situacích, což tohle rozhodně byla...

Tadááá!! Další dlouuuuhá část. Jen o něco kratší, než ta minulá. Ale s pohledem Jolly nejsem moc spokojená... :/
Každopádně už se začali objevovat náznaky toho, kdo co je. No, teda u Dereka už to všichni víme, že ano.. :D To, kdo je co by se mohlo objevit v jedné že dvou nadcházejících kapitol.. ;) Víc neprozradím.. :*
A co říkáte na nového Jaimyho? Líbil se vám radši ten záporák nebo klaďas??
Každopádně doufám, že se část líbila a bude tu zase taková spousta krásných komentářů, jako minule.. :3 těšíte mě čím dál víc.. :D
A taky neuvěřitelných 3,5K přečtení!! Ach, ste úžasní!! Mockrát vám děkuji!!!
Vaše ElenWh♥♥♥