Přistání bylo trochu tvrdé, ale ten muž říkal, že jsou i horší.
Když jsem se konečně vysoukala z popruhů, rozhlédla jsem se, kde to vlastně jsme.

Přistáli jsme na kamínkové cestě a před námi se tyčila obrovská pevnost. Měla šedivou omítku a jen málo oken.Uprostřed byli velké starodávné dveře a nad ním tři patra a v nejvyšším balkón.
,,Pane bože, to je-"
,,-nádhera?Ano to je.Pevnost Criopa je známá svým půvabem." Dopověděl za mě muž a sroloval si paraglaid.
,,Criopa? O té jsem nikdy neslyšela. Kde to jsme?" Zeptala jsem se udiveně. ,,Na Everlandu, slečno Whitnerová. Za chvíli by mělo přijet vaše auto a odvézt vás na školu Darkway, kde budete bydlet." Řekl muž klidně.
,,Á,už je tu. Takže se s vámi musím rozloučit. Mějte se krásně, slečno." Dodal a než jsem stačila cokoliv říci, byl pryč.Hodně mě udivilo, jak je na obyčejného člověka rychlí. Z bloumání o nadpřirozených bytostech mě vytrhlo až zaskřípání brzd na kamínkové cestě vedle mě. Prudce jsem se otočila a zjistila, že tu zastavilo černé BMW. Bylo tak vyleštěné, že jsem se v něm viděla jako v zrcadle.

Dveře spolujezdce se otevřely a vystoupil mladý, asi 17-ti letý kluk. Když si mě všiml, nahodil zářivý úsměv.
,,Vy musíte být slečna Elen Whitnerová! Vítejte na Everlandu." Řekl vesele a mírně se uklonil. Nazlátlé vlasy se mu zaleskli na slunci. ,,Jakto, že všichni znají mé jméno? " Zeptala jsem se otřepaně.
,,Jste na ostrově celebrita. Sem nejezdí lidé každý den." Odvětil se smíchem.

V tom se okénko řidiče spustilo a vykoukl další mladík, který nemohl být o moc starší než já.
,,Tak nasedat slečinko, za chvíli tam máme být." Štěkl a pohodil hlavou k místu, kde pořád stál ten usměvavý mladík.
Ten znovu otevřel dveře spolujezdce a pokynul mi rukou, ať si sednu tam, kde před chvílí seděl on. Opatrně jsem obešla auto a sedla si na studenou koženou sedačku.
,,Děkuji." Hlesla jsem, když jsem vzhlédla k obličeji usměvavého mladíka.

Vítr mu čechral vlasy a v tomhle úhlu vypadal k sežrání.
,,Nemáte zač.''odpověděl a zabouchnul dveře,o které se do teď opíral a odstoupil dál od auta.
,,Můžeme jet?" zavrčel mladík za volantem.
,,Emm.. Ano-samozřejmě." zamumlala jsem a naposledy se otočila po mladíkovi venku.
Ten se jen usmál, zamával a vyšel k pevnosti stejným směrem, jako předtím muž s paraglidem. Zajímalo by mě, co myslel tím, že sem lidi denně nechodí.

Tak jak se líbila?? Co říkáte na cute blode boy?? :3